Dvojčata Aschenbrennerova: Společný start je splněným snem

Pro většinu hráčů byl pondělní duel s Ingolstadtem klasickým přípravným utkáním, ale našli se i hokejisté, pro které znamenal mnohem víc. Pro Vojtěcha Aschenbrennera to byl první mač v seniorské kategorii, navíc po boku svého dvojčete Jakuba. „Moc jsem si to užil. Jsem rád, že jsem dostal příležitost si za áčko zahrát. Budu pokračovat ve tvrdé práci tak, abych třeba dostal ještě nějakou šanci,“ cení si šikovný útočník, kterému se události prvního všedního dne seběhly poměrně rychle. „Dozvěděl jsem se to ráno po rozbruslení áčka, takže jsem neměl moc času na přemýšlení a šel hrát,“ říká člen akademie, který díky novým pravidlům mohl naskočit jako třináctý forvard, zatímco jeho bratr byl na pozici sedmého obránce.

Právě Jakub už má premiéru v áčku čtyři týdny za sebou, když naskočil v Poděbradech proti Spartě, a tak mohl svému souputníkovi sdělit pár cenných rad. „Říkal jsem mu, ať se nebojí hrát a hlavně, aby si to užil. Zase tolik toho nebylo,“ poodkrývá šikovný bek, který po konci utkání, i přes porážku, zářil štěstím. „Určitě je to splněný sen. Jsme rádi, že jsme si mohli zahrát spolu i v dospělých. Od malička děláme všechno spolu, takže je fajn, že začínáme ve stejnou dobu naskakovat také v seniorském hokeji,“ přikyvuje Vojtěch, jehož mohla, stejně jako jeho bratra, mrzet poměrně nízká přítomnost nejbližších v hledišti. „Zbytek rodiny bohužel bydlí opravdu daleko, takže znovu nepřijeli. Byl tady jen táta, což je škoda,“ mrzí studenta Biskupského gymnázia.

Dvojčata se mohla spolehnout také na rady starších spoluhráčů z kabiny A-týmu. Vždyť tam měli také několik bývalých spoluhráčů, v minulých letech se totiž potkávali s Adamem Novotným nebo také Petrem Moravcem, se kterým byl neúnavný bruslař s číslem 22 rovněž často na ledě. „Kluci mi radili, co mám dělat a jak hrát. Myslím, že jsme si docela rozuměli. Ujali se nás obecně mladší hráči. Novas nám k tomu taky něco řekl,“ potvrzuje křídlo, které dosud v mládežnických kategoriích Hradce zaznamenal 29 branek. To rovněž velmi rychle poznalo rozdíl oproti juniorce. „Hokej je rozhodně rychlejší, navíc hráči jsou chytřejší a mnohem lépe fyzicky připravení, což to všechno hrozně zrychluje,“ podporuje zjištění většiny mladých hráčů, k němuž se vzápětí připojil také druhý z odchovanců Kladna. „Bylo to o něco těžší než v juniorce. Soupeři jsou určitě silnější, takže nám nezbývá nic jiného, něž to hrát chytře.“

Tipsport extraliga má sice do startu ještě týden, ale mládežnické soutěže už jedou na plné obrátky. Junioři mají po třech zápasech šest bodů, na čemž mají zásluhu také dvojčata ročníku 2006. Vojtěch má dokonce průměr gólu na utkání a bilancí 2+1 přispěl k výhře v derby. „Jsem rád, že se mi takto daří. V lajně mám kluky, se kterými si hodně rozumím, což určitě taky hraje roli,“ je vděčný hráč, který v loňské sezoně možná trochu žehral na drobnější fyzické proporce, na nichž se ale přes léto se svým sourozencem snažil zapracovat, jak potvrzuje právě zadák s číslem 23.„Chodili jsme si v létě dávat navíc. Dřeme, abychom byli silnější, což se nám bude hodit.“ Dlouhé letní chvíle si zpestřili také svým tréninkovým parťákem, jimž byl reprezentant Kryštof Hrabík. Co se od něj přiučil Vojtěch? „Chodil jsem s ním na led taky. Odkoukal jsem od něj hlavně hru v předbrankovém prostoru, kde je velmi šikovný, proto mu tak jde.“

Do nastávajícího období mají dvojčata svou pozici v organizaci jasnou. Půstobit budou převážně v juniorce, které se budou snažit pomoci do play off. „Budeme znovu hrát s juniorkou, kde letos chceme odehrát dobrou sezonu. Potom se nám třeba podaří získat nějaký další start, což by bylo super,“ poodhaluje své plány student Střední zdravotnické školy a jeho bratr přitkává. „Určitě bych chtěl ostrý start za áčko, udělám pro něj maximum.“ Letošní příprava seniorského týmu byla specifická velmi výrazným zapojením hráčů z juniorské soutěže. Mládežníků, kteří ještě mohou naskočit za juniorku, se v sestavě mihlo celkem sedm. „Stoprocentně nás to motivuje. Je fajn, že si můžeme zahrát za seniory a od starších hráčů něco odkoukat. Rozhodně je to dobrá zkušenost,“ potvrzuje bek, jenž většinu svých minut odehrál po boku Graema McCormacka.

Rýsuje se zde však i problém s identifikací, který si uvědomují i samotná jednovaječná dvojčata. Však i před začátkem rozhovoru radši představili jeden druhého, aby nedošlo k mýlce. Na ledě to není tak složité, hrají na jiné pozici, nosí jiné číslo, Jakub má navíc oproti bratrovi žluté tkaničky. Problém nastává, když z ledu slezou. „Není to jednoduché. Já mám světlejší vlasy, ale jinak jsme si opravdu hodně podobní,“ uzavírá s úsměvem Jakub a doufá, že s bratrem budou mást fanoušky při co nejvíce seniorských zápasech.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Mountfield HK (@mountfieldhk)