Očima mládeže #2: Mladí Lvi a jejich vztah ke vzdělání

Jakou školu studujete a co vás v ní nejvíce baví? Jste spokojeni se svými známkami?

JakubNaar

junior
obránce
18 let

Jakub Naar: Chodím na Střední školu služeb, obchodu a gastronomie v Hradci Králové, mým oborem je Ekonomika a podnikání a jsem ve 3. ročníku. Nejvíce mě asi baví předměty se sportovním zaměřením, například teorie sportu, sportovní organizace. A nejméně asi ty klasické jako je matematika a účetnictví. Myslím si, že se svými známkami jsem v průměru mé třídy, ale určitě bych je chtěl v některých předmětech zlepšit.

Kryštof Lang: Studuji Soukromou střední odbornou školu (1.KŠPA) v Litoměřicích, přesněji obor Management sportu, distanční formou. Nyní jsem již v maturitním ročníku, takže brzy mě čeká maturitní zkouška, při které ověřím své znalosti. Nejvíce mě baví předměty fyziologie sportovce a management sportu, oproti tomu mezi mé nejméně oblíbené předměty patří matematika a účetnictví. Mé oblíbené předměty mě baví, protože k nim mám blízko a často se při plnění požadavků ke zkoušce dozvím užitečné věci. Osobně jsem nyní se svými známkami spokojený a řekl bych, že by se za mé poslední vysvědčení nemuselo stydět spoustu žáků. Vyznamenání mi uteklo pouze o jednu trojku z ekonomie, čili průměr vysvědčení jsem měl 1,41.

Tadeáš Kulhánek: Jsem ve 2. ročníku na Obchodní akademii. Ve škole mě rozhodně baví tělocvik, taky zeměpis a nijak mi nevadí čeština, naopak mě nebaví účetnictví, dějepis a matematika. Ze všeho nejvíce mi vadí ekonomika, což je docela problém, když chodím na školu, kde je ekonomika jedním z nejdůležitějších předmětů. Známky, ty mohou být vždycky lepší, ale podle mého názoru nejsou nejdůležitější. Ve škole mám i docela štěstí, nad učením vydržím maximálně několik minut, sešit zahodím a jdu se věnovat jiným aktivitám, přesto mé školní výsledky nejsou vůbec špatné.

André Antonio Lequin: Chodím na ZŠ Štefcova do 9. třídy, na tuhle školu asi proto, že je nejblíž k mému baráku. Nejvíc mě baví tělocvik a zeměpis, nejméně chemie a fyzika, se svými známkami jsem momentálně spokojený.

Byl pro vás náročný přechod na distanční výuku? Jaké jsou její výhody a nevýhody?

KryštofLang

junior
útočník
18 let

Jakub Naar: Nebyl to pro mě žádný problém, vyhovuje mi distanční výuka. Nevýhody to určitě má, myslím si, že se žáci nenaučí tolik, kolik by se naučili ve škole. A výhody jsou asi takové, že se nemusím hnát přes celé město ráno do školy, ale nasnídám se a „lehnu si“ k učení do postele. Určitě bych raději pokračoval v tomhle režimu i dál, vyhovuje mi to.

Kryštof Lang: Vzhledem k tomu, že i normálně studuji školu v distanční formě, tak se pro mě krom podoby závěrečného zkoušení nic nezměnilo. Pokud bych popsal svůj přechod ve 3. ročníku z prezenční na distanční výuku, bral bych ho spíš jako pozitivum, protože mi usnadnil spoustu věcí a mohu se alespoň na sto procent věnovat hokeji, přičemž nezanedbávám ani své studium.

Tadeáš Kulhánek: Distanční výuka mi vyhovuje mnohem více než prezenční, protože se mohu déle vyspat, nebo při hodinách, které mi nepřijdou zajímavé, dělat jiné věci. Nevýhodou je fakt, že se naučím méně, ale ten, kdo se připravuje, tak se naučí stejně jako ve škole. To je podle mě individuální. Návrat do škol v září byl podle mě stejný jako minulý rok, i když jsme nějaké věci vůbec on-line nepochopili. Návrat v listopadu už ale byl strašný, protože za ten týden jsme napsali stejně testů jako za ty necelé dva měsíce. Do lavic se těším jako každý na první den, kdy uvidím spolužáky. Den další bych se nejradši vrátil domů za počítač.

André Antonio Lequin: Ze začátku to bylo nezvyklé, ale časem jsem si zvykl. Výhodou je, že se na výuku můžu víc soustředit, protože mě nikdo neruší, nevýhodou, když se třeba vyučujícímu seká mikrofon, při jeho výkladu ho pak špatně slyšíme. Zpátky do lavic se těším, protože ve svém ročníku to hodně potřebuji pro přijímačky.

Jaké máte další plány se studiem a budoucím povoláním? Cítíte od okolí nějaký tlak?

TadeášKulhánek

dorostenec
obránce
16 let

Jakub Naar: O vysoké škole jsem zatím nepřemýšlel, mým hlavním cílem je teď jednoznačně maturita. Co se povolání týká, nemám žádnou představu, ale baví mě truhlařina. Občas jsou dny, kdy mi rodiče řeknou, že bych se měl podívat na školu, zda něco nemáme odevzdávat a podobně, ale víceméně to nechávají na mně.

Kryštof Lang: Po maturitní zkoušce bych chtěl pokračovat na pedagogickou fakultu některé z vysokých škol a chtěl bych dosáhnout na magisterský titul. O povolání zcela jasnou představu nemám, ale říkám si, že jednou možností by bylo učitelství či nějaké povolání, co má něco společného s hokejem. Lehký tlak okolí vnímám, ale neberu to vůbec zle, protože pro mě chtějí jen to nejlepší, abych měl v budoucnosti i jiný plán.

Tadeáš Kulhánek: V budoucnu bych se chtěl dostat na Fakultu tělesné výchovy a sportu, na které mě podpoří moji rodiče, a mám v plánu dosáhnout titulu magistr. Po škole bych rád učil zeměpis a tělocvik na základní škole. Jako malý jsem chtěl být právníkem, protože mají hodně peněz a rád se s někým hádám. Od mojí určitě úspěšné kariéry mě odradila představa, že bych musel umět všechny zákony.

André Antonio Lequin: Chtěl bych se dostat na Obchodní akademii, protože mě velice zaujala a vždy mě bavilo obchodovat. Cílem je získat maturitu, pak uvidím, jestli budu pokračovat na vysokou. Napadlo mě, že bych se mohl stát třeba makléřem, na tom povolání se mi líbí, že si člověk může měnit pracovní čas podle svého. Rodiče mě naštěstí do ničeho netlačí, říkají, ať jdu tam, kde mě to bude bavit.

Jak moc je vzdělání důležité v dnešním světě? Vážíte si jeho formy v ČR?

André AntonioLequin

dorostenec
brankář
15 let

Jakub Naar: V téhle době znamená vzdělání hodně, najít si dobrou práci bez něj není nic jednoduchého. Určitě si vážím toho, že můžu studovat. Uvědomuji si, že ne všude na světě mají lidé možnost se takhle vzdělávat, i kdyby chtěli.

Kryštof Lang: V dnešním světě je vzdělání důležité, jelikož ho již má většina obyvatel, takže pokud chce mít člověk šanci dosáhnout nějakého vyššího postu, je podstatné mít alespoň úspěšně složenou maturitní zkoušku. Jsem rád, že mám možnost studia, a to i díky svým rodičům. Musím ale říci, že v některých ohledech mi vzdělávání nastolené v České republice úplně nevyhovuje.

Tadeáš Kulhánek: Vzdělávání v Česku není rozhodně nejhorší, ale přátelé ze zahraničí mají na svých školách speciální třídy pro cizince, kde se mluví jen anglicky, takže mají o mnoho větší šanci dostat se na třeba na světové prestižní školy.

André Antonio Lequin: Určitě je hodně důležité. I proto, abych měl na výběr z více povolání a abych díky lepšímu vzdělání měl jednou třeba i víc peněz. Jsem rád, že chodím do české školy, systém tady mi vyhovuje.

Co nejcennějšího vám škola dala? A jakou věc byste změnili, kdybyste mohli?

Jakub Naar: Určitě hlavně takové ty základy, co vás učí i doma. Střední škola nám pak hlavně pomáhá připravit se do „dospělého“ života. Nenapadá mě jinak teď nic, co bych měnil.

Kryštof Lang: V tomto věku si ještě spoustu cenného neuvědomujeme a uvědomíme si to až časem. Pokud bych mohl něco změnit, tak by to byl zejména způsob známkování. Hodnocení některých učitelů je pouze o tom, že se člověk naučí něco slovo od slova, ale ve finále tomu nerozumí. V tomto případě na to někteří žáci učící se něco podle svých slov následně doplatí.

Tadeáš Kulhánek: Ve škole jsem potkal mnoho skvělých lidí a pochytil nějaké ty znalosti. Možná bych zrušil ústní zkoušení, protože někdo se třeba nechce „ztrapnit“ před třídou, když si není úplně jistý. Změnil bych to na individuální test – jednoduše řečeno by místo zkoušení před tabulí dostalo pár lidí krátký test.

André Antonio Lequin: Škola mi dala vzdělání, a i když mě to ne vždy baví, je důležitá. Možná bych změnil různá učiva, která v životě nepoužiji, protože když vím, že je nebudu potřebovat, demotivuje mě to se je učit.