Bráchovi občas taky poradím, směje se mládežník Matěj Pinkas

Matěj Pinkas započal sezónu 2019/20 mezi dorostenci, kteří sbírají úspěchy již několik let. Jak těžké je udržet se stabilně takto nahoře? „Není to lehké, ale myslím si, že tréninky mají dobré tempo a podle toho to pak vypadá i v zápasech,“ pochvaluje si předváděnou hru hradecký mládežník. I bez šestnáctiletého obránce se dorostencům zpod Bílé věže aktuálně daří rovněž v nadstavbě, kde ovládli oba dosavadní duely (proti Plzni a Kladnu). „Individuality asi nerozhodují, ty hrají nahoře a i tam se jim vede dobře, takže spíše týmová práce,“ hledá důvody úspěchu vysoký bek.

Hráč zadních řad Mountfieldu dostává v probíhajícím ročníku příležitosti i v juniorce, za kterou už stihl devět utkání. „V tak mladém věku je to pocta!“ váží si blonďatý hokejista šancí od trenéra Davida Kočího. Jaký je největší rozdíl mezi zmíněnými mládežnickými kategoriemi? „Juniorka je rychlejší a více taktická. Nemáme tolik svobody, abych to tak řekl. Už se to pomalu blíží dospělému hokeji,“ srovnává obě mužstva plejer, jenž nakoukl i do reprezentace.

Vedle Matěje nastupuje za juniory i jeho starší bratr Tadeáš, se kterým tak nově sdílí stejnou kabinu. „Občas se potkáme – někdy to vyjde, někdy ne. Ale je to super, říká mi, co mám třeba dělat jinak. Je výhoda mít na střídačce někoho, kdo se hodně soustředí jen na vás; taková individuální práce. Já mu občas taky něco poradím, i když teda nevím, jestli to je úplně ono,“ směje se urostlý obránce. Oba Pinkasové přidávají starty za Lvy už třetí sezónu. Jak vypadá jejich život v Hradci? „Spolu jsme v jednom pokoji na internátu, v neděli večer vždy přijedeme a další sobotu jedeme domů,“ popisuje mladší ze sourozenců.

Východočeský mladík se může pyšnit dobrou bilanci, když ještě v dorostu stihl zaznamenat hned 15 kladných bodů ve statistice +/-. „Snažím se stoprocentně do defenzívy, ale když se něco objeví vepředu, tak to rád podpořím, ale pořád jako bek,“ vysvětluje usměvavý hokejista. Skvělé výkony vynesly Matějovi i pozvánku do reprezentační sedmnáctky, za kterou si nakonec zahrál i přes původní roli náhradníka. „Bylo to super. Pan Eismann mi volal asi dva dny před odletem, takže jsem vůbec nevěděl, jak se tam dostat. Všechno bylo hodně hektické, ale podařilo se to a byl jsem spokojený,“ neskrývá své nadšení.

Jak vypadal mezinárodní hokej proti špičkovým soupeřům? „Bylo to strašně rychlé… Navíc užší hřiště, takže by se nabízelo říct, že jsme nemohli tolik bruslit, ale právě naopak. Mělo to úplně jinou kvalitu než tady, všichni byli přemotivovaní a jeli na sto procent. Úžasný zážitek!“ vzpomíná mladý obránce. Jiný typ kluziště s sebou jistě přináší i odlišné úkoly pro hráče. „Musel jsem si hodně hlídat osu a nechávat je jezdit po mantinelech.“

A v jaké kategorii budou moci diváci vídat Matěje Pinkase nadále? „Teď mám několik mačů za juniorku, takže doufám, že to bude pokračovat. Určitě chci hrát se staršíma, osobní cíl bude se tam udržet, stejně jako v širším kádru reprezentace. To by bylo krásné,“ uzavírá s úsměvem.