Nádhera, hlásí Filip Hronek po draftu. Detroit je výborný a zvučný klub
Sobota 25. června 2016 se zapíše tučným písmem do historie hradeckého hokeje. Teprve podruhé totiž jeden z jeho odchovanců prošel draftem NHL hned ve druhém kole – po Josefu Marhovi je to osmnáctiletý Filip Hronek! Ofenzivního obránce si jako celkově 53. v pořadí vybrali Detroit Red Wings, jeden z klubů Originální šestky. Zvlášť do Hockeytownu vede ještě pořádně dlouhá cesta, ale už teď se sluší hradeckému mladíkovi pogratulovat a popřát hodně štěstí v cestě za splněním snu každého hokejisty.
Kdo by to byl před třemi lety řekl? Filip Hronek se v hradecké mládeži zkoušel prosadit coby útočník, jenže nedostatek obránců během marodky mu změnil úkoly. V defenzívě jeho výkony s každým měsícem neustále rostly. Najednou se vyloupl nový talent, který v dubnu 2015 zamířil na mistrovství světa do 18 let a letos už si zahrál i na dvacítkách.
Uplynulou sezónu odehrál střídavě za A-tým Mountfieldu, hradeckou juniorku i Litoměřice ve WSM Lize. Naskočil do 40 zápasů Tipsport extraligy, ve kterých posbíral čtyři asistence. Kdokoli sledoval jeho vzestup, ten si moc dobře uvědomoval, že v Hradci se brousí diamant. Teď už záleží jen na něm, kam to dotáhne. Dva dny po draftu NHL navíc prošel i draftem CHL, kde po něm na 14. místě sáhl tým Saginaw Spirit z Ontario Hockey League.
Tak co říkáte na Detroit?
Je to výborný a zvučný klub, v NHL má velké jméno. Určitě jsem rád, že si mě taková organizace vybrala.
Měl jste signály, že by si vás právě Red Wings mohli vybrat?
Žádné signály jsme s agenty přímo neměli. Ale podle těch pohovorů, co jsem měl na Combinech, jsem tušil nebo si myslel, které týmy by si mě mohly vzít. A Detroit byl mezi nimi.
Když mluvíte o NHL Scouting Combine, tedy kempu pro naděje draftu, jak vůbec tahle akce probíhala?
Ráno jsme vždycky měli pohovory. Každý jsme dostali svůj plán a tam jsme měli rozepsané, v kolik s kým máme mítink. Každý klub měl na mítink s hráčem dvacet minut. Odpoledne byly testy. Měli jsme balanční testy, pak jsme dělali VO2 max a fyzické testy jako skok, sílu a takové věci.
Dozvěděli jste se svoje výsledky?
Nedozvěděli. Bylo to čistě pro týmy.
Zpět k draftu, dočkal jste se na 53. pozici. Tušil jste podobné umístění, nebo jste měl jiná očekávání?
Když jsme se bavili s agenty, tak jsme si říkali, že druhé kolo by bylo krásné. A splnilo se to, za což jsem byl šťastný. Agenti byli taky rádi, že to přišlo takhle brzo a mohli jsme pak být v klidu.
Probojovat se do NHL? To není lehké nikde
Jak jste osobně celou akci prožíval?
Prožival jsem to hodně. Byl jsem zvědavý a nervózní, jestli mi to vůbec vyjde.
Asi to byly dva velkolepé dny, že?
První kolo byla obrovská show. Do haly přišlo strašně moc lidí a všichni to strašně prožívali, bylo to na nich vidět. Když se potom začalo vybírat a přišlo na řadu Buffalo, domácí tým, vybralo si Nylandera a lidi ho neuvěřitelně přivítali. Ten to měl nádherné.
S kým jste v Buffalu byl?
Byl jsem tam s rodiči, mamkou a taťkou, a se svými agenty, Vláďou Vůjtkem a Michalem Sivkem. Byl tam s námi i Alan Walsh, kterého mám jako kanadského zástupce.
Předpokládám, že jste si to chtěli společně užít.
Z té kanadské společnosti nás tam bylo patnáct kluků s rodinami. Před draftem jsme měli vlastní večeři, kde jsme byli všichni. Třeba i Laine nebo Logan Brown, celkem pět hráčů, kteří šli v prvním kole. Takže to bylo dobré.
Detroit – každý ví, že v téhle organizaci je pro mladé hráče snad vůbec nejtěžší se prosadit…
Uvidíme, určitě to bude těžké. Probojovat se do NHL ale není lehké nikde a asi je jedno, o jakou jde organizaci. Někde mají takovou strategii, někde zase jinou. To je na každém klubu.
Co probělo mezi vámi a klubem bezprostředně poté, co si vás vybral?
Hned po draftu jsem šel ke klubovému stolu, kde byli všichni skauti, manažer, hlavní trenér týmu. Pozdravil jsem se s nimi a pak jsem šel nahoru do jejich VIP lóže. Tam jsme se bavili, třeba i s Jirkou Fischerem… Trochu jsme to probrali, ale v rychlosti, ještě jim zbývalo pět picků.
Proběhlo také oficiální focení…
Ano, focení jsme měli, ale ne od Detroitu. Všichni draftovaní hráči se šli fotit v dresu.
Asi jste odjeli hodně rychle, když jste se už v neděli objevil na autogramiádě v Živanicích.
Ještě večer jsme odjeli, v jedenáct jsme odlítali. V Česku jsme byli v neděli o půl čtvrté.
Co o Detroitu víte? Jak tenhle tým vnímáte?
Určitě je to silná organizace a mají hrozně moc hvězd. Ať už těch, které hrály dřív, nebo které tam jsou teď. Třeba Petr Mrázek, náš výborný gólman, nebo Zetterberg, Kronwall… To jsou takové ikony. Ale je dobré, že Detroit má hru postavenou na tom, že se snaží hodně hrát s pukem. Jsou tam spíš techničtí hráči.
Přál jste si vyloženě některý klub? Třeba aby odpovídal vašemu dětskému snu?
Ani jsem takhle nikoho neměl. Když jsme před draftem seděli s agenty, tak jsem si dělal srandu, že mě vezme Detroit. Ale to bylo fakt jenom ze srandy. Neměl jsem žádný klub, kam bych vyloženě „musel“ jít a říkal si, že jinak to nebude ono. To ne.
Z celkového pohledu českého hokeje ale přinesl draft jednoznačné zklamání, dočkali se jenom čtyři hráči. Překvapilo vás, že řada hokejistů nepřišla na řadu?
Nejvíc mě zklamalo, že nešel Šimon Stránský. Myslím, že je výborný a šikovný hokejista. Byl jsem s ním na pokoji na Combinech, takže jsem mu to přál. Ale bohužel si ho nikdo nevybral.
Před vámi šel z 37. pozice Libor Hájek. Co můžete říct na jeho adresu?
Čekal jsem, že půjde v prvním kole. Ke konci prvního kola bralo jako 26. St. Louis a pak ještě Tampa, tam jsem ho někde čekal. Ale určitě si to zaslouží, je to výborný hráč.
Chtěl bych poděkovat klubu i svým trenérům
Co vás teď vůbec čeká? Do NHL je ještě cesta dlouhá...
Vrátil jsem se, teď normálně zase trénuju v Hradci s týmem. 5. července odlítám na týden na nováčkovský kemp do Detroitu, potom se zase vracím zpátky do klubu. Nic dalšího aktuálně nevím.
Každopádně se vám splnil další velký sen, že?
Je to nádherné. Každý to nezažije, aspoň projít draftem. Minimálně je to dobrý zážitek.
Vnímáte, jak jste za posledních pár let v Hradci Králové neuvěřitelně vyletěl nahoru?
Určitě bych chtěl klubu poděkovat. Za podporu i za to, že poslední tři roky jsme měli výborné podmínky, všichni kluci. Strašně se to zvedlo s příchodem extraligy, nemám si na co stěžovat. Chtěl bych poděkovat i svým trenérům. Nejvíc asi těm, které jsem měl ve starším dorostu, protože ti mě dali do obrany napořád. To byli Vybíral, Slabý a Alda Půlpán.
Nicméně ještě se neloučíte.
Ne, ještě ne.