Nová etapa kariéry Radovana Pavlíka: Návrat domů mě nabil

Ráďo, vítejte zpátky v Hradci. Jak si užíváte letní přípravu?
Cítím se fakt suprově (culí se ironicky). Suchá příprava je náročná, ale k hokeji patří. Za mě je to nejnáročnější část sezóny, takže si to teďka opravdu strašně moc užívám (usmívá se).

Co je zatím během přípravy nejhorší? Co vás trápí?
U mě je nejhorší AirBike, ten trošku nezvládám.

Liší se nějak příprava v Hradci od té v Brně? Protože to byla vaše jediná letní dřina mimo Hradec Králové.
Je to jiné, každý kondičák má svá cvičení a zaměřuje se na něco jiného. Tady se více běhá, v Brně se neběhá vůbec. Tam je to zaměřené na kondici a sílu – taháš a tlačíš nebo přitahuješ saně, házíš medicimbaly. Tady jsou v úterý běhy, v pátek AirBike, takže je to něco jiného. Tady se také hrají míčové hry, to v Brně vůbec nebylo.

Jaké zatím máte pocity z návratu?
Návrat si užívám. Hlavně rodina je ráda – taťka s mamkou, babičky. Všichni byli šťastní, že mě po roce zase vidí, to bylo milé. Jsem dokonce zpátky i ve svém bytě. Hradec je moje rodné město, návrat sem si užívám. Můžu se tady projít, vyčistit si hlavu. Takže super.

Jaké máte cíle? Předpokládám, že se chcete udržet v Hradci…
Byl bych samozřejmě rád, kdybych začal tady. Ale bude záležet na mých výkonech. Budu dělat všechno pro to, abych se tady udržel. Hlavní je, aby se nám dařilo a měli dobré výsledky.

Dva roky jste strávil mimo Hradec. A moc se vám nedařilo. Jak to zpětně berete?
Myslím si, že něco špatného může být pro něco dobré. Beru to v pohodě. Co se stalo, tak se mělo stát, zároveň to zkrátka patří k hokejovému životu. Doufám, že to, co bylo poslední dva roky, se už nebude opakovat. Chtěl bych navázat na úspěšné sezóny po MS dvacítek. Chtěl bych se k tomu vrátit. A na loňskou sezónu zapomenout.

Působí to tak, že jste rád, že jste zpátky doma…
Návrat mě nabil. I v hlavě. Polepšil jsem se, srovnal jsem si to v hlavě. Těším se na to, co tady v Hradci bude. Beru to tak, že mě to tady nastartuje. Chci začít novou etapu své kariéry.

Jaké vzpomínky se ponesete na Liberec a Brno?
Hlavně se v každém klubu jinak pracuje, takže jsem viděl něco jiného. Ať už v Liberci nebo v Brně. Po životní stránce to bylo v Liberci i v Brně super. Ale v Brně to nevyšlo hokejově, tam to nebylo optimální. Pak už to bylo i o hlavě. Nepřipouštět si to a pracovat na 110 % tak, abych se dostal do sestavy. Pak jsem i s vedením v Brně mluvil – řekli mi, že nebudu hrát, ať to neberu nějak zle.

Jaké to bylo přijet do Hradce jako soupeř?
Bylo to zajímavé, nebudu říkat, že ne. Docela jsem se na to těšil první rok, když jsem přijel v libereckém dresu. I pak poprvé v brněnském. Je to hezké vidět po nějaké části sezóny hradecký stadion. Lidi tedy sice nefandili mně, ale hradeckým klukům. Taťka si navíc každý rok kupuje permanentky a chodí na Hradec. A když jsme přijeli my, tak říkal: „Brno? Tak půjdu se podívat. Ale nevím, komu fandit.“ Ale po zápase na mě počkal, prohodili jsme pár slov a zase bylo na chvíli vystaráno (usmívá se).

Těšíte se na hradecké fanoušky?
Na atmosféru se opravdu těším. Když jsem sem jezdil s Brnem, tak tady byla skvělá atmosféra a plný stadion. I proto, že se klukům dařilo – hráli na předních příčkách. Myslím si, že zase bude chodit plný barák. A to bude jedině dobře pro hradecký hokej.

Máte v kabině stejné místo, jako když jste odcházel?
Nemám stejného fleka. Posunul jsem se o jedno místo doprava. Dříve tam seděl Ahti Oksanen. Dostal jsem po něm i parkovací místo. Nevím, co od toho úplně očekávat (usmívá se). Asi chtěli naznačit, abych to tam taky sázel jako on.

Jak moc jste o možnosti návratu mluvil s trenérem Tomášem Martincem?
Byli jsme spolu v kontaktu už před podpisem. Říkal mi, že by byl rád, kdybych tady byl, že mě rád uvidí zase doma. Pan Martinec ví, co ode mě čekat a jaký styl mi sedí. Hradecký hokej je rychlý, takže by mi to mohlo sedět.

Rychlost se stala takovým hradeckým poznávacím znamením, že?
S panem Martincem jsme tady vyhráli první mistrovský titul v mladším dorostu a už tehdy nasadil takový trend – neodcouvávat, ale jít po nich. I když se vyhrávalo, tak se chodilo napadat, nebránil se výsledek. Pak to přenesl i do dospělého hokeje. A co vím, tak po mé úspěšné sezóně, když jsem jezdil na reprezentaci, tak kluci říkali, že se proti Hradci hraje nejhůř. Že furt napadáme a lítáme. Že je to těžší, než když se tým zatáhne a brání výsledek.

U takového stylu hokeje se hodí, když jsou v týmu rychlíci jako třeba vy, Klímovci, Perret nebo Zachar. Rychlost by měla být hlavní zbraň týmu, ne?
Měla by to být výhoda. Třeba když jdeš napadat jako pravé křídlo do levého rohu a víš, že máš vedle sebe spoluhráče, který je také rychlý, tak je úplně jedno, kde lítáš. Protože víš, že místo tebe půjde ten druhý hráč. Nebo naopak – když on půjde napadat, tak ho ty zastoupíš. Myslím si, že to bude hodně silná stránka hradeckého hokeje.

Je to znát i během letní přípravy?
Myslím, že jo. Tady je suchá příprava dělaná tak, abychom celých dvacet minut vydrželi presovat a napadat. A navíc do toho máme i Ligu mistrů. Musíme na to být natrénovaní.

Zmiňujete CHL. Jak vnímáte soupeření se zahraničními týmy?
Je to rozhodně atraktivní. Hraje se zahraničními týmy, naše skupina je navíc hodně silná. Když si vzpomenu na finále Ligy mistrů tady v Hradci, tak to byla pohádka. Škoda jen, že se to nedotáhlo do vítězného konce, protože lidi by si to zasloužili. Těším se na to.

Právě finále bylo zážitkem pro celý Hradec Králové. Je pro vás výzva tohle zopakovat?
Myslím si, že to tak je. Kdo by nechtěl vyhrát Ligu mistrů? Lidé si to užívali, a myslím si, že fanoušci s námi pocestují i na venkovní zápasy – lidi si to chtějí užít, podívat se do takových měst. A ještě když nás čekají takové atraktivní zápasy a silné týmy.