Pohled do zákulisí: Vedoucí mužstva Ladislav Souček a jeho pořádná oddanost hokeji
Šestý hráč na hřišti, i tak by se dal bez debat označit Ladislav Souček, který působí již patnáct let u královéhradeckého hokeje na pozici vedoucího mužstva a kustoda. Hradecký matador za tu dobu zažil několik situací, které stojí za přečtení, současně má přístup i k informacím, jež se normálně k běžnému divákovi nedostanou – víte například, jaká je průměrná spotřeba holí hráčů Mountfieldu za měsíc? Nejen to se dovíte na následujících řádcích.
Pozice hokejového vedoucího mužstva není zrovna jedna z těch, která by byla běžně nabízena „na potkání“. Ladislav Souček se na ni propracoval i díky vlastní hokejové kariéře, kterou započal právě v Hradci Králové. „Vyrůstal jsem tady jako hokejista. Někdy v roce ’71, ’72 jsem byl v širším kádru, ale nedostal jsem se do mužstva. Tenkrát tady trénoval profesor Kobera.
Odehrál jsem letní přípravu, jezdili jsme trénovat do Pardubic. Kobera končil a nabídl mi, abych šel s ním do Nového Města, které tenkrát hrálo nějakou krajskou soutěž. Dostal jsem čtyři dny na rozmyšlenou. Nakonec jsem to odmítl, protože jsem měl dobré zaměstnání a dojíždět do Nového Města se mi nechtělo,“ přiznává Souček.
Jeho rozhodnutí znamenalo taktéž opuštění východočeské metropole na delší čas. „Skončil jsem s hokejem v Hradci a šel jsem hrát na jednu sezónu do Hořic, jednu sezónu jsem odehrál i v Doubravicích a čtrnáct let jsem hrál krajský přebor v Třebechovicích. Potom jsem hrál ještě za odboráře. Když jsem skončil, bylo mi padesát,“ popisuje aktivní hráčskou kariéru.
Zpátky k hradeckému hokeji, už v nové roli, přičichl díky vnukovi. „V té době jsem v Hradci nepůsobil, až v roce ’99, když můj vnuk Tomáš začínal s hokejem, jsem s ním sem začal na zimák chodit. U základny v té době neměli vedoucího, tak jsem tam začal dělat, a postupně, krůček po krůčku, jsem se dostal až do juniorky, ještě za pana Višňáka.
V roce 2008 jsem šel do důchodu, a pan Višňák mi nabídl, jestli bych nechtěl dělat vedoucího u A-týmu, kterého předtím dělal Jaroslav Zákravský (současný vedoucí mužstva juniorů). Takže 31. dubna 2008 jsem skončil, a 1. května 2008 jsem nastoupil jako vedoucí "áčka". Po přesunu extraligy do Hradce mě pan Kmoníček nabídl, jestli chci ve funkci vedoucího pokračovat. A tak jsem tady do teď... Baví mě to, zatím mi to i zdraví dovoluje… takhle to bylo,“ shrnuje Ladislav Souček vše, co předcházelo jeho návratu na hradeckou půdu.
Během zápasu více píšu, než sleduji hokej
Ne úplně každý má jasnou představu, co vlastně má na starost vedoucí a kustod týmu. „Funkce vedoucího a kustoda je spojená funkce. V Budějovicích třeba byl zvlášť kustod a vedoucí, já to dělám dohromady. Veškeré zboží, co se týče hráčů, od helmy až po brusle, přes hokejky, prostě všechno, o to se starám. A současně funkce vedoucího taky něco obnáší – tréninkové plány, docházka, zápisy na každý zápas,“ vypočítává postupně administrativní úkony, jimž se nelze vyhnout.
Vyjma toho se taktéž musí druhým rokem vypořádávat s úkoly navíc, které přibyly po přesunu extraligy do Hradce Králové. „Během zápasu vyplňuju náš týmový zápis, kde se píší góly, plusy, mínusy, a trenér Draisaitl ještě navíc chtěl, abych mu vyplňoval na nákresu hřiště střely na branku, místo, z nějž hráč vystřelil a jeho číslo. Takže já při zápase víc píšu, než sleduju hokej.
Ono je to hodně náročné, aby člověk viděl toho hráče, kdo to byl a odkud přesně vystřelil. A současně musím psát, kdo dal góla, asistenci… takže mám dva papíry, které furt obracím. A vlastně ještě buly. Mám tabulku centrů, do které dělám plus, nebo mínus, podle toho, jestli hráč buly vyhraje, nebo prohraje,“ popisuje úkony prováděné přímo na lavičce během zápasu.
Samostatnou kapitolou pak jsou venkovní výjezdy. „Když jedem ven, tak musím zajišťovat autobusy, to musí všechno klapat. Jedeme na čas, jedeme třeba do Karlových Varů a vím, že cesta tam trvá tři hodiny a patnáct minut. Ale musí se přihlédnout na to, jestli je pracovní den, nebo neděle a podobně. Zase máme výhodu v tom, že jsme v centru republiky, takže to máme stejně daleko do Varů i Třince a nikde nespíme, stíháme se vracet. A taky nejezdíme po D1, to je velká výhoda.
Když jedeme na zápas, hráči by měli být dvě hodiny před zápasem na hřišti soupeře. Někteří jsou radši, když tam jsou dvě a čtvrt hodiny předem, někomu stačí, když to klapne na ty dvě hodiny. Kvůli bouračce nebo zácpě si musím nechávat minimálně čtvrthodinovou rezervu na to, kdyby se něco stalo. Takže prožívám největší nervy cestou. Jakmile už přijedeme na zápas a jsme na místě, tak to ze mě spadne a už jen čekám, jak hoši budou hrát,“ svěřuje se se svým největším martyriem.
Místo registrací už používáme line-up
Činnost před zápasem je už zaběhlou rutinou. „Když přijedu na stadión, musím mít soupisku hráčů. Nemáme registrace, ale takzvaný line-up. Mám soupisku hráčů, kde je číslo, jméno, číslo registrace a pozice hráče. A to musí být potvrzené jak naším klubem, tak ředitelem extraligy. Slouží to místo registrace, to musím předkládat při zápise, protože rozhodčí, když si pak vezme line-up, tak si to projede a zjistí, jestli vše sedí.
Pokavaď ne, tak daný hráč nesmí hrát. A ještě máme jednu raritu, a to že trenér Draisaitl, jelikož je Němec, musí mít od svazu povolení, že může trénovat v Česku. To musím také vozit s sebou. Po zápase se kontrolují plusy, mínusy, kdo má gól a asistence, vyloučení, střely na branku soupeře i naši.“
Za chybu přišla tučná pokuta od svazu
I tak ale občas neproběhne vše úplně hladce. Asi největší problém zažil hradecký vedoucí letos v Plzni. „K nepříjemné situaci došlo, když jsme jeli hrát do Plzně. Když se na začátku sezóny podepisovala hokejová výstroj u gólmanů, ředitel extraligy přijel do Hradce a tady to podepsal. Kacetl byl v té době v Jihlavě, takže tady nebyl. Potom přijel, a že bude chytat. Robert Horyna mi říká: „Hele, on nemá podepsanou tu výstroj“.
Mojí povinností je, že když hráč jde do utkání, musím do zápisu o utkání, který se píše před zápasem, uvést, že hráč hostí, číslo 90, Kacetl, nemá podepsanou výstroj. A on může nastoupit do dvou utkání, aniž by měl výstroj podepsanou. Ale musí to být v zápisu. Šestkrát jsem to napsal. Posedmé jsme jeli do Plzně. Šest zápasů to nikdo nekontroloval, takže kdyby to tam nebylo, nic by se nestalo.
Ale sedmý zápas v Plzni, po jeho skončení, si rozhodčí zavolal gólmany, ať mu ukážou výstroj. Stál jsem na střídačce a už jsem si říkal, že je to v pytli. Šel jsem za nimi a říkám jim to, ale rozhodčí odvětili, že to není v zápise. Komise, která to řešila, mi udělila pokutu deset tisíc. Já zaplatil ze svých peněz pět tisíc. Je to moje chyba, nenapsal jsem to tam, nemůžu na to říct ani slovo. To je taková kuriozita.“
Už byla řeč o přesunu extraligy do Hradce. Je nějaký rozdíl mezi nejvyšší soutěží a první ligou, kterou Ladislav Souček taktéž dobře zná? „První liga se s extraligou nedá srovnávat. To je úplně něco jiného, velký skok. První liga je taky profesionální hokej, ale na daleko nižší úrovni, i co se týče zodpovědnosti a přístupu hráčů. Tady hráči, kteří něco potřebují, to musejí mít.
Přijde za mnou hráč a řekne: „Pane Souček, potřebuju nový brusle“, tak já ty brusle hned objednám – hráči mají v 90 % dvoje brusle na sezónu – a taky hokejky, každý má svůj záhyb, tvrdost. To mi taky chvilku dalo, než jsem se sžil, vědět kdo má jakou hůl. To je práce den co den.“
A nutno podotknout, že na mnohem déle než osm hodin. „Ráno jsem na zimáku v 7:15, odjíždím tak ve dvanáct. Pokud nemáme odpolední trénink, tak už na stadión nejedu. Stane se, že mi přijede zboží, tak tam přijedu. Pokud máme odpolední trénink, tak tam musím být, protože hráči potřebují hokejky, izolace a tak dále.
Když hrajeme zápas, jedeme ven, tak to už je na celý den a vracíme se třeba v jednu hodinu v noci, a ráno opět na místě v 7:15… Je to takový kolotoč, že kolikrát, když hrajeme třeba úterý, pátek a neděle, to ani nevím, že je neděle, jak to letí.“
Spotřeba holí? U Tomáše Mertla klidně sedm kusů za měsíc
Jako kustod má Ladislav Souček taktéž mnoho „zákulisních“ informací, co se týče samotného mužstva. „Velký perfekcionista byl Tomáš Slovák. Ten musel mít všechno v nejlepším stavu. Ale taky to byl hráč, který byl první v kabině. Hráči třeba měli sraz v 8:30, já přicházel, a on už tu byl.
Ale nedá se říct, že by mužstvo bylo náročné, mělo nějaké mimořádné nároky, to v žádném případě. Ale záleží na všem, třeba tkaničky... Ty jsou bavlněné a voskové. Někdo přijde a řekne, že v nových bruslí má bavlněné, a chtěl by voskové. Tak je vytáhnu a dám mu voskové, původní pověsím v kanceláři a pak je dávám třeba juniorům.“
A jak to vypadá se spotřebou asi nejméně trvanlivého nářadí hokejistů? „V letošní sezóně vede Tomáš Mertl, který jen za listopad zlámal šest nebo sedm holí. Ale to je dané tím, že hraje centra v první lajně, chodí na přesilovky i oslabení, a soupeř mu kolikrát přerazí hůl už na buly.
Když se podívám do knihy výdajů holí, tak vidím, že Standa Dietz má měsíčně v průměru dvě hole, podobně i Frigo (Peter Frühauf) a Mikuš, ti to moc nelámou. Opakem je Šimi nebo Jarda Kudrna. První lajna, tam je ta spotřeba holí větší. Je to dáno hlavně vytížeností hráče,“ vysvětluje hradecký kustod.
