Mountfield HK
Vstupenky
Aplikace
Fanshop
ENG
Menu Více
Rozhovory
pá 19.4.2024 | Šimon Zemánek, Daniel Krátký

Nová posila Ryan Dmowski: Přesně v takovém týmu chci být

Hradečtí fanoušci nemuseli po prvních odchodech příliš dlouho smutnit, Lvi brzy oznámili svou první letní posilu – produktivního Ryana Dmowskiho. Americký forvard zažil skvělou sezonu v Popradu a mnohými byl považován za MVP celé slovenské ligy. Jak se upekl přestup na východ Čech? Jaké zkušenosti má s hvězdami Rangers Adamem Foxem a Kaapem Kakkem? Odpovědi na tyto, ale mnohé další otázky najdete v rozsáhlém rozhovoru.

Ryane, jaký je to pocit být novým členem královéhradeckého týmu?
Jsem nadšený, nemůžu se dočkat, až začne sezona. Fantastické bylo uvítací video na sociálních sítích, moc se mi líbilo. Město jsem celé prohlédl on-line, vypadá krásně. Moc se těším, až se v Hradci s manželkou zabydlíme.

Jak se zrodil váš přesun pod Bílou věž?
Upřímně jsem se hodně soustředil na sezonu na Slovensku a s agentem jsem byl v kontaktu ohledně přestupu až někdy v únoru, kdy jsem právě podepsal smlouvu. Psal mi s tím, že má skvělou nabídku od Mountfieldu a chce vědět můj názor. Hradec nabízel přesně to, co jsem chtěl, všechno bylo perfektní. Takže jsem neváhal a na dohodu kývnul, ještě předtím jsem o tom řekl manželce, která byla nadšená, smála se a vše mi schválila.

Určitě jste po loňských vynikajících výkonech měl vícero nabídek. Co rozhodlo ve prospěch celku od soutoku Labe s Orlicí?
Na Hradec jsem slyšel samou chválu ze všech stran, naopak na něj nikdo, s kým jsem se bavil neřekl nic špatného. Mluvil jsem s více lidmi, kteří v Česku hráli, například se spoluhráčem z Popradu Jakem Cardwellem, jenž působil pár let zpátky v Pardubicích. Říkal mi, že Mountfield je fantastický tým. Navíc jsem v bodě své kariéry, kdy v přesně takovém prostředí chci být – ve skvělé organizaci, s výborným týmem a šancí na úspěch, kterého chci být součástí.

Za poslední dvě sezony jste si připsal hned 75 zásahů. Typologicky se tedy považujete za střelce, že?
Rozhodně. Vnímám se jako střelec, který je silný na puku a dokáže kvalitně pomáhat obraně. Minulé dvě sezony jsem byl kromě bodování také jedním z lídrů ligy v plus/minus. Na jednu stranu jsem hrál za dva skvělé týmy, což tomu určitě hodně pomohlo, ale i tak je to statistika, která o hráči dost vypovídá, mně osobně přijde velmi důležitá. Samozřejmě to není jednoznačně všeříkající statistika, ale když hráče znáte, vidíte tyto statistiky a dokážete chápat herní situace, tak je to dobrá věc. Někteří hráči sice mají hodně bodů, ale většinu v přesilovkách, takže v tabulce pravdy se pohybují kolem nuly.

Nedávno vám skončila sezona, jak trávíte volné dny?
Hodně relaxuji, zatím jsem toho moc produktivního neudělal. Dávám tělu odpočinout po minulé sezoně a užívám si čas se svou rodinou a našimi třemi psy.

Máte nějaké speciální plány předtím, než započne letní příprava?
Upřímně zatím moc ne, ale jedním z mála je týdenní výlet do Kalifornie za mojí švagrovou. Jinak budu trénovat, hrát golf, rybařit a obecně se připravovat se na další sezonu.

Poslední ročník jste odehrál v dresu Popradu, po vítězství v základní části jste ale ve čtvrtfinále nestačili na osmou Nitru. Čím to bylo?
Série se zpětně hodnotí těžce. Myslím si, že Nitra pro nás byla možná nejvíc nepříjemným soupeřem. Některé týmy se dokážou nastartovat ve správný čas, což byl přesně jejich případ – po nepříliš úspěšné základní části se dostali do finále play off. Do té doby se nám v sezoně hodně dařilo, takže pokud by si někdo zasloužil vyhrát titul, tak to je právě Nitra, když nás dokázala porazit.

Pro vás se jednalo o vůbec první ročník mimo Severní Ameriku. Jak byste jej zhodnotil?
Bylo to pro mě speciální. Neměl jsem úplně představu, co mám od evropského hokeje očekávat, ale když vezmu styl hry, širší kluziště a celkově pohyb, tak si myslím, že jsem zde skvěle zapadl. Jsem na sebe hrdý, myslím si, že jsem hrál velmi dobře – uvedl jsem se v Evropě jako kvalitní střelec, kterým chci být. Doufám, že na tuto roli, která je velmi důležitá, navážu. Budu se snažit tvrdě pracovat a zopakovat něco podobného i letos. Také se těším se na to, až poznám, jak to v české lize chodí.

Několik let zpátky jste hrál v zámořské soutěži NCAA, která je čím dál tím více populární – kombinuje vysokoškolské studium s kvalitním hokejem. Jaká je vaše zkušenost?
Velmi jsem si to užil, bylo pro mě nejlepší možné rozhodnutí jít hrát za Lowell. Dostal jsem tuto nabídku, když mi bylo čerstvě osmnáct. Tým byl plný hráčů, kteří byli klidně až o čtyři roky starší než já, takže pro mě bylo těžké si v mladém věku zvyknout na dospělý hokej. Myslím si ale, že mi to hodně pomohlo v růstu do pozice, kde jsem teď. Neustupuji před žádnou výzvou. Hodně jsem zde vyrostl, co se mentální síly, ale i defenzivy týče. Když jsem studium úspěšně dokončil a začal hrát hokej profesionálně, tak až tehdy jsem pořádně vypiloval mé ofenzivní dovednosti, konkrétně když jsem byl v Hartfordu – farmářské AHL.

Na univerzitě jste studoval trestní soudnictví, jaký jste k němu měl vztah?
Miloval jsem to, bylo to super. Až jednou skončím, mám hodně možností, co dál. Jednou z nich by byla možnost stát se součástí FBI, což by byla velmi zajímavá a užitečná zkušenost, která by mě bavila. Myslím si, že bych úplně nechtěl sedět za stolem, ale spíš bych radši vyrazil do akce (směje se).

Po dostudování univerzity jste byl součástí nováčkovské kempu New Yorku Rangers. Jaké to bylo?
Byl to parádní zážitek. Sice jsem byl na draftu a viděl spoustu mých kamarádů, jak si je týmy vybraly, zatímco mě ne, což mi bylo trochu líto. Pak přišla moje první zkušenost s NHL, která byla ještě předtím, kdy jsem se účastnil development kempu San Jose Sharks. Potom jsem šel právě na kemp nováčků Rangers a moc jsem si ho užil. Jednou v prodloužení jsme dokonce s Foxem a Kakkem byli spolu na ledě, Kaapo Kakko si vzal puk, projel celé hřiště a po výjezdu zpoza brány s přehledem skóroval. Měl jsem to přímo před sebou. Bylo hodně zajímavé sledovat, na jaké úrovni v takto mladém věku on i Adam jsou.

Doma v USA jste se věnoval také výcviku mladých hokejistů, je to pravda?
Přesně tak, v posledních dvou letech jsem ale na to neměl moc času. Učil jsem cca do třiceti dětí, celá akce trvala týden a zaměřovali jsme se na všemožné dovednosti. Od bruslení přes kontrolu kotouče a střelbu až po trénování základního hokejového myšlení. Bylo to super, děti si akci užívaly a pro mě šlo o dobrou cestu, jak se přes léto udržovat na ledě děláním toho, co miluju a zároveň být znovu v komunitě lidí, ve které jsem vyrůstal.