Dalibor Ďuriš: Tlak cítíme, ale je potřeba se soustředit na postup
Pohárový turnaj junioři opanovali, teď ale čelí další výzvě. V pouhých osmi kolech DHL Superpoháru se totiž rozhodne o postupu do vyřazovacích bojů, přičemž Východočeši si play off rozhodně nechtějí nechat uniknout. Jak ví ale i útočník Dalibor Ďuriš, nebude to nic snadného – v prvním kole totiž Lvi podlehli Olomouci a na další zaváhání už je tak jen minimum prostoru.
V letošním ročníku se vám duely proti Olomouci příliš nedaří, v sobotu jste s Hanáky padli už potřetí. Proč je pro vás tento soupeř tak nepříjemný svou hrou?
Proti Olomouci se hraje strašně těžko. Jsou tam vyspělí hráči, kteří vědí, co mají dělat. Jsou sehraní, podle mě super tým, který to dotáhne daleko. Hrají hodně defenzívně, nepustili nás skoro k ničemu. Drželi střední pásmo, přes které jsme těžko procházeli, navíc jsme dali dvě tyčky a vůbec se nám nedařilo v koncovce. To podle mě hrálo hlavní roli.
Přitom do utkání jste šli po delší době v plné sestavě, navrch ještě s novou posilou v útoku…
Byli jsme zvyklí hrát na tři pětky a když jsme teď hráli na čtyři, nebylo to v tak intenzivním tempu. Když potom trenéři jednu lajnu stáhli, už to bylo lepší. Taky jsme byli teď rozházení, protože někteří kluci byli v áčku, někteří k nám zase chodili z dorostu… Netrénujeme všichni dohromady, takže možná i proto je to těžší. Ale určitě se zvedneme.
„V posledních asi osmi zápasech jsme dali vždycky gól z přesilovky, což je super.“
Základní část superpoháru je poměrně krátká, o postupu do vyřazovacích bojů se rozhodne během pouhých osmi kol. Nemáte i kvůli úvodní porážce trochu svázané ruce?
Potřebujeme vyhrát pět nebo šest zápasů, to bude ale hodně těžké, protože máme ve skupině super týmy. Vzhledem k tomu, že jsme předchozí turnaj vyhráli, určitě cítíme nějaký tlak. Ale co bylo, na to musíme zapomenout, teď je potřeba se soustředit na to, co teprve bude. Určitě ale chceme postoupit.
Vám osobně se letos poměrně daří, na kontě máte už 27 bodů za 11 gólů a 16 nahrávek. To je pro vaše herní sebevědomí asi dobře, že?
Ano, s tím jsem spokojený. Ze začátku jsem nehrál přesilovky, teď už je ale hraju a docela nám to i funguje. V posledních asi osmi zápasech jsme dali vždycky gól z přesilovky, což je super. Ze začátku byly početní výhody špatné, neměli jsme dobré procento využití, moc nám nešly. Teď se to ale naštěstí zvedlo.
„Chtěl bych si zahrát mužskou ligu, to je podle mě cíl každého hokejisty v našem věku.“
Postavou nepatříte mezi urostlé útočníky, co sázejí na svou sílu, ale spíše mezi ty drobnější. V čem tedy vidíte svoji přednost?
Já jsem takový maličký, ale snažím se dohrávat a dělat to, co ode mě trenér čeká. Myslím, že mojí předností je rychlost, naopak technickým hráčem moc nejsem. Ale občas se mi povede vstřelit gól, za to jsem rád. (usmívá se)
V Hradci působíte nyní už druhým rokem. Jak jste pod Bílou věží spokojený?
První rok to ani z mé strany nebylo moc dobré, už jsem přemýšlel, jak to bude dál, ale měl jsem ještě rok smlouvu. Nakonec jsem to přestal řešit a zůstal a tenhle rok jsem spokojený. Máme super trenéra, který nás učí dobré věci.
Kam byste v hokejovém životě chtěl v dalších letech zamířit?
Chtěl bych si zahrát mužskou ligu, to je podle mě cíl každého hokejisty v našem věku. Bavil jsem se s agentem a možná bych mohl mít příští sezónu nějakou nabídku, ale zaleží na tom, jestli se mnou bude chtít prodloužit Hradec smlouvu nebo ne. Uvidíme, jak to bude.