Jakub Muška a Daniel Dvořák: V Prostějově jsme spokojení
Soupiska Mountfieldu HK je natolik široká, že každý hráč se do A-týmu zkrátka nevejde. I proto se klubu podařilo zejména pro některé mladší hráče zařídit angažmá v Chance lize, kde se jim dostane potřebného zápasového vytížení a kde mohou sbírat cenné zkušenosti. Jejich působení bedlivě sledujeme a formou rozhovorů vám budeme pravidelně poskytovat informace o hráčích, kteří aktuálně nastupují o patro níže v 1. lize. Jako první se o své dojmy z nového angažmá podělili hradečtí mladíci a rodáci Jakub Muška a Daniel Dvořák, kteří aktuálně hájí barvy prostějovských Jestřábů.
Dane, Kubo, máte za sebou zhruba třetinu základní části v Chance lize v dresu Prostějova. Jak jste zatím spokojení z hokejového hlediska?
JM: Jsme tady hodně spokojení. Zázemí i tréninky jsou dobré, myslím, že vše je tady na vysoké úrovni a může nás to jen posouvat.
DD: Souhlasím. Od vedení až dolů je to tady super, jen škoda, že se nám nedaří výsledkově. Věříme, že to prolomíme a tu osmičku uděláme.
Oba jste už loni působili mezi seniory, Kuba v Ústí nad Labem a ve Vrchlabí, Dan zase v Litoměřicích. Jak byste svá předchozí angažmá porovnali s tím současným?
JM: Zázemí tu je hodně srovnatelné s extraligou. Co se týče kabiny, vybavení a možnosti regenerace, tak je tu podle mě vše podobné jako v Hradci, takže na úrovni extraligy. Co se týče všech organizačních věcí okolo, je to hodně podobné jako ve Vrchlabí, protože tam je opravdu vše na prvoligové úrovni.
DD: Já jsem hrál v Litoměřicích a tam je režim hodně přísný. Bydlí se tam přímo na zimáku, je tam daný režim a je to více méně jako soustředění. Tady máme naplánované v podstatě jen tréninky a zápasy a jinak odpoledne nebo večer máme program podle sebe. V tom je velký rozdíl.
Zmínili jste, že týmu se výsledkově nedaří podle představ, co je podle vás zatím největší slabinou?
JM: Myslím, že nehrajeme špatně, ale potřebujeme zlepšit výsledky. Máme tam vždy pár výpadků, dokážeme hrát dobře, ale nevydržíme u toho celých 60 minut.
DD: Hrajeme dobře, ale když víme, že deset minut před koncem prohráváme o tři góly, cítíme, že už není šance. Pak nemáme už takovou motivaci a máme tendenci to trochu vypustit.
Prostějov dostává v porovnání s minulými sezónami dost branek. Co říct k tomuto faktu z vaší pozice obránce, potažmo brankáře?
JM: Především na začátku soutěže jsme dostávali hodně gólů, hlavně v zápase v Porubě (3:9) a Litoměřicích (1:6) nám to tam napadalo. Bylo by něco jiného prohrát šest zápasů v řadě a ani si neškrtnout. V zápasech, které jsme prohráli, jsme vyloženě nepropadli a dokázali jsme být vyrovnaným soupeřem. Bohužel nám k vítězství vždy něco chybělo.
DD: Třeba v Porubě, tam se opravdu sešlo všechno se vším. Byl to špatný zápas, ale osobně si nemyslím, že bych si já nebo tým zasloužil dostat devět gólů. Některé byly hodně smolné, jednou jsem zase udělal velkou chybu.
Dokážete nepříznivý výsledek nebo své vlastní chyby rychle hodit za hlavu? Nebo o nich naopak přemýšlíte dlouho do noci?
DD: Snažíme se si to nepřipouštět. Já osobně si to ale dost vyčítám, hlavně ten den. Ale na další den nebo další zápas už se dokážu vždy plně soustředit. Zrovna po tomhle zápase jsme pak doma porazili Vsetín 3:1.
JM: Je dobré, že v lize je hodně zápasů. Když se něco v zápase nepovede nebo udělám nějakou chybu, přemýšlím nad tím maximálně ten daný den. Druhý den jdu na trénink a další hraju, takže ani nemáme tolik času nad tím přemýšlet. Od začátku sezóny hrajeme skoro pořád tři zápasy za týden, což je hodně dobré, protože zápasy nás posouvají mnohem víc než tréninky.
V Prostějově došlo podobně jako v Hradci ke změnám v realizačním týmu, hlavního trenéra Jiřího Vykoukala vystřídal Ladislav Lubina. Jak hráči takovou změnu vnímají? Je to spíše negativní nebo pozitivní impuls?
JM: Já jsem zažil poprvé, že by se trenér vyměnil v průběhu sezóny. Ale sami jsme věděli, že naše výkony nejsou dobré, takže příchodem trenéra na nás větší deka určitě nespadla. První dva zápasy pod panem Lubinou už byly lepší, sice nám utekly body, ale prohráli jsme jen o gól. Když si zvykneme na herní systém, který po nás chce, půjde to po reprezentační pauze jen nahoru.
DD: Tlak na první osmičku je tady velký. Ale není to tak, že by ho na nás kladlo jen vedení nebo trenéři. My si ho na sebe dáváme hlavně jako hráči, protože všichni v týmu si přejí úspěch a všichni chtějí hrát na vrcholu tabulky, což se zatím nedaří. Všichni víme, že do osmičky chceme, a uděláme pro to všechno.
Oba mladíci dostávají hodně prostoru a pořádnou porci ice-timu
Od začátku sezóny dostáváte oba, možná až nečekaně, spoustu příležitostí a času na ledě. S tím musíte být hodně spokojení, že?
DD: S množstvím zápasů, které odchytám, jsem hodně spokojený. Myslím ale, že bych mohl určitě chytat lépe.
JM: Já jsem ani nečekal, že budu mít tolik prostoru na ledě. Jsem za to moc rád, hlavně za to, že trenér ve mě má důvěru, kterou se mu snažím splácet.
Sledujete pečlivě své osobní statistiky?
DD: Já je sleduji hodně a co se týče statistik, je to zatím asi moje nejhorší sezóna. Bohužel se mi nedaří je zlepšit. Chytá se mi dobře, ale v rozhodujících chvílích někdy udělám chybu, která nás pak stojí zbytečné síly a hlavně je hned vidět právě ve statistikách.
JM: Já jsem nikdy nebyl hráč, který by měl spoustu bodů jako třeba Petr Zámorský v Hradci. Po zápase vždy sleduji hlavně ice-time a tabulku +/-, která o obránci řekne nejvíc. Ale statistiky víc sledují hlavně gólmani, jako tady Dvořka.
Oba máte k sobě na ledě velmi zkušené spoluhráče, Kuba nastupoval ve dvojici s Jaroslavem Mrázkem a Martinem Novotným, do branky zase nedávno přišel ostřílený Tomáš Štůrala. To musí být pro vás oba obrovská škola, že?
JM: Už loni jsem hrál s Jirkou Vašíčkem ve Vrchlabí a ten je taky hodně zkušený, to byla dobrá škola. Teď hraju s Martinem Novotným a s ním je to super. Když je potřeba, vždy si ke hře něco řekneme. On řeší věci docela v klidu a snaží se mi na ledě pomáhat. Je to spíše defenzivní obránce, takže když se stane nějaká chyba, vždy je vzadu ještě on a občas za mě musí něco hasit.
DD: S gólmany v týmu jsme si tady hodně dobře sedli. Kuba Neužil (v průběhu sezóny odešel do Kadaně) je mladý kluk, měli jsme podobný smysl pro humor, takže spolu jsme se hodně bavili. Tomáš Štůrala je hodně zkušený gólman, který mi má co dát a říct. Sice má hodně odlišný styl, ale určitě sleduje i novodobé styly a může mi jen poradit. Jsem rád, že někdo takový v týmu je.
„Moje loňská maska byla po Adamovi Svobodovi. S panem Luňákem jsme se domluvili, že ji zrekonstruuje a věnuje ji jeho rodině, protože to byla poslední helma, ve které u nás chytal.“
Dane, loni jste měl na masce hradecké symboly, teď jste si čerstvě nechal nastříkat na helmu i prostějovské motivy. Vymýšlel jste si design úplně sám?
DD: Základ jsem si vymyslel sám, trošku mi pomohl i pan Koral, který masku stříkal. Moje loňská maska byla ještě po Adamovi Svobodovi. S panem Luňákem jsme se domluvili, že ji zrekonstruuje a věnuje ji rodině Adama Svobody, protože to byla poslední helma, ve které u nás chytal. Letos jsem si nechal nastříkat prostějovskou masku, abych ji měl v barvách týmu, ve kterém odchytám největší část sezóny. Pořád se ale cítím jako Hradečák, takže vzadu mám i symboly Hradce. Dal jsem si tam znak starého VCES Hradec Králové, protože to je tým, který mě vychoval. Pak tam mám znak HC Krkonoše, protože to je klub, který mě udržel u hokeje. V tu dobu jsem totiž trochu přemýšlel, že bych skončil.
Jak byste oba přiblížili svůj herní styl fanouškům v Hradci, kteří ještě neměli příliš možností vás vidět v akci v áčku?
JM: Já jsem určitě spíš defenzivní hráč, poctivý dozadu. Nikdy jsem nebyl ten, který by si jako poslední hráč dovolil nějakou stahovačku. Snažím se hrát jednoduše, podobně hraje právě i Martin Novotný, takže od něj toho hodně okoukám.
DD: Já jsem na ledě dost emotivní a zápasy hodně prožívám. Už od mala jsem hodně soutěživý, nesnáším prohrávání a ani to neumím. Když je porážka ovlivněná nějakou chybou, která nebyla moje, tak mě to dokáže hodně naštvat.
V Prostějově nejsou Muška s Dvořákem jedinými Lvi
Když jste se dozvěděli o tom, že budete hrát od začátku sezóny v Prostějově, jak jste k tomu přistoupili?
JM: Určitě to bereme jako velký přínos a skvělou příležitost, že můžeme hrát stabilně první ligu.
DD: Jsme mladí hráči, potřebujeme si své místo vybojovat postupně. Nejdřív v první lize a postupně se probojovat třeba až do áčka v Hradci.
Jak vůbec celý přesun proběhl? Věděli jste od začátku, že do Prostějova půjdete spolu?
JM: Už v dubnu nás tady bylo asi sedm nebo osm kluků z Hradce a dva dny jsme trénovali na ledě. Potom asi druhý den letní přípravy v Hradci za námi přišel pan Martinec s tím, že nám Jarda Bednář zařídil suchou přípravu tady v Prostějově, kde se pokusíme vybojovat si místo. Bylo to rychlé, v pátek jsme se to dozvěděli v Hradci a v pondělí už jsme byli v Prostějově.
DD: Dozvěděli jsme se to nastejno, což bylo dobře.
V týmu je dost nových a mladých hráčů, znali jste se s někým v kabině?
JM: Když jsme přišli, tak jsme nikoho neznali. Ze začátku s námi v přípravě byli jen hráči z Prostějova. Pak přišli kluci z Chomutova, Petr Chlán a Kryštof Ouřada, se kterými jsme se trošku znali.
DD: Já jsem znal lépe právě Ouřiho. Ale teď už je tady ale víc kluků z Hradce, než v Hradci (usmívá se).
Je pravda, že se tady utvořila slušná hradecká legie. Nemáte už v kabině vyhrazený hradecký koutek?
JM: Vždycky se sejdeme na jednom místě a probíráme, co je v Hradci nového. Uděláme si hlouček a řešíme, co se kde děje.
Stíháte v nabitém programu sledovat výsledky Mountfieldu, případně jak často se dostanete do Hradce, abyste se na zápasy mohli sami dívat?
JM: Byl jsem se podívat asi dvakrát nebo třikrát na áčku a na juniorce. Do Hradce jezdím maximálně jednou za čtrnáct dnů, když je volný den. Není to zas tak daleko, ale lepší je jezdit vlakem.
DD: Já se snažím do Hradce jezdit častěji. Výsledky sledujeme. Je to náš mateřský klub a určitě nás zajímá, jak kluci hrají. Jsme v kontaktu i s některými hráči a hlavně s trenéry. Naposledy třeba když jsem jel s týmem do Plzně.
Máte nějaké signály, kdy byste si případně mohli odbýt v hradeckém dresu extraligovou premiéru?
JM: Žádný termín nemáme. Dopředu se to ani nedá odhadnout. Musela by asi přijít nějaká marodka v týmu, což nechci přivolávat.
DD: To by musela být opravdu hodně velká marodka, jako třeba teď v Pardubicích. Bylo by to příjemné si zahrát extraligu za Hradec, ale zatím nemáme žádné informace nebo náznaky.
„Udělám vše proto, abych své výkony zvedl a na mistrovství světa se dostal.“
Oba jste v mládeži reprezentovali, jak se na akce s národním týmem těšíte a jaké s nimi máte zkušenosti?
JM: Zápasy v reprezentaci byly pro mě obrovská zkušenost, poznal jsem tak nové kluky, nové trenéry a jsem moc rád, že jsem si alespoň pár těch zápasů mohl zahrát.
DD: Na reprezentační zápasy se těším vždycky. Pro mě je to vždy psychické uvolnění, vždy jedu na reprezentační akce s tím, že si to jdu hlavně užít. Zápasy v mládeži trvají jen pět let a pak pominou. Každý zápas si moc užívám a vždy se na něj těším.
Dane, vy bojujete o nominaci na domácí mistrovství juniorů, to musí být obrovská motivace. Jste v kontaktu i s ostatními brankáři, kteří jsou ve stejné pozici?
DD: Myslím, že moje výkony na to zatím nejsou. Ale udělám vše proto, abych své výkony zvedl a na mistrovství se dostal. Znám se se všemi, v kontaktu jsem hlavně s Lukášem Dostálem, taky s Honzou Škorpíkem a Radkem Haasem se bavíme trochu víc. Letos je konkurence opravdu velká. Loni byly tři hlavní hvězdy, letos nás je ještě víc, kteří o nominaci můžou zabojovat. I proto je letos ještě těžší se na mistrovství dostat.
Vaši kamarádi z Hradce Filip Hronek a Radovan Pavlík to dotáhli v reprezentaci až na tu nejvyšší úroveň. Věříte, že byste je mohli napodobit a dostat se do áčka?
JM: To co se povedlo Filipovi Hronkovi, to je opravdu neuvěřitelný pohádkový příběh. Je o dva roky starší, ale pamatuju si ho z dorostu a je neskutečné, kam až se vyšvihl.
Oblíbené kluby? Slavia Praha a Tampa Bay!
V Prostějově bydlíte spolu na bytě, pomáhal vám s ubytováním klub?
JM: 14 dnů jsme bydleli na hotelu v Prostějově, pak asi týden v Kostelci na Hané na penzionu. Pak nám z klubu dali vědět, že je možnost si pronajmout byt, takže jsme se tam asi po 14 dnech nastěhovali. Je to takový menší byt, ale je pěkný, nově opravený. Určitě je to pro nás lepší, než být zavřený v jedné místnosti na hotelu od rána do večera.
Jak to asi vypadá v bytě, kde bydlí dva mladí hokejisté, kteří jsou poprvé mimo svůj domov?
JM: Určitě to tam není jak někde v bunkru a neprodíráme se odpadky, jak by si mohl někdo představit. Byt je nový, takže si ho vážíme a snažíme se o něj starat. Pravidelně vytíráme, zametáme, myjeme koupelnu (usmívá se).
DD: Moucha je víc pořádný, takže na vše víc dbá a udržuje v bytě pořádek. Já spíš přijdu domů, svlíknu se jak had a věci hodím na zem (směje se). Kuba mě musí trochu regulovat, ale pořádek tam máme.
Oba jste žili odmala v Hradci Králové. Jak byste obě města porovnali, co vám v Prostějově chybí a co se vám naopak líbí?
DD: Já žiju celý život v Hradci, pro mě je to nejkrásnější město na světě. Ale Prostějov je hezké místo, je tu nádherné náměstí. Občas vyrazíme ven a mně osobně se tu líbí.
JM: Centrum města je opravdu pěkné. Vždy se dá zajít někam na náměstí do kavárny nebo na večeři. Líbí se mi, jak je všechno blízko. Za dvacet minut projdu město zleva doprava. Přijde mi, že i lidi jsou tu k sobě přátelští. Oproti velkým městům je cítit, že lidi tady k sobě mají nějaký vztah a znají se mezi sebou.
„Hrát stabilně extraligu v Hradci je pro mě to nejvíc, co by se mi mohlo povést.“
Prostějov je město sportu, na nejvyšší úrovni se zde hraje basketbal a volejbal, svou úroveň má samozřejmě místní tenisový klub i fotbal. Byli jste se na některém sportovišti podívat, popřípadě zajímají vás i jiné sporty kromě hokeje?
JM: Víme, že tu působí i jiné kluby, ale nemáme na to moc času. S klukama už jsme se byli párkrát společně podívat na fotbale.
DD: Jako malý jsem hrál ještě fotbal a florbal. Vyloženě žádný sport nesleduju, ale občas se kouknu na tenis. Dokonce jsme se tady v Prostějově byli v létě podívat na tenisový Challenger.
Máte u nás nebo ve světě oblíbené kluby?
JM: Ve fotbale Slavia Praha!
DD: Já taky fandím Slavii. V hokeji miluju Tampu Bay Lightning a sleduji jejich gólmana Andreje Vasilevského.
Kubo, vy kromě hokeje ještě studujete na Univerzitě Hradec Králové. Dá se to vůbec všechno s hokejem stíhat?
JM: Snažím se studovat (usmívá se). Jsem v prváku na pedagogické fakultě, obor tělocvik a technika. Ale není to jednoduché a skloubit se to dá opravdu těžko. Hodně mi radí Honza Berger, ten už tam je takový legendární student. Říkám si, že když to zvládl on, tak bych to měl zvládnout taky. Snažil jsem se uzpůsobit si rozvrh tak, abych mohl navštěvovat co nejvíc předmětů, ale opravdu to není žádná sranda.
Oba jste rodáci přímo z Hradce, označili byste se za hradecké patrioty?
JM: Nevím, podle čeho se to posuzuje, ale žijeme tam oba dvacet let. Hrát stabilně extraligu v Hradci je pro mě to nejvíc, co by se mi mohlo povést.
DD: Jsme oba velcí Hradečáci!
Co byste závěrem vzkázali hradeckým fanouškům?
JM: Aby fandili hradeckému hokeji! Myslím, že euforie po příchodu extraligy trochu opadla. Teď už na zimák nechodí lidi, co se přišli podívat jen na extraligu, ale hlavně ti, co se jdou podívat na Hradec. A to je dobře.
DD: Aby chodili ve velkém počtu, protože to jsou nejlepší fanoušci v Česku!
Foto v článku: LHK Jestřábi Prostějov