Asistent trenéra Petr Svoboda: Budeme chtít hrát aktivní hokej. Beton by byla naše smrt

Na začátek taková tradiční otázka. Jak se zrodil váš přestup do Hradce?
Byl jsem na nákupu s rodinou, když mi zavolal Aleš Krátoška, jestli bych měl zájem jít sem do Hradce. Musel jsem to rozdýchat, protože jsem to absolutně nečekal. Občas máte signály, že se něco takového chystá, ale tohle přišlo jako blesk z čistého nebe. Pak začalo rozhodování. V euforii jsem hned řekl, že ano, ale pak člověk řeší rodinu a takovéhle věci. Po domluvě s ní jsme to ale vyhodnotili a jsem tady.

Co pro to nakonec rozhodlo? Byla to nová výzva, nebo cesta mládí, kterou se vydává klub?
Pro mě bylo strašně důležité, že mě tady kluci chtěli. To byl bod číslo jedna. Bod číslo dvě byl ten, že už jsem cítil, že v životě nastal takový ten zlom, kdy už mi i paní řekla, že je čas jít a posunout se o kousek dál. Kdo totiž četl můj článek bez frází, tak ví, že jsem řekl, že dokud mě bude rodina potřebovat, tak zůstanu doma.

Bylo i to rozhodnutí pracovat s mládeží jedním z těch, které vás motivovalo pro přesun do Hradce?
Ve chvíli, kdy mi kluci volali, tak jsem tu filozofii ještě neznal. Nesledoval jsem to, protože jsem žádné signály neměl. Co se mi tady hodně líbí, že je to takový rodinný klub. Všechno mi přišlo velice přátelské. Líbí se mi, jak je tu propojená komunikace s trenéry. Tohle je přesně ten styl, na který jsem zvyklý a který je mi hrozně blízký. S mladými hráči také strašně rád pracuji, protože jsou tvárnější. Ti starší už mají své návyky a jedná se s nimi jinak. Práce s mládeží mě bavila vždycky a kdybych tu měl být jen u těch chlapů, tak by mi mladí scházeli.

Takže vnímáte pozitivně, že budete působit i u mládeže jako trenér obránců?
Určitě. Jednoznačně to kvituji. V Jihlavě, kde jsem působil naposledy, taková propojenost nebyla. To se mi tady velice líbí. Je skvělé, že trenéři od áčka až po přípravku spolupracují. Já osobně budu mít na starosti hlavně juniorku a dorost, a to zejména oddělené tréninky pro obránce.

V komunikaci se staršími musí být člověk trochu diplomat

Jak se vám zatím v Hradci líbí? Cítil jste už profesní potřebu posunout se z Jihlavy dál?
Svojí trenérskou kariéru jsem začínal ve Velkém Meziříčí, kde jsem působil dva roky. Pak jsem přešel do Jihlavy, kde jsem byl přes deset let. Cítil jsem, že už nadešel ten zlom, kdy bych měl jít dál a zkusit něco nového. Kdybych tuhle nabídku odmítl, tak by už taky nikdy žádná podobná přijít nemusela. Nechtěl jsem si za pět let říkat, kde bych mohl být, kdybych to tenkrát vzal. S tímhle jsem do toho šel. V Hradci se mi líbí, ale zatím jsem toho moc nestihl. Byl jsem se dvakrát projít, ale přijde mi to jako pěkné a čisté město.

A co spolupráce s kolegy Tomášem Martincem a Alešem Krátoškou? Už jste si stihli naznačit, co po sobě budete chtít?
Hokej je tu samozřejmě téměř jediné téma. V osm přijdeme, v osm odejdeme a nebavíme se o ničem jiném. Řešíme suchou přípravu, tréninky, led… Už jsme se bavili i o herním systému, vytváříme play book. Bavíme se o tom pořád a bude to pořád stejný kolotoč. Role jsme zatím neřešili, ale myslím si, že asi budu mít na starosti beky, což je moje doména. Nevím, jestli k tomu přibude ještě něco navíc, ale pokud jo, budu jenom rád.

Měl jste to tak, že jste se chtěl posunout hlavně k áčku? Někteří trenéři totiž svojí práci směřují k mládeži…
U mě to bylo v různých obdobích jiné. Když jsem byl u reprezentační dvacítky, tak jsem k mužům chtěl hodně. Vím, že jsem tehdy jednal i s Hradcem, ale bohužel to nevyšlo. Pak mě ta ambice trošku pustila. Já se ale chci pořád posouvat a ve všem, co dělám, chci být jeden z nejlepších. Měl jsem to tak v hokejové kariéře a i teď v té trenérské. Hokej je o poměřování a člověk prostě chce zanechat nějakou stopu. Chci se tedy i teď dostat co nejvýš.

Kluci jsou mi blízcí nasazením a povahovými rysy

Může vám v tom pomoci i to, že jste začal kariéru trenéra velmi brzy?
Určitě mi to pomohlo. Měl jsem čas a je dobré, že jsem si prošel úplně všemi kategoriemi od přípravky po chlapy. Je dobré začít takhle mladý a hodí se i to, že jsem měl za sebou hráčskou kariéru na nejvyšší úrovni. To mi zejména v začátcích hodně pomohlo.

Může vám pomoci věk v tom, že ke starším hráčům budete mít blíž? Takový Roman Kukumberg je stejně starý jako vy…
Nevím, jestli k nim mám blíž. Hokejová kabina je specifická a já jsem v ní hrozně rád. Rád s kluky mluvím, špičkuju se. Většinou to je mezi hráči, ale někdy to proběhne i mezi hráčem a trenérem a to podle mě k tomu patří.

Jaká je kabina tady v Hradci?
Ještě jsem nestihl potkat všechny, někteří hráči se k nám teprve připojí. Ale ti kluci, kteří tady jsou, jsou mi blízcí nasazením a povahovými rysy. Ty já hodně oceňuju a kladu na ně velký důraz.

Jak zatím vypadá tým na papíře? Na ledě jste ho ještě poznat nemohl…
Já se právě hrozně těším na led. Tam je poznám a můžu si je nastudovat, abych věděl, jak se chovají v různých herních situacích. Tam je poznám nejvíc. Co se ale týká nasazení a charakterových věcí, tak se mi mančaft zdá velice dobrý.

Beton středního pásma? To by byla naše smrt

Schází vám na tom papíře typově ještě nějací hráči, které byste chtěli do týmu?
Ještě pořád mluvíme o tom, že bychom chtěli jednoho obránce a minimálně dva útočníky.

Můžete nám představit, jaký herní styl byste chtěli praktikovat?
Jelikož máme mladý tým, tak budeme chtít hrát hodně bruslivý hokej. Bruslení je samozřejmě o kondici, a proto probíhá velmi náročná suchá příprava. Nebude to žádný beton středního pásma, protože to by byla naše smrt. Neustále se bavíme o tom, že budeme chtít hrát hodně aktivní hokej.

Suchá příprava pomalu končí, jaké máte vy osobní plány v nejbližších dnech?
Určitě budu chtít vypnout. Vlivem posledních pěti let u nároďáku moc volna nebylo a byl to pořádný zápřah, takže konečně po pěti letech vyrážím s rodinou na dovolenou k moři. Jedeme tam na 10 dní, chci si užít rodinu, odpočinout si a nabrat co nejvíce sil do nové sezóny.