Za oponou: Generální manažer Aleš Kmoníček – K hokeji potřebuji klid

Rána mám pořád stejná. V 6:30 na nohy a se snídaní rovnou k počítači. Otázky do sekce Ptejte se nebo nové informace o hokeji u nás i ve světě sleduji každý den.

Odpovídání na dotazy fanoušků je pro mě velmi příjemná povinnost.

Těší mě zájem lidí. Je to dobrý směr. Komunikace s fanoušky je stejně důležitá jako podepisování smluv. Občas dojde i na nepříjemné dotazy, ale i ty se musí řešit, takže s tím nemám žádný problém.

Já to tak beru. Mám to tak nastavené od začátku své manažerské práce. Doufám, že to takhle bude pokračovat.

V každé práci jsou příjemné i nepříjemné věci. Já mám svojí práci moc rád, naplňuje mě. Hodně se změnila po příchodu extraligy. Kdybych řekl o sto procent, tak by to bylo málo. Bylo to období, kdy jsem skoro nespal a pracoval 15 hodin denně. Byla to ale taková euforie, že jsem to nevnímal. Teď máme období, kdy si to snad všechno sedá. Jak realizační tým, tak skladba A-mužstva. Jsme skvělá parta. Nesmíme však v žádném případě usnout na vavřínech a dále tvrdě pracovat.

Ale jsou tu i jiné méně radostné stránky. Samozřejmě nerad chodím do kabiny říkat nepříjemné věci a nemám rád ani jednotlivé personální změny, ať už v hráčském kádru, realizačním týmu nebo vedení klubu.

Nemám také rád prohry, zejména ty sportovní. To všechno k tomu ale patří, je to součást práce.

Ale rád to opravdu nemám.

Z baráku vyjíždím v 7:15. Občas syna hodím na zastávku, když nestíhá a jedu si zacvičit. Ve fitku jsem tak 45 minut a jedu z Pardubic do Hradce. V kanceláři udělám ranní rutinu, odpovím na příchozí maily a podepíšu doklady týkající se klubu.

Pak si dám kafe. To je tak 10:00.

Po desáté hodině se obvykle zajdu mrknout na rozbruslení, abych viděl, v jaké náladě kluci jsou. Když nemám pracovní schůzky, tak řeším provozní věci ohledně A-mužstva, nebo mládeže. Také musím denně podepsat velké množství faktur od dodavatelů, protože až po mém podpisu se posílají do účtárny. Podle toho jestli hrajeme doma nebo venku, si naplánuji program. Musím se ještě stavit doma, abych se převlékl. Samozřejmě se můj program musí přizpůsobit pracovním schůzkám, které mívám takřka denně. Často řeším pracovní věci i po telefonu. Denně mám klidně dvacet až třicet hovorů.

Tak si tam společně pokuřujeme a u toho řešíme, co je potřeba

Když hrajeme domácí utkání, jedu zpátky do kanceláře, kde jsem vždycky alespoň dvě hodiny před utkáním. Tam se snažím mentálně připravit na zápas. Projíždím sestavu soupeře, abych viděl, jestli přijel v plné síle. Velmi často si domlouvám ještě pracovní schůzky zejména s agenty, kteří se jezdí dívat na naše utkání. V tomto čase pociťuji lehkou nervozitu.

Hodinu a půl před zápasem si zapaluji svůj „vítězný“ doutník. Jsem tak trochu blázen do tohoto „koníčku“. Když jsem před dvěma roky zjistil, že by mě to mohlo bavit, začal jsem zkoušet různé doutníky. Zkusil jsem jich snad 50 nebo 60 druhů. U každého jsem si psal svoje pocity a hodnocení formou známek od 1 do 5 jako ve škole. Nakonec jsem si sestavil svůj žebříček.

Nejradši mám ty z Nikaraguy.

Občas si dám i kubánskou Cohibu, ale zde se mně nezdá poměr cena x výkon. Trošku profesionální deformace, jelikož porovnávám tyto faktory i u hráčů.

Zhruba půl hodiny před zápasem se za mnou stavují někteří členové představenstva a prezident klubu se ženou. Vídáme se totiž převážně na zápasech, tak přijíždí o něco dřív, abychom mohli diskutovat, případně aby mohl podepsat některé důležité dokumenty či smlouvy.

Tak si tam společně pokuřujeme a u toho řešíme, co je potřeba…

Pět minut před utkáním jdu přes městský skybox do skyboxu Mountfieldu. Pozdravím partnery a některé členy zastupitelstva. Následně navštívím skybox hostů, kde také pozdravím manažery soupeře.

Připadá mi to správné a přátelské, protože bychom vždy měli rozlišovat sportovní boj a zápasovou etiku.

Minutu před zápasem se dostávám do klubového skyboxu, kde trávím celé utkání. Podle vývoje se rozčiluji více či méně. Kromě utkání, která byla rozhodnuta už dříve, mám nervy až do konce.

Abych řekl pravdu, musím mít během zápasu klid

I když vlastně i u těchto zdánlivě rozhodnutých zápasů se nervuji do konce. Navíc je potřeba říct, že takových utkání bylo, bohužel, za ty čtyři extraligové sezóny velmi málo.

Abych řekl pravdu, musím mít během zápasu klid.

Nemám rád, když je ve skyboxu rušno. Ostatní už to vědí, takže tam většinou rušno není. I do budoucna udělám všechno pro to, aby nebylo. Nechodím ani ven, ale sleduji utkání za sklem. I uvnitř skyboxu projevuji své emoce. Normálně řvu, nadávám, raduji se, slavím. Nejsem u toho studený jako skála. Projevuji se, ale snažím se projevovat kultivovaně.

Potřebuji na to ale prostě klid.

Jarda Kudrna tam vnesl nový prvek, že si po gólu občas plácneme, což jsem nikdy nedělal. Na druhou stranu to ale vítám a jsem rád, že další lidé jsou do zápasu také vtažení a strhne je to. Navíc cítím, že jsme dobrá parta a táhneme za jeden provaz.

Občas se mi stalo, že jsem během zápasu měl nějakou pracovní návštěvu. Buď agenty hráčů, nebo třeba další důležité partnery. Samozřejmě s nimi nemám problém trávit třetinu či celé utkání, vždy to udělám velmi rád. Musím ale přiznat, že je to pro mě velmi omezující faktor v tom, abych mohl sledovat zápas tak, jak si to představuji. Proto se snažím plánovat si schůzky na přestávky mezi třetiny, na dobu před zápasem, anebo na jiný den.

Klidně kvůli tomu pojedu i do Prahy.

Moc rituálů nemám. Jediný takový je, že když se vyhraje, jdu si do kabiny plácnout s celým realizačním týmem a zařvat si s klukama. To jsou samozřejmě velmi příjemné momenty, které mám velmi rád. I to k mojí práci naštěstí patří a přeji si, abych byl v kabině po vítězném zápase co nejčastěji.

Pak jdu zpátky do kanceláře, podívat se, jestli nepřišla nějaká pošta a celkově kancelář uklidím. Poté jdu do mix zóny si poslechnout pozápasové hodnocení trenérů a vybraných hráčů a odjíždím domů, pokud není potřeba ještě zajít do skyboxu za nějakým partnerem či projednat něco důležitého.

Teprve doma si mohu v klidu vychutnat vítězství, nebo se smířit s prohrou.

Ještě hodinu koukám do televize, nebo do zdi a se sklenkou něčeho dobrého přemýšlím, co se nám povedlo či nepovedlo...