Loučící se Oliver Okuliar o NHL i Hradci: Je to můj druhý domov

Olivere, kdybych vám při vašem příchodu do Hradce řekl, že za dva roky budete mít v kapse podepsanou smlouvu s vítězem Stanley Cupu. Co byste mi odpověděl?
Asi nic speciálního. Přišel jsem sem s tím, že si o NHL chci zabojovat, původně jsem tady měl být podle smlouvy tři roky. Byl to plán, kterého jsem za tu dobu chtěl dosáhnout a podařilo se. Pomohla mi celá organizace, od kustodů, fyzioterapeutů, přes kondičního trenéra, trenérský štáb, až po lidi ve vedení. Určitě to není jen moje zásluha, ale dík patří i jim, protože mi ten krok pomohli udělat. V Hradci je skvělá organizace pro zlepšení hráčů.

Přitom start jste pod Bílou věží neměl úplně jednoduchý, někteří už si vás možná pomalu začínali škatulkovat jako paliče. Co se změnilo, že se z vás stal obávaný střelec?
Jen jsem si musel vytvořit pohodu, kterou jsem během sezony našel. Byl jsem rád, že ve mně pan Martinec celou dobu věřil, že viděl, jak pracuju pro tým, i když góly nedávám a trochu zahazuju šance.

Poté ale přišlo týmově asi nejlepší období. Rekordní počet výher v základní části, na které navázalo povedené play off. Jak na to vzpomínáte?
Bylo to něco fantastického. Byl jsem v té době zraněný, takže jsem naskočil už do rozjetého vlaku. Jestli si to dobře vybavuju, tak jsem potom chytil celkem solidní slinu v play off. Tam jsem to klukům zase trochu vrátil a pomohl k úspěchům, které jsme měli. Nikdy na ten ročník nezapomenu.

Máte ještě v paměti nekonečný mač s Vítkovicemi?
Jo, ještě se o tom stále bavíme. Už je to dávná historie, ale stále ho někdo z kamarádů vytahuje. Vždycky jím říkám, ať neblázní, že už jsem ho dávno přešel. Ten zápas byl ale skvělý zážitek, zase něco nového. Škoda, že jsme ho nedotáhli do vítězného konce. Bylo by to trochu lepší, ale nebyl by potom sedmý zápas, který se mi zaryl opravdu hluboko do paměti. Moje rána zápěstím, kterou jsem vystřelil finále, byl jednoznačně můj nejsilnější zážitek v hradeckém dresu.

Loňská sezona byla trochu jiná. Výsledkově to trochu skřípalo, zato vy jste sázel góly jako na běžícím páse…
Jak už jsem řekl, byl jsem v pohodě. Sice jsem za kanadské body a góly rád, ale stále mi šlo hlavně o týmový úspěch. V tomto směru se nám zrovna nedařilo, takže jsem byl zklamaný. Nakonec jsme se dostali do čtvrtfinále, což byl letos asi náš strop.

Která věc z Hradce vám bude nejvíc chybět?
Takových věcí je víc. V první řadě lidé, nemůžu zapomenout ani na kluky z kabiny a celou organizaci. Vše bylo skvělé, takže těch věcí je opravdu hodně. Poznal jsem tady spoustu lidí. Přirostlo mi to tady k srdci a rozhodně neříkám jen tak, že Hradec je můj druhý domov, opravdu jsem to tak cítil.

Vy jste se v Hradci posunul i kariérně. Z téměř neznámého slovenského mladíka se stal člen útočné řady na světovém šampionátu. Jak na Rigu vzpomínáte?
Škoda, že jsem se letos nepodíval do Ostravy… Řekl bych, že za dva roky v Česku se ze mě stal muž, ať hokejově, tak mimo led. Myslím, že jsem tady našel sám sebe.

Kdo z hradeckých lidí vám bude nejvíce chybět?
Těch je tolik, že se bojím, abych na někoho nezapomněl. Téměř všichni z organizace a hlavně kluci, se kterými jsem trávil každý den v kabině a moc si to užíval. Skvělou partu jsme měli v obou sezonách. Jednoho člověka říct nedokážu. Možná, kdybyste se mě zeptal za měsíc, tak řeknu i konkrétní jméno, ale teď ještě ne.

Postupně jste si budoval velmi silný vztah s příznivci Mountfieldu. V současnosti je možné vás označit za jejich miláčka…
Velmi si toho vážím. Fanouškům se to snažím v rámci možností opětovat, protože Hradečáci jsou prostě skvělí. Hradec je můj druhý domov. Našel jsem si k tomu místu vztah.

Co vás napadne, když se řekne Hradec?
Druhý domov, skvělé město.

Kdy vám poprvé došlo, že šance na podpis v NHL je reálná?
Uvěřil jsem tomu až ve chvíli, kdy jsem měl na stole podepsanou smlouvu s Floridou, do té doby ne.

NHL se u vás skloňovala už během minulé sezony. Bylo to svazující? Na většině vašich rozhovorů toto téma padalo…
Snažil jsem se toho stranit a nějak zvlášť mi to nevadilo. Byl jsem s tím v pohodě a kdo se mě na to ptal, tak mě pod žádný tlak nedostal, naopak mi to pomáhalo podávat lepší výkony.

Sledoval jste Floridu nějak více už před podpisem?
Já žádný oblíbený tým v NHL nemám, je to nejlepší liga a bylo by mi jedno, v jakém týmu bych podepsal, ale Panteři jsou samozřejmě velkou motivací.

Na koho z hvězdné pěchoty na soupisce se těšíte nejvíc?
Asi Matthew Tkachuk.

Podobný osud čeká i bývalého budějovického obránce Mikuláše Hovorku. Už jste se s ním o tom nějak bavil?
Víme o sobě, ale ještě jsme se o tom spolu nebavili.

Jak usilovně jste sledoval finále Stanley Cupu?
Snažil jsem se ho sledovat, jak se dalo, ale tím, že se hrálo v noci, tak jsem u toho někdy usnul. Ze sedmého zápasu jsem viděl asi třetinu nebo dvě. Oslavy jsem si potom pustil až ráno, ale snažil jsem se koukat na většinu utkání.

Jaký je váš program na následující měsíce?
Dokud nepojedu na development kemp, který začíná tento týden, tak budu v Hradci. Sem se vrátím znovu po kempu a budu tady s kluky trénovat na ledě. Potom se definitivně přestěhuju do Ameriky, ale ještě přesně nevím kdy.

O vás je známo, že hokej hltáte plnými doušky. Podařilo se vám po konci s reprezentací alespoň trochu od ledové hry vypnout?
V poslední době bylo hokeje méně, takže se mi to z části podařilo, ani mistrovství jsem nějak bedlivě nesledoval. Když jsem měl čas, tak jsem si ho pustil, ale když ne, tak mi to nevadilo. Myslím, že teď už mám čistou hlavu. Snažím se věnovat svým zálibám a jedné slečně.

Nejdůležitější otázka na závěr: Uvidíme vás ještě někdy v Hradci?
Kdybych věděl odpověď, tak ji řeknu, ale hokejový osud může být všelijaký. Určitě bych se někdy rád vrátil, ale momentálně nad tím nepřemýšlím. Nyní je mým cílem NHL, ale Hradec mám v srdci, takže jestli bude taková možnost na pořadu dne, budu nad ní uvažovat, zatím ale není.