Demolice na zeleném pažitu! Lvi rozstříleli Malšovice 6:1

Ještě před samotným utkáním Mountfield HK věnoval Sokolu Malšovice šek v hodnotě 10 000 korun na renovaci zázemí, poté už došlo k samotnému výkopu. Hráči od soutoku Labe s Orlicí měli předem danou taktiku. „Věděli jsme, že budeme muset hodně běhat, abychom byli vyrovnaným soupeřem, protože do nohy si to nedáme. S technikou jsou od nás Malšovice hodně daleko. Nejsme fotbalisti, ale hokejisti, takže jsme využívali rychlé protiútoky a zaplaťpánbůh to tam napadalo. Doufám, že to takhle bude padat i na ledě,“ mírně předbíhal Radovan Pavlík, který na sebe na pažitu strhl pořádnou míru pozornosti.

Jeho první chvíle přišla v 15. minutě, kdy, pro sebe velmi příznačně, kopl do vrtule, všem utekl a obstřelem gólmana otevřel skóre. „Kluci mi krásně nahráli a já už jsem běžel sám na gólmana. Už jsem během těchto exhibičních zápasů šel sám na bránu asi třikrát a nikdy se to nepovedlo. Tentokrát už konečně ano,“ cení si specialista do oslabení. On sám už takových tradičních mačů zažil několik, tentokrát se už ale dočkal premiérové trefy. „Asi to byl můj premiérový gól. Normálně hraju na stoperu nebo jsem v bráně, takže se do útoku moc nedostanu,“ kvituje změnu pozice hradecký odchovanec.

Domácí poté povedeným lobem vyrovnali a tím začaly smolné chvíle gólmana Jakuba Tichého. Předpokládaná trojka příští sezony se několik minut po inkasování totiž nepříjemně střetla s domácím útočníkem, kterého přinutila k nedobrovolnému saltu. Muž v rukavicích to však odnesl pokopanými zády a musel střídat, takže mezi tři tyče musel Radovan Pavlík. Po stadionu se dokonce nesly zvěsti, že si na post ve vápně brousil zuby už od začátku. „Do brány jsem se dostal po domluvě, aby to bylo fér, abychom všichni běhali na tepy a já abych nebyl v bráně, kluci by toho potom měli víc než já, takže jsem poté chtěl sám do hry od začátku,“ dementuje nepravdivé zprávy o snaze vyhnout se běhání.

Od té doby svěřenci Tomáše Martince přebrali iniciativu a téměř identickým gólem Petra Moravce se vrátili do vedení. To do přestávky ještě navýšil z dorážky David Šťastný. Na druhé straně zase vše jistil velmi solidním výkonem Ráďa v bráně, za takový výkon by se nemuseli stydět ani mnozí gólmani z právě probíhajícího EURA. „Čekal jsem na nominaci, Staněk se zranil, tak by se nějaký gólman hodil… Škoda, že nepostoupili. Mě to baví, když jsem byl malý a chodili jsme si zakopat, tak jsem šel většinou do brány, i když vím, že umím rychle utéct a zakončit,“ hlásí sympatický vousáč s úsměvem na rtech.

Druhý poločas pokračoval v zavedených kolejích. Krásnou sólovou akcí se blýskl Aleš Jergl a ukázal, že není zručný jen s hokejkou, ale také vlastními dolními končetinami. Následoval ještě nádherný a nechytatelný obstřel Davida Šťastného. Posléze se však nad hřištěm začala doslova stahovat mračna a přišla celkem solidní průtrž. Museli po ní hokejisté vůbec použít sprchy? „Spíš se bojím, abych neonemocněl, v pátek končíme suchou přípravu a v neděli letíme na dovolenou, takže chci být hlavně zdravý, abych si ji s přítelkyní užil. Ale bylo to docela příjemné, hlavně jsem rád, že lidi zůstali, i když pršelo, za což jim patří velký dík,“ cenil si zmáčený forvard se zkušenostmi z reprezentace.

Když se počasí umoudřilo, přišel na řadu další zářný moment útočníka s číslem 98, vychytal totiž penaltu. „Nevím, tipnul jsem stranu. Proti fotbalistům ani na reflex čekat nejde. Tipnul jsem to, navíc se to ještě od tyče odrazilo pryč, ale udělalo mi to radost,“ pochvaluje si své štěstí. Skóre poté ještě do definitní polohy posunul Aleš Jergl. Zápas pro celý tým znamenal téměř konec kondiční přípravy, která Lvům skončí už v pátek 28. června. „Nikdo z hokejistů suchou přípravu nemá rád, ale patří to k tomu a musí se to přetrpět,“ má závěrem jasno hvězda fotbalového odpoledne. Společně s fanoušky si hradečtí hokejisté užili také autogramiádu, na které rozdali stovky autogramů.