Trenér Jiří Janoušek mladší: Extraligová euforie se přenáší i na žákovské kategorie

Můžete se ještě vrátit k tomu, co předcházelo probíhající sezóně?
Díky áčku byl v Hradci led už někdy od 20. července, takže jsme taky využili možnost trénovat. Zhruba v posledním týdnu v červenci jsme tak šli na led. V Hradci jsme trénovali zhruba deset dní, pak jsme odjeli na soustředění do České Lípy, kde jsme byli zhruba týden. To soustředění bylo perfektní, splnilo přesně ten účel, který splnit mělo. To znamená nabrat kondici do sezóny, plus se nám ještě stmelil kolektiv, z České Lípy jsme tak odjížděli velice spokojeni. Na to jsme navázali tady v Hradci. Do konce srpna jsme hráli přípravné zápasy a trénovali, se začátkem školy nám skončilo přípravné období a v polovině září začala soutěž, do které jsme vstoupili poměrně úspěšně.

Jak se vám zamlouvá současný systém soutěží, kdy osmá třída hraje žákovskou ligu a sedmá krajskou soutěž?
Jako všechno to má svoje pro a proti. Velkou výhodou je to, že máme pohromadě celý tým starších žáků, zhruba 30 hráčů ročníků 2000 a 2001. Můžeme je nasazovat podle ne přímo výkonnosti, ale přístupu k tréninku, zápasům, jak si berou k srdci naše rady a převádějí je do zápasů. Když to uvedu na nějakém příkladu – někomu se nechce hrát, nechce se mu makat, tak si jde odehrát zápasy v krajském přeboru. Naopak, kdo si povinnosti plní dobře, hraje v žákovské lize. Ale samozřejmě i v krajském přeboru jsou kvalitní zápasy.

Podívejme se tedy na průběhy jednotlivých soutěží. Jak si stojí osmá třída?
V žákovské lize je devět mužstev, pohybujeme se v horní polovině tabulky. Kdybychom měli soupeře nějak rozdělit, Slavia a Liberec jsou prostě top ve skupině, bohužel se jim zatím nevyrovnáváme. Pardubice jsou na naší úrovni, i když v poslední době udělaly obrovský pokrok a spíš se dotahují na špičku. Pak je tam takový střed, kde jsme my, Havlíčkův Brod, Letňany, Krkonoše, ale i Boleslav a Kolín dokáží soupeře potrápit. Vyloženě nemáme takového soupeře, abychom přijeli a věděli, že zápas vyhrajeme. Na každý se musíme stoprocentně připravit, a pokud to zvládneme, odráží se to na výsledcích.

A co sedmá třída?
Tam je problém v obrovském rozdílu výkonnosti družstev. Odehrajeme kvalitní zápasy s Krkonošemi, Novým Městem, Jaroměří, ty zápasy mají smysl. Pak je tam takový střed, Náchod, Opočno, které jsou sice horší, ale pořád tam není takový propastný rozdíl. Jsou ale další soupeři, nechci je jmenovat, kde ten zápas absolutně postrádá smysl. Jak pro ně, tak pro nás. Můj názor je takový, že nejlepší systém byl, když se vrátím zhruba deset, dvanáct let zpátky, kdy jsem byl v tomhle věku. Od páté do osmé třídy se hrála žákovská liga v deseti mužstvech, jako to máme teď v šesté a osmé třídě. Každý zápas měl svůj smysl. Od toho se ale ustoupilo a my jsme malí páni na to, abychom to změnili.

Chybí nám osobnost, která by řekla: A dost, jdeme hrát!

Častým problémem v žákovském hokeji bývá malý počet dětí a úzký kádr. Jak ste na tom vy?
V tomhle směru problémy nemáme. Dost často se nám zápasy kryjí, když v sobotu hrajeme jak žákovskou ligu, tak kraj, a nemáme problémy složit dvě mužstva. Většinou do obou utkání nasazujeme po třech pětkách, plus máme i hráče navíc. Takže jak říkám, hráčů máme dostatek.

Jakým způsobem určujete, kteří hráči jdou trénovat s kterým týmem? Je to třeba tak, že si několik dní před zápasem v hlavě určíte sestavu, a podle ní hráče rozdělíte do tréninkových skupin?
Už od začátku sezóny máme nasazený nějaký systém dvou mužstev a k úpravám dochází jenom kosmeticky. Není to tak, že bychom si každé pondělí řekli, sem půjde těhhle dvacet a sem těhhle patnáct. Je to nastavené tak, že hráči trénují prakticky od začátku sezóny stejně, s tím, že když máme někde větší výpadek hráčů, doplníme to. Jak směrem výš, tak směrem níž. Aby tréninky měly potřebnou kvalitu v obou třídách.

V čem vidíte největší pozitiva svých týmů a na čem naopak musíte zapracovat?
Největší pozitivum vidím v týmovém pojetí naší hry, a to v obou třídách. Máme poměrně vyrovnané mužstvo. Všechny tři pětky jsou konkurenceschopné, a to je naší velkou výhodou. Většinou mají mužstva sílu vloženou do první pětky, případně do prvních dvou, a ta třetí pak trochu zaostává a nám se ji daří přehrávat. Na druhou stranu to ale s sebou nese i určitou nevýhodu, že hlavně v osmé třídě nemáme vyloženě osobnost, která by byla schopná, když se nám přestane dařit, se na střídačce postavit a říct: A dost, jdeme hrát! Aby naši hru zvedla hlavně samotným příkladem na ledě. Když hraje tým, hraje všech patnáct lidí dobře, naopak když se nám nedaří, všech patnáct je v útlumu. Tam já trochu postrádám od těch papírově zkušenějších hráčů, aby odpovědnost dokázali brát víc na sebe.

Už tři vaši hráči nastoupili v extralize mladšího dorostu. Jak jejich vystoupení hodnotíte?
Přiznám se, že osobně jsem ani jeden jejich zápas neviděl, protože se nám dost často kryjí nebo se hrálo na hřištích soupeřů. Samozřejmě ale s Tomášem Martincem sedíme v kanceláři, denodenně spolu konzultujeme prakticky všechno týkající se hokeje a našich týmů. Mám poměrně podrobné zprávy a co jsme se bavili, tak v utkáních, do kterých zasáhli, se neztratili, ba naopak. Z toho mám samozřejmě velkou radost. Doufám, že zkušenosti a sebevědomí, které tam naberou, pak přenesou do našich těžkých zápasů a ve zlomových chvílích oni budou ti, kdo to na sebe vezme a utkání rozhodne.

Předpokládám, že postupně budete společně s Tomášem Martincem chtít dát šanci i dalším.
Samozřejmě. Tomáš Martinec má vždycky představu, koho potřebuje, jestli obránce nebo útočníka, a konzultujeme to spolu. Na základě toho a hlavně na základě jejich přístupu v osmé třídě tam hráče zařazujeme. Čím se bude sezóna posouvat dál, bude narůstat počet našich hráčů, kteří budou chodit s mladším dorostem na tréninky nebo občas i na zápas.

Kluci se na zápasy áčka strašně těší

Dá se říci, že máte velmi mladý trenérský tým. Zastavte se chvíli nad jeho složením...
Musím to zaklepat, myslím, že funguje dobře. Už když jsem byl v květnu oslovený s tím, jestli bych chtěl trénovat starší žáky, měl jsem jasou představu, koho bych chtěl mít u sebe. Naštěstí se to povedlo a dopadlo přesně tak, jak jsme chtěli. Vašek Pánek jako obránce, který nakoukl i do první ligy, má na starosti hru obránců. Dost často trénujeme odděleně. To znamená, že obránci dělají cvičení, která jsou pro ně důležitá, a my na druhé straně pracujeme s útočníky na trochu jiných dovednostech. Takže abych to shrnul, Vašek má na starost obránce, já hlavně útočníky a celkový chod týmu.

Z odstupu na to dohlíží pan Janoušek starší, který je z nás samozřejmě trenérsky nejzkušenější. Přispívá nám svými radami, na čem si myslí, že bychom měli zapracovat – ať už v tréninku, nebo při zápase. Sleduje hru a vždycky přijde s nějakým poznatkem, který se potom snažíme do hry zakomponovat. Abych nezapomněl na všechny, dál s námi působí pan Jičínský, vlastně ikona místního klubu, a i on často přijde s nějakou radou, nad kterou se zamyslíme. A ještě je tu Filip Luňák, který výborně pracuje s brankáři. Od začátku sezóny je to asi největší plus oproti předchozím ročníkům, je to fakt paráda a hlavně je to na klukách vidět.

Můžete říci, jaký progam čeká vaše kategorie v nejbližším období?
Co se týče sedmé třídy, krajská soutěž nám končí 14. prosince, tím my ukončíme základní část. Potom první čtyři mužstva postupují do nadstavby k týmům z Libereckého kraje. Už teď je jasné, že se tam dostaneme, protože se sčítají výsledky 5. a 7. třídy, které máme velice slušné. Před Vánoci máme 22. a 23. prosince velice kvalitní turnaj v Liberci. Bude tam velká konkurence, prakticky to nejlepší, co naše republika v ročníku 2001 nabízí. Tak uvidíme, jestli obstojíme. 4. ledna už začínáme nadstavbovou část.

S osmou třídou hrajeme poslední kolo před Vánoci také 14. prosince, potom máme volno a soutěž pokračuje zase 4. ledna. Vyplnili jsme to dvěma turnaji, jeden je 26. prosince v Turnově a 27. jedeme do Litomyšle. S ročníkem 2000 jsme nechtěli jet na žádný vícedenní turnaj, protože kluci toho mají opravdu hodně. Mimo naši soutěž ještě jezdíme na turnaje, které jsou pořádané pro kluby se svazovou akademií. Tu my sice nemáme, ale na základě dlouhodobé práce nás tam zařadili taky. Plus ještě kluky čekají dva nebo tři turnaje krajských výběrů. Jeden už máme za sebou, absolvovali jsme ho poměrně úspěšně. Myslím, že kluci mají program dost nahuštěný, takže chceme, aby si o Vánocích trochu vyvětrali hlavu a zabývali se i jinými věcmi, než je hokej.

Otázka na závěr. Jak kluci vnímají mužskou extraligu v Hradci? Na ledě i v kabině to určitě máte možnost poznat.
V tomhle směru je extraliga absolutní a nezpochybnitelné plus. Kluci chodí na zápasy áčka, strašně se na ně těší. Je to spojené se spoustou věcí. Nejde jenom o samotnou hru, která je samozřejmě o stupínek výš než první liga. Je to i všechno okolo, v uvozovkách ten šrumec, který panuje okolo každého zápasu. Naplněné stadiony, plný kotel, který fandí. Oni to sledují a hrozně se jim to líbí, já to vidím jako velké plus. Ta euforie, která v současné době okolo A-mužstva panuje, se přenáší i na žákovské kategorie včetné té naší.

Foto: Renata Poppelová, Eliška Poppelová