Lákají mě hradecké ambice hrát nahoře, říká Jakub Sklenář
Novou útočnou akvizicí hradeckého týmu je Jakub Sklenář, který se přesunul pod Bílou věž z prvoligového Chomutova. Dvaatřicetiletý forvard se zatím s mužstvem seznámil jenom krátce na týmovém soustředění, již nyní však vyhlíží přípravu na ledě a ostré zápasy. „Hradec poslední roky hrál vždycky nahoře a věřím, že na to navážeme,“ říká východočeský útočník.
Jakube, jak se vlastně seběhlo vaše hokejové stěhování do Hradce Králové?
Mně skončila smlouva v Chomutově a mojí prioritou bylo vrátit se zpátky do extraligy, ideálně třeba i někde poblíž Prahy, kde mám zázemí. Jakmile se objevila možnost jít do Hradce, neváhal jsem ani vteřinu a byl jsem za to moc rád.
Hráči si před přestupem často zjišťují informace na různých frontách. Řešil jste i vy s někým svůj příchod?
Bylo to hodně narychlo, akorát ve chvíli, kdy se dotahoval přestup Vládi Růžičky mladšího. A svůj příchod jsem v podstatě víc řešil až po podpisu smlouvy, protože jsem věděl, že v Hradci všechno dobře funguje a byl jsem v kontaktu s panem trenérem Růžičkou, po sezóně jsme si několikrát zavolali. I díky odchodu Matěje Chalupy v týmu vznikl určitý prostor a já jsem byl rád, že jsem mohl do Hradce přijít.
Nějaké informace ohledně hradeckého týmu jste si ale určitě přeci jen zjistil. Odkud jste reference čerpal?
Víceméně jenom z informací od agenta a taky z toho, co člověk slyší z hokejového prostředí, reference byly výborné. Hradec je hokejové město s dobrým zázemím a dobrými podmínkami, a hlavně jsou zde ambice hrát vždy o ty nejvyšší příčky, což mě hodně lákalo. V Chomutově to během posledních let úplně neklapalo i co se týče finanční stránky, takže mě velmi oslovilo hrát o vyšší příčky a udělat nějaký úspěch.
„Na papíře vypadá tým moc dobře, ale teď je hodně důležité přenést to na led.“
Jak se vám zatím složení mužstva Mountfieldu jeví?
Na papíře vypadá moc dobře, ale teď je hodně důležité přenést to na led. Je tady hodně mladých a šikovných hráčů a já věřím, že je to dobře namixované se staršími borci, mohlo by to fungovat. Hradec poslední roky hrál vždycky nahoře a věřím, že na to navážeme.
Potkal jste se už někdy v jednom týmu jako spoluhráč s někým z ostatních hradeckých hráčů?
S Bohumilem Jankem a Kevinem Klímou v Chomutově. Dalším je Štěpán Lukeš, se kterým jsem hrál taky několik let, a s ostatními jako s protihráči, když jsme se potkali v zápase.
Pod Vladimírem Růžičkou už jste několik sezón v minulosti hrál. Těšíte se na opětovnou spolupráci?
On mě trénoval už v dorostu a juniorech, takže ví, co ode mě čekat, a já se budu snažit plnit roli, co dostanu. Určitě je to o něco snazší, protože přesně ví, jaký typ hráče jsem. Mou roli jsme ale ještě vůbec neřešili. Zatím jsem jenom domlouval smlouvu a bavil se s generálním manažerem, ale na toto téma jsme se ještě nebavili.
„Jsem poctivý hráč a na ledě nechám všechno pro tým.“
Jak byste se představil východočeským fanouškům?
Vždycky jsem byl více využívaný na defenzivní činnost, ale v moderním hokeji musí hráč splňovat všechny aspekty hry, dopředu i dozadu. Myslím, že jsem poctivý hráč a na ledě nechám všechno pro tým. Věřím, že fanoušci si na mě později udělají vlastní názor.
Hradecký klub už znáte z pohledu soupeře. Jak se vám proti Lvům ve vzájemných duelech hrálo?
Vždycky to byly těžké zápasy. Hradec hrál vždy na jednoduchý přechod středního pásma. Bylo to taky hodně bruslivé a současně byli hráči silní na puku, takže jsem rád, že jsem teď na opačné straně a že mohu být v Hradci (usmívá se).
Máte v extralize nějaký oblíbený tým, proti kterému rád hrajete?
Ano, mým oblíbeným soupeřem je Kometa, s tou se mi vždycky hrálo dobře. Je to velmi kvalitní tým, ale pokaždé s nimi byly zajímavé zápasy, už když jsem byl na Slavii nebo pak později v Chomutově. Pamatuji si, že v jedné sezóně jsem v každém utkání proti nim vstřelil branku. Naopak moc nemusím Plzeň. Je tam hodně bouřlivá atmosféra a úplně mi nesedí plzeňský stadion.
Jak se nyní během dlouhé hokejové přestávky připravujete?
Jsem už několik let zvyklý se připravovat individuálně, kromě soustředění, které pro mě bylo zajímavým zpestřením. Během aktuálního volna se z toho nesmí příliš vypadnout, protože pak se jde hned na led a já musím být neustále připravený. Dříve jsem býval i v různých skupinách, ale za ty roky už vím, co mám dělat a co mi více vyhovuje, takže přípravu už provádím úplně sám.
Co je pro vás na celé přípravě nejsložitější?
Když se člověk připravuje sám, asi nejtěžší je se přinutit. Když je to týmové, člověk musí vstát a prostě tam jít. Proto je důležitá hlavně hlava, kdy na sobě musím pořád pracovat.
Na začátku srpna odstartuje Generali Česká Cup. Myslíte si, že letošní forma přípravy v podobě pohárových utkání bude něčím specifická oproti klasickým přátelákům?
Těžko říct, já už jsem takovéto turnaje dlouho nezažil. Pamatuju si na Tipsport Cup a věřím tomu, že každý je soutěživý a bude to chtít vyhrát. To ke sportu neodmyslitelně patří, ale spíš je to pořád jenom příprava na ligu a podle mě bude důležité, abychom hlavně dobře začali v září v extralize.
„Vaření mám rád a vnímám to i jako určitý druh relaxu.“
V létě vás ale nečekají jen přípravné mače, nýbrž také dovolená. Máte o ní nějakou představu?
Letos asi ne. My jsme si pořizovali nový byt, takže nejsou moc finance na cestování a ani situace to moc nedovoluje. Jinak jsme byli zvyklí každý rok na měsíc letět někam daleko, třeba do Austrálie, ale letos budeme doma.
Jaké všechny země jste už takhle navštívil?
Je jich opravdu hodně. Od Bali, Thajska, Singapuru nebo třeba Austrálie až po Mexiko nebo Jamajku. Pak taky samozřejmě města v Evropě, například Paříž, Řím, Kodaň... Rádi poznáváme cizí země, a kromě památek taky cestujeme za jídlem. Máme vytvořené i seznamy, co chceme navštívit. Konec konců i Praha je hodně fajn.
Když říkáte, že cestujete také za jídlem, jaká kuchyně vám je blízká?
Nemám problém asi s ničím. Když je to kvalitní jídlo a je dobře připravené, nijak to nerozlišuji, ale hodně fajn byla Austrálie. Nejen jídlo, ale například i káva byla skvělá, tohle nás na tom hodně baví. Já nemám žádné omezení, že bych něco nemohl jíst, jsem ochoten vyzkoušet úplně všechno.
Máte mezi procestovanými destinacemi svou oblíbenou?
Hodně se mi líbilo Bali. To mi přišlo fajn, co se týče jídla, přírody i všeho ostatního. A určitě mě hodně oslovil Singapur a Austrálie. Hlavně město Melbourne bylo hodně pěkné. I život tam byl docela klidný na to, jak je to velké město, navíc je v okolí i hodně přírody.
Co ještě vás kromě cestování baví? Třeba když jste doma a máte volný čas?
S manželkou máme už třináct let psa, takže se hodně věnujeme jemu. Rádi taky chodíme na dobré jídlo nebo třeba na procházku, občas vaříme doma. Já dost dělám masa na grilu, ale obecně hodně vařím, s manželkou to máme mezi sebe rozdělené ve skoro vyrovnaném poměru. Je to hlavně z toho důvodu, že manželka má spoustu práce, takže to pak zbude na mně (usmívá se). Ale vaření mám rád a vnímám to i jako určitý druh relaxu.