Mládežnické hvězdy měsíce prosince: František Hnik, Petr Poppel, Jakub Naar

František Hnik: Proměňovat šance, výher bychom měli víc

Hradečtí junioři prozatím ve vyrovnané tabulce DHL extraligy drží pátou příčku. V posledním měsíci uplynulého roku se radovali šestkrát z osmi střetnutí a pouhých pět utkání před koncem základní části stále živí naději na první čtyřku. „Dali jsme si za cíl dostat se do dvanáctky, takže se současným umístěním jsme spokojení. Nesmíme si ale myslet, že je všechno jasné, o body musíme bojovat i dále,“ hodnotí současný stav sezóny František Hnik.

Tři zisky z počátku prosince byly nejdelší dosavadní vítěznou sérií mladých Lvů, kteří jinak střídají světlé chvilky s horšími momenty. Co se podle mladého forvarda musí změnit, aby se výkony týmu stabilizovaly? „Naším největším problémem je neproměňování šancí. Kdybychom byli úspěšní alespoň z padesáti procent, posbírali bychom i více výher. Je to sice lepší než vloni, ale pořád to není ono,“ všiml si v letošním ročníku sám šestigólový střelec.

V minulém měsíci posbíral šest bodů za jeden gól a pět přihrávek, celkově mu pak v kanadském bodování Mountfieldu patří čtvrtá příčka. „Cítím se lépe než minulý rok, musím to zaťukat. Pořád to nevypadá tak, jak bych si přál, stále je na čem pracovat, ale jinak to docela jde,“ komentuje své současné výkony útočník, jenž letos oslaví už jednadvacáté narozeniny.

V kádru patří ke trojici hráčů, kteří se narodili v roce 1997 a mezi svěřenci Aleše Krátošky tak plní funkci „mazáků“. Jde to v kabině poznat? „Teď už ani tolik ne, není to velký rozdíl. Vždyť jsou všichni dospělí, tedy až na pár výjimek,“ směje se František Hnik.

Petr Poppel: Recept na góly? Chtít skórovat z každé střely

Ke třem úspěšným zářezům z pěti duelů přispěl v prosinci i útočník Petr Poppel, jenž si celkem připsal dvanáct bodů. I ty mu vynesly titul nejlepšího hráče mezi vrstevníky, co to pro mladého forvarda znamená? „Moc si toho vážím. Je to pro mě odměna za to, že jsem makal, a to ať v dorostu, nebo i v juniorce. Pracovat na sobě budu i nadále,“ potěšilo ho.

V extralize juniorů odehrál čtyři duely, mezi staršími dorostenci patří k pilířům týmu. Jak se sám vyrovnával s odlišným pojetím hry v každé kategorii? „V juniorce je hokej mnohem rychlejší a hraje se z opravdu dobře zabezpečené obrany. Přihrávky jsou rychlejší, hraje se víc do těla a taky více kombinačně, určitě víc než v dorostu,“ porovnává hráč, jenž dříve nakoukl i do mládežnických reprezentací.

Letos ve 23 duelech dosáhl na 24 zásahů, stejné číslo svítí i v kolonce plus mínus a v kanadském bodování se prozatím drží v elitní desítce soutěže. V prosinci navíc mimo jiné zaznamenal svůj letos už čtvrtý a pátý hattrick, když natřikrát překonal gólmany Jihlavy a rivala z Pardubic. „Recept na góly asi žádný nemám. Chce to prostě co nejvíce střílet na tréninku a snažit se skórovat z každé střely. Při zápase to tam pak padat bude,“ krčí rameny nejlepší sniper Hradeckých.

Stojí za úspěchem třeba i spolupráce s některými ze spoluhráčů? „Můžu hrát s kýmkoliv, každý má v sobě něco jiného a něco odlišného mi může dát. Já jsem rád, když si můžu zahrát s více kluky, a ještě radši jsem, když nám to spolu jde,“ usmívá se Petr Poppel.

Jakub Naar: Tým drží při sobě. Jedna prohra nic neznamená

Byť v lednu našel výběr Petra Luštince po třech měsících přemožitele, před osudným střetnutím s Vítkovicemi bodoval šestnáctkrát v řadě. Jen za poslední měsíc v roce pětkrát, mimo hlavní soutěž pak vyhrál i domácí mezinárodní turnaj. „Držíme jako tým opravdu dobře. Rozumíme si, v kabině spolu skoro všichni výborně vycházíme… To, že se nám nepodařil jeden zápas, když pár kluků současně hrálo za starší dorost, vůbec nic neznamená,“ hodnotí Jakub Naar.

Sám mezi staršími kolegy sbíral zkušenosti ve čtyřech duelech. Jak na něj vyšší kategorie působila? „Hra je mnohem rychlejší. Přihrávky, pohyb, všechno,“ komentuje odehrané minuty. Na ledě si však nevedl zle, připsal si i premiérovou asistenci.

Mezi svými, mladšími dorostenci, nicméně patří k nejproduktivnějším obráncům soutěže. V kanadském bodování mu na tomto postu patří pátá příčka, když doposud nasbíral deset branek a jedenáct přihrávek. „Jsem spíše ofenzivní bek, i když vím, že obrana je taky důležitá. Do osmé třídy jsem vlastně hrával v útoku, až mi jednou trenér na tréninku řekl, ať jdu dozadu. Zkusil jsem to, líbil jsem se mu a od té doby jsem obránce,“ vypráví patnáctiletá naděje Východočechů.

Pouze 51 obdržených branek v ELIOD extralize je pro mladé Lvy výbornou vizitkou. Potřebuje k sobě Jakub Naar i vyloženého defenzivního specialistu, aby obranná práce fungovala na jedničku? „Rozumím si s každým, nemám problém hrát s kýmkoliv,“ vrtí hlavou talent, jenž letos už třikrát zaznamenal dvě trefy v jednom utkání.