Leon Draisaitl: Hradecký tým? Super parta profesionálů, všichni jsou skvělí
Již dva týdny se mužstvo Mountfieldu po dovolené opět naplno věnuje přípravě na nadcházející start ročníku 2015/16. A společně s nimi na led hradecké FORTUNA arény vyjíždí i jedna velmi zajímavá tvář – Leon Draisaitl. Chcete-li, třetí hráč loňského draftu patřící Edmontonu Oilers, finalista prestižního Memorial Cupu v juniorské WHL a syn trenéra Petera Draisaitla. A právě tato naděje světového hokeje se v těchto týdnech s hradeckým mužstvem pečlivě připravuje na další sezónu NHL.
Leone, letos jste si pro svou letní přípravu vybral Hradec Králové. Proč padla volba zrovna na naše město?
Naskytla se mi příležitost pracovat s velkým profesionálem Mariánem Vodou, který je výborný trenér a je zábava pod ním trénovat. Proto právě Hradec.
Jak se vám v Hradci líbí?
Je to tady samozřejmě jiné. Pro mě je Hradec typické malé české město se starými budovami, ale velmi útulné. Hlavně počasí je teď skvělé.
V čem vidíte hlavní rozdíly mezi přípravou v hradeckých podmínkách a v Edmontonu?
Neřekl bych, že je to až tak rozdílné. Tréninkové praktiky jsou trochu odlišné, ale velkým aspektem pro mě je taky to, že jsem velmi dlouho neviděl mého otce, se kterým se v sezóně moc nemám šanci sejít. Takže možnost strávit s ním nějaký čas je vždycky skvělá.
Jak tedy vypadá typický tréninkový den Leona Draisaitla?
Obvykle vstávám velmi brzo, přibližně v 6:30. O půl osmé už začínám s tréninkem, abych to měl co nejdříve za sebou. Někdy pak ještě zajdu odpoledne s týmem na led.
Vždycky podporuji tým, který táta vede
Co pro vás znamená připravovat se na novou sezónu s týmem koučovaným vaším otcem?
Musím říct, že je to sranda. Není to pro mě ale nic nového, vždycky jsem se kolem něj pohyboval, když trénoval. Jsem jeho velkým fanouškem, ať trénuje kdekoliv. Vždycky podporuji tým, který vede. Je super ho tu vidět a trénovat po jeho boku.
Jak k vám přistupuje během tréninků? Je přísný, uděluje vám rady, nebo vás naopak nechá dělat vaši práci?
On si je samozřejmě vědom, že vím, na čem musím pracovat a jak se mám připravit na sezónu. Kdykoli ale potřebuji nějaké tipy, nebo vidí, že mi v něčem může poradit a pomoci, tak je tu samozřejmě pro mě a dá mi radu. Jinak si ale myslím, že sám vím, co je pro mě nejlepší.
Jaká byla reakce hráčů, když jste poprvé vstoupil do hradecké kabiny?
Pochopitelně je to těžší, protože nemluvím česky. Je obtížné s někým navázat konverzaci, ale všichni v kabině jsou skvělí. Je to super parta profesionálů, se kterými jsem tady velmi rád.
Znáte tedy už nějaká česká slovíčka?
Pár jich znám, ale nemyslím si, že je tady mohu říkat (směje se). Něco málo ale rozumím, znám pár slovíček, takže si občas dokážu dát dohromady, o čem kluci mluví. Znám nějaké jednoduché fráze, které jsem pochytil.
Kde jste ubytován během pobytu v Hradci?
Bydlím s otcem, má apartmán kousek od stadionu, takže jsem s ním.
Příprava pod Mariánem Vodou? Hodně náročná!
Jak už jste zmínil, trénujete s kondičním trenérem Mariánem Vodou. Co je na jeho tréninku specifické?
Je to hodně náročné! (usmívá se) Vážně hodně těžké. Marián je velmi kvalitní kouč, vždycky ví, o čem mluví a kontroluje mě, co dělám špatně. To je pro mě strašně důležité, velké plus. Učím se od něj, a i když je to dřina, tak mě to s ním baví.
Kdo vám na něj dal doporučení?
Samozřejmě jsem se o něm dozvěděl přes mého otce. Táta od začátku přípravy pozoroval, jak pracuje s týmem, a když viděl jeho metody, nabídl mi, že bych si to s ním mohl zkusit. Já jsem nabídku rád přijal, protože jak už jsem řekl, nemám šanci trávit s otcem mnoho času a dlouho jsem ho neviděl, takže to pro mě byla dobrá příležitost.
Co jste před příchodem do Hradce věděl o České republice?
V Česku už jsem byl několikrát. Ne sice v Hradci, ale moji prarodiče jsou Češi, kteří dlouhou dobu žili v Mariánských Lázních. Takže jsem je navštěvoval tam, ale byl jsem i v několika dalších českých městech.
Být nejvýše draftovaným Němcem v NHL je velká čest!
V loňském draftu NHL jste byl ze třetí pozice vybrán kanadským Edmontonem, což znamená, že jste nejvýše draftovaným rodilým Němcem v historii. Jak tohle prvenství vnímáte?
Ano, je to velmi speciální a jsem na to náležitě pyšný. Zároveň si ale uvědomuji, že jsem zatím příliš nedokázal a mám před sebou velký kus cesty. Čeká mě ještě hodně práce, abych mohl být plnohodnotným hráčem NHL. Je to pro mě ale velká čest!
Jak byste tedy shrnul svoji první sezónu v NHL? Nejprve jste byl v Edmontonu, potom vás poslali do juniorské WHL ligy do Kelowny Rockets…
Bylo to takové nahoru dolů. Řekl bych, že se z toho jakožto mladý hráč musíš poučit a smířit se s tím. Samozřejmě, první zápas v NHL a celkově hrát nejlepší ligu světa je prostě sen. Snad každý hokejista se chce jednou dostat do NHL a mně se tenhle sen splnil. Určitě to byl největší okamžik mé dosavadní kariéry. Když mě poslali dolů, nebylo to pro mě pochopitelně jednoduché a potřeboval jsem čas. Celkově jsme ale měli velmi úspěšnou sezónu v Kelowně a užili jsme si ji.
Byli vaši rodiče přímo v hledišti při premiérovém zápase za Edmonton?
Bohužel ne. Táta musel být tady, jelikož sezóna Hradce byla v plném proudu. Navíc se to všechno seběhlo strašně rychle, nevěděl jsem ani, ve kterém zápase přijde moje chvíle, aby moje rodina mohla zařídit letenky. Jestli se ale tuhle sezónu prosadím do týmu Edmontonu, určitě mě přijedou navštívit.
Jak jste vnímal skutečnost, že vás z Edmontonu po sedmatřiceti zápasech poslali dolů? Byl jste zklamaný, nebo jste to bral pozitivně a snažil se získat více sebejistoty?
Vždycky je to trochu zklamání. V jednu chvíli hrajete nejlepší ligu na světě a pak jste posláni do juniorky. Myslím ale, že jsem to vzal velmi dobře, vnímal jsem to jako výzvu zapracovat na svých dovednostech a znovu získat jistotu. V tomhle směru mi to pomohlo.
Prohra ve finále Memorial Cupu byla velkým zklamáním
Za Oilers jste nastoupil k 37 utkáním, v nichž jste získal 9 bodů za 2 góly a 7 asistencí. Předpokládám, že to rozhodně není číslo, se kterým byste byl spokojený, ale… je vám jen 19 let. Co vám tedy prozatím NHL přinesla?
Určitě by se mohlo říct, že jsem mohl získat více bodů. Ale pro mě to byla obrovská zkušenost, kterou mi nikdo nevezme, v těch 37 zápasech jsem se naučil strašně moc.
S Kelownou jste došel až do finále Memorial Cupu, ve kterém vás srazil gól v prodloužení. Vybaví se vám tahle série ještě občas v hlavě?
Popravdě na to nerad myslím. Chcete vyhrát, jste velmi blízko vítězství, a pak je to během sekundy pryč. Nemáte nic. Bylo to velké zklamání, těžko jsme se s tím smiřovali. Máme za sebou ale úspěšnou sezónu a myslím, že na sebe můžeme být pyšní.
Ve vyřazovacích bojích jste byl oceněn trofejí pro nejužitečnějšího hráče WHL play-off a stejné pocty se vám zároveň dostalo po finále Memorial Cupu. Je to svým způsobem satisfakce za odvolání z Edmontonu do juniorské WHL?
Samozřejmě, tahle uznání jsou vždycky příjemná. Nikdo by neodmítl převzít ocenění pro nejužitečnějšího hráče. Zároveň to byl ale takový můj cíl. Když jsem přišel z NHL, čekalo se ode mě, že budu lídr a pomůžu týmu. Na druhou stranu bych radši vyhrál poslední zápas Memorial Cupu než tuhle individuální cenu.
Edmonton získal v letošní volbě jedničku draftu Connora McDavida, který je považován za supertalenta novodobé historie. Jak může otřást vaší pozicí v týmu?
Víte, vždycky musíte soutěžit o svůj post, místo v sestavě. On je velmi speciální hráč, v jeho věkové kategorii je to nejlepší hráč na světě. V NHL bude hrát už letos a já mu nehodlám nijak bránit. Jsme spoluhráči a já doufám, že bude tak dobrý, jak jen může být, aby pomohl týmu vítězit. Pro mě jsou podmínky stejné. Musím makat, bojovat o svůj post a snažit se týmu co nejvíce pomoci.
Oilers hodně sází na mladé hráče, v mužstvu mají taková jména jako Hall, Eberle, Yakupov, Nugent-Hopkins. Cítíte proto větší šanci prosadit se do týmu?
Prosazení se do NHL je těžké, ať jste v jakémkoli týmu. Myslím si, že se organizace Edmontonu vydala správným směrem. Udělali nějaké změny ve vedení i na soupisce, takže uvidíme, jak dopadne sezóna.
Vzhledem k přetlaku na pozici centra existuje možnost, že byste se posunul na křídlo. O vás je ale známo, že jste všestranný hráč…
Rozhodně bych s tím neměl problém. Můžu hrát na křídle, na centru, je mi to jedno. Kdekoli mě potřebují nebo chtějí, abych hrál, tam budu hrát.
Jaké jsou tedy vaše cíle pro nadcházející ročník?
Ze všeho nejdřív se chci probojovat do prvního týmu a stabilně hrát NHL a uvidíme, co bude pak dál.