Týden hokeje znovu vyšel na jedničku. Do Hradce přilákal téměř stovku dětí!
Už podruhé v letošním kalendářním roce se celá Česká republika včetně Hradce Králové ponořila do modro-bílých barev v rámci Týdne hokeje. A pod Bílou věží byl o náborovou akci i tentokrát obrovský zájem! Do ČPP Arény dorazila ve čtvrtek odpoledne téměř stovka kluků a holek se svými rodiči, spousta z nich udělala své první krůčky na ledě.
Poprvé zavítal Týden hokeje pod Bílou věž letos v lednu, už tehdy zažil v Hradci jednu z nejvyšších účastí v rámci celé republiky. A to platí i tentokrát. Na náborovou akcí pod křídly Českého svazu ledního hokeje přišlo 97 dětí, z nichž 75 vyplnilo přihlášku do projektu Pojď hrát hokej.
„Pro letošek jsme akci spojili se začátkem kurzu bruslení. Podle toho, co jsme viděli na ledě, si myslím, že proběhla super,“ chválí si Patrik Stehno, jenž v klubu vede nábor malých hokejistů. Počet účastníků ho musel potěšit. „Je to hodně o tom, že v Hradci je velký zájem o hokej. Děti i rodiče chtějí být s klubem svázáni. Zároveň je velká chuť po tom, aby děti uměly bruslit. Já osobně to beru jako jeden ze základů sportovního pohybu,“ říká.
Caparti se po přihlášení mohli poprvé obléct do dresu s českým znakem na hrudi, od klubu dostali třeba i kartičky hokejistů ze speciální edice Pojď hrát hokej. Společně s rodiči si zároveň vyslechli, co hokej vlastně obnáší. V ČPP Aréně pak mohli sledovat trénink ročníku 2009, hlavním bodem odpoledne pro ně byla hodina na ledě. Na další se můžou těšit hned v neděli, kdy v 8:30 startuje v malé hale kurz bruslení.
Dětem pomáhal při jejich prvních krůčcích na ledě maskot Mounty, stejně jako trojice hokejistů A-týmu – Jaroslav Dvořák, Lukáš Vopelka a Mislav Rosandič. „Je super pocit vidět je, jak si hrají a jak je to baví. V Česku je hokej možná nejznámější sport, takže já vůbec nejsem překvapený, že je tady takový nábor, jaký je,“ přiznává Rosandič.
Však hráči Mountfieldu poznávají zájem o hokej při každém domácím utkání. A to právě i ze strany nejmenších fanoušků. „Po každém zápase stojí po celé střídačce. Tohle zažívám poprvé v kariéře, aby bylo tolik dětí, které na nás čekají, aby si s námi ťukly. I po prohraném. Pak jsme smutní, ale ony jsou šťastné. A to je to nejlepší,“ usmívá se dvaadvacetiletý obránce.
Začátky nikdy nejsou snadné, ale o tom by mohl Mislav Rosandič vyprávět. Kdo zná jeho kořeny, ten ví, odkud vítr vane. „Začínal jsem doma v Chorvatsku. A tam je hokej možná patnáctý sport v pořadí,“ vypráví. „Tréninky jsme měli v deset večer nebo v pět ráno... Byla to pořádná divočina,“ vzpomíná hokejista, jenž v osmé třídě odešel na Slovensko. Postupně se vypracoval nejen do tamější nejvyšší soutěže, ale i do Kontinentální ligy a do reprezentace.
„V dobách Jugoslávie byl hokej víc populární. Můj táta hrával hokej, tak jsem se k tomu dostal i já. Hned se mi to zalíbilo a už se to se mnou vezlo,“ vrací se ke kořenům. A jak je teď vidět, zvolil správně.
Uvidíme, kam až to dotáhnou děti, které přišly na hradecký zimák během Týdne hokeje. Trenéři mládeže už několik let řeší ty nejpříjemnější starosti, které plynou z velkého počtu kluků i holek v klubu. „V první třídě teď máme tři mužstva, ve druhé čtyři. Ve třetí a čtvrté po dvou mužstvech. Takže prostoru pro děti, aby si zahrály, je mnoho,“ reaguje Patrik Stehno.
Zdá se tedy, že hokej pod Bílou věží nemusí mít o svou budoucnost žádný strach. Ovšem jedno je mnohem důležitější než to, zda v Hradci vyrostou noví Jágrové, Kudrnové či Šimánkové. „Náš cíl je, aby se děti bavily a aby si to tady užívaly. Rodiče, netlačte na ně. Ať dělají to, co je baví. Dejte jim prostor, aby se samy rozhodovaly. Rozhodně nám nepomůže, když sem to dítě bude dotlačeno rodiči,“ dodává vedoucí náboru Patrik Stehno.
