Lukáš Pajer: Dospělý hokej? Rychlejší, ale už jsem se rozkoukal

Mezi dospělými máte po utkání s Kolínem na kontě deset duelů, už jste se dostal do patřičného tempa?
Každý zápas přidá něco nového, člověk si na to víc a víc zvyká. Hokej je samozřejmě rychlejší a důraznější, ale speciálně když jsme takhle mladí, vyvíjíme se každým zápasem. Různé situace pak řešíme úplně jinak, v týmu máme i starší hráče, kteří poradí, to je dobré. Ale myslím, že už jsem se rozkoukal.

Mladí hokejisté mívají na začátku mimo jiné v soubojích respekt ke zkušenějším, vy jste navíc menšího vzrůstu. Už jste se s novou situací srovnal?
Podle mě jsem ten respekt neměl ani první zápas (usmívá se). Ale cítím se jinak. Ze začátku jsem zahazoval puky, abych třeba něco nezkazil, teď si na kotouči víc dovolím. Každým utkáním se učím. Jsem menšího vzrůstu, nemám stovku jako ostatní. Ale když to hráč umí hrát se sedmdesáti osmdesáti kily, je to úplně jedno. Hlavně když se k tomu umí dobře postavit.

Vraťme se ještě k zápasu v Kolíně. Soupeře jste přehrávali a za stavu 3:1 to vypadalo, že si výhru pohlídáte, pak ale bylo málem srovnáno…
Na chvilku jsme vypustili náš systém a Kolín začal tlačit, naštěstí pak ale padla naše další branka. Tím jsme se uklidnili a dotáhli zápas do konce, výhra 5:2 a tři body do tabulky jsou hezké a dobré.

I kvůli tomu, že Kolín je vaším rodným městem?
Ano, už jsem proti Kolínu hrál i doma a připsal si asistenci, radost tak byla o to větší.

Statistiky ukázaly, že vaše lajna strávila na ledě každé střídání v průměru asi minutu. To je ohromná porce, nebyli jste utavení?
Byl to závar, občas nás točili dlouho. Musím říct, že v obranném pásmu naše lajna tentokrát dost chybovala, už jsme od starších dostali pokáráno, že jsme tam byli tak dlouho. Jak jsme mladí, a ne tolik zkušení, střední pásmo bráníme trochu hůř než starší hráči, kteří už umějí líp číst hru. Z toho plynou situace, kdy na nás soupeř jede v plné rychlosti a pak nás točí v pásmu. To musíme do příště zlepšit. Snažíme se makat zápas od zápasu, pořád to však není ono. Ice time ale máme velice slušný, dostáváme prostor i v důležitých částech zápasu.

V předešlém domácím klání s Havířovem jste vsítil svou první dospěláckou branku, jaké pocity se ve vás míhaly?
Moc jsem si ten gól užil. Hrál jsem deváté utkání, což už je celkem dost, a i v předchozích zápasech jsem měl nějaké neproměněné šance, to byla škoda. Byl to pěkný zážitek, puk mám v Litoměřicích v pokoji na stole a kouká na mě. Vždycky, když vstávám, podívám se na něj a vím, že v bráně už jednou byl a že tam bude ještě hodněkrát. Myslím, že teď už budu víc v klidu a branky budou padat častěji.

O nabytém klidu svědčí právě i mač s Kolínem, ve kterém jste svou tečí rovnou zapsal druhý úspěšný zásah. Je to tak?
Tenhle gól byl trochu slepený, ale i takové se počítají. Byla to tečovaná střela od Honzy Holého, jsem rád, že padla do sítě. I když se na body vyloženě nekouká, těší mě, že je sbírám.

A sbíráte je ve slušném tempu, po deseti utkáních máte na kontě dvě branky a k tomu čtyři asistence.
Jsem rád, že se daří a že střílíme góly všichni. Nejen já nebo někdo jiný, ale všechny čtyři pětky, to je super.

S trénováním jste v Litoměřicích začal už v prosinci, do zápasového tempa jste naskočil v lednu po mistrovství dvacetiletých. Ale jak se váš přesun do Stadionu uskutečnil?
Řešili jsme to skrz agenta a komunikovali s panem Martincem z Hradce. Kvůli situaci kolem koronaviru jsem potřeboval i s ohledem na možnou reprezentaci nějaké zápasy. Naštěstí to klaplo. V prosinci jsem v Litoměřicích začal trénovat a řekli mi, že po novém roce se uvidí, jestli nastoupím do zápasu, ať si o to řeknu tréninkem. Povedlo se, za šanci jsem moc rád.

Jak se vám v tamním klubu líbí?
Je tam krásné zázemí, perfektně se o nás starají a máme všechno, co potřebujeme. Máme individuální tréninky a super kondičního trenéra, všichni nám jdou vstříc.

V mládeži Hradce jste byl zvyklý na pozici týmového lídra a vytěžovaného hráče. Jaký pro vás byl přesun do nové role mladého nováčka?
Vyloženě nějakou speciální roli jsme asi v mužstvu nedostali. Bylo nám řečeno, v dobrém, že tohle už není juniorský hokej a že tu už nejsme ti nejlepší, a abychom se podle toho chovali. Myslím, že všichni mladí jsme to vzali dobře a jsme rádi za příležitosti.

Pomáhá vám i vědomí, že vás je v týmu víc „košíkářů“?
Pomáhají nám ostatní, pomáháme si i my mladí mezi sebou. Hodně komunikujeme na střídačce, abychom nebyli úplně za outsidery na ledě, a myslím, že to funguje.

Aktuálně se chystáte na kemp reprezentace U18 a máte šanci se probojovat i na letošní mistrovství světa této kategorie. Jak s touto okolností pracujete?
Motivuje mě to, ale snažím se zůstat nohama na zemi a flek si oddřít. I když šance je, adeptů na nominaci je hodně, takže se snažím makat a budu se snažit si říct o místo na následujících kempech.

V Litoměřicích coby v projektu Dukla jste navíc pod daleko větším drobnohledem reprezentačních koučů, souhlasíte?
Asi ano. Je tam komunikace mezi Litoměřicemi a hlavním trenérem osmnáctky, ta ale bude i v ostatních klubech. Trenéři z repre to mají určitě pohlídané a dívají se na zápasy, už jsem slyšel, že Litoměřice párkrát viděl i pan Petr. Myslím, že jsme tu nejspíš pod větším drobnohledem než jsou hráči jinde.

Kromě boje o vrcholnou reprezentační akci je plánem pro letošek co? Dokončit sezónu v dresu Stadionu?
Snad nepřijde zranění a sezónu dohraju v Litoměřicích. Do konce ročníku mám hostování a příští rok se uvidí, jak to bude s juniorskými soutěžemi a Chance ligou, případně A-týmem Hradce, kdyby se hodně poštěstilo. Za každou šanci budu rád.