O čtyřku zabojujeme, velí Vladimír Růžička. Proč chybí trénink?

Pane trenére, co vám ukázala dosavadní odehraná část sezóny? Hradec je na 6. místě, co chybí, aby se dostal blíže absolutní špičce? Stabilizace výkonů?
Na to, abychom byli v první čtyřce, nám chybí vyhrávat více zápasů za sebou. Pořád máme výkyvy, střídáme výhry a prohry, dvakrát vyhrajeme, jednou prohrajeme, je to takové nahoru, dolů. Máme před sebou ještě 16 zápasů, takže bychom chtěli zabojovat a poskočit do té čtyřky. Bude to ale těžké, kluby jako Sparta a Třinec jsou silné, ale po čtvrtém místě můžeme rozhodně pokukovat. Ale jak se říká, zajíci se stejně počítají až po honu.

Víc než tři výhry nebo prohry v řadě jste zaznamenali naposledy v září. Co udělat pro to, aby tým najel na vítěznou vlnu jako třeba na začátku sezóny?
Nestabilní výkony pokračují trochu už od loňska. Liga je sice vyrovnaná, ale jsou tam kluby, které vyhrají sedmkrát po sobě. Kdybych věděl, jak nás správně naladit, tak bych to udělal. Zase jsme ale neměli žádnou sérii proher, ta je vždycky nepříjemná a není vůbec jednoduché se z ní pak dostat. Tohle je prostě realita, do konce zbývá 16 kol a my s tím zkusíme něco udělat.

Je mezi týmy na čele a Hradcem opravdu takový kvalitativní rozdíl?
Sparta je hrozně silná a ještě posílila o Vláďu Sobotku, to je jasné. Je to hráč z NHL, znám ho moc dobře i ze Slavie. Pořád tam berou další kvalitní hráče a mají hodně široký kádr. U Třince je to stejné. Ale z těch zápasů, které nám proti nim zbývají, toho budeme chtít uhrát co nejvíc.

Cesta do první čtyřky tedy vede spíš přes Mladou Boleslav a Plzeň?
Asi ano. Škoda, že jsme neudělali lepší výsledek v Plzni. V posledních zápasech se nám hraje docela dobře, ale ten zápas v Plzni byl z naší strany malinko horší. 50 minut jsme tahali za kratší konec a hrát 10 minut za zápas je málo. Náš cíl byl daný už před sezónou, a to být do čtyřky. Bude to hodně těžké, ale zabojujeme o ni.

Celou sezónu neblaze ovlivňuje koronavirová situace a s ní spojená omezení. Po podzimní přestávce je program hodně náročný, jaké to je pro vás, trenéry?
Je to pro všechny stejné. Ale zatím jsem se s ničím podobným nesetkal, při takovém množství zápasů není vůbec prostor na trénování. Hrálo se pořád, měli jsme maximálně dva dny volna. Když se hrálo pátek-neděle, byl jsem zvyklý se na to celých pět dní připravovat, teď to moc nejde. Reprezentační přestávka bude pro všechny taky jen nějakých šest dní. Ale podmínky jsou stejné pro všechny, fyzicky natrénováno máme dobře. Možná když byla ta říjnová covidová pauza, některé týmy trénovaly víc, některé méně, to mohla být nějaká výhoda. Pak když se začalo hrát, bylo to hned znát. Na hru mělo vliv to, kdo víc trénoval a kdo ne.

Po delší době bylo v úterý volno, místo odpočinku jste ale naordinovali hráčům dvoufázový trénink. Proč?
My potřebujeme potrénovat a hlavně zlepšit přesilovky. Oslabení máme velice slušné, snad to nezakřiknu. Přesilovky ale rozhodují zápasy, takže ty musíme natrénovat a pak si taky zopáknout určité další věci. Do pátečního utkání budeme mít ještě čtyři tréninky, takže uvidíme, co zvládneme.

Když jsme u přesilovek, ty trápí Hradec dlouhodobě. V posledních zápasech je ale přeci jen vidět nějaký progres, jste s nimi spokojení?
Malinko se to zlepšilo, ale musíme to ještě zvednout. Abychom mohli zápasy vyhrávat, potřebujeme dávat góly v přesilovkách. Pokud dáme v každém zápase aspoň jeden gól z přesilovky a jeden, dva ze hry, na tři, čtyři góly už bychom měli zápasy vyhrávat. Ale je to všelijaké, někdy i 7 gólů je málo, jako Budějovice, když prohráli v Třinci 7:9.

Co přesně dělá rozdíl mezi špičkovými týmy a jejich přesilovkou oproti zbytku tabulky a konkrétně vašim svěřencům?
Je důležité, jací hráči na ledě jsou. Každý z nich je zvyklý něco hrát, teď se nám to podařilo trochu ustálit a nějak se to srovnalo. Dneska je to trochu těžší, všechny ostatní týmy nás mají nakoukané a připravují se na to. Stejně tak se připravujeme na přesilovku soupeře my. Dneska se hra opravdu hodně rozpracovává a rozebírá.

Je tedy třeba na to během sezóny reagovat a stále vymýšlet nové varianty?
Někdy je potřeba to trochu obměnit, protože soupeř už je na určité věci připravený. Dneska se 90 % přesilovek hraje s jedním hráčem na modré čáře, dva další jsou v rovině na mantinelech, jeden mezi nimi mezi kruhy a jeden před bránou. Většina týmů hraje takhle, pak jsou důležité dvě, tři dobré přihrávky, uvolnit hráče na střelu a pak to hlavně trefit. Těch věcí, které se musí sejít, je víc. Víme, že na tom musíme zapracovat a snažíme se o to.

V posledních dnech se ustálila sestava, už se hráči v jednotlivých formacích tolik netočí. Našli jste konečně to správné složení?
Ze začátku jsme trochu hledali optimální sestavu, jak to dát co nejlépe dohromady. Teď jsme si s trenéry řekli, že to necháme víc pohromadě, aby si kluci víc sedli a abychom dohráli zbývající zápasy v optimální sestavě, pokud to půjde. Samozřejmě zranění může přijít. Nebo teď naposledy třeba potřeboval Jordi Perret odcestovat z rodinných důvodů do Francie, což jsme mu samozřejmě umožnili. Tím se malinko rozbouralo složení jednotlivých lajn, ještě se zranil Kelly Klíma, předtím Bobby Jank, takže jsme na to museli reagovat dál.

V tomto ohledu je asi důležité, že máte kam sáhnout. Jak jste spokojení s výkony mladých hráčů a hokejistů povolaných ze Chance ligy?
Je důležité, že hráče v Chance lize máme, zranění přicházejí, to je jasné. Hráči, kteří z ní u nás naskočili hráli slušně, ale musí na sobě stále pracovat, aby se pořád zlepšovali a zapadli do týmu. Mladí hráči se ale ukázali slušně. Třeba Šaldiče (Radima Šaldu) už beru jako stabilního hráče, který hraje dobře už od loňské sezóny, ale on má stále na to ukázat, že je v něm mnohem víc. Gaspi (Michael Gaspar) to samé, ten hraje velice dobře na puku a dobře vidí. Matěj Morong taky, ale všichni na sobě musí pořád pracovat. U něj jsme se teď rozhodli, že po té porci zápasů potřebuje trochu potrénovat, abychom pak měli prostor ho zařadit zpátky do týmu.

Jak ve vašich očích vyšla výměna Radovana Pavlíka za Marka Zachara?
Ráďa Pavlík u nás dostával postupně méně prostoru a několikrát se nevešel do sestavy. Stejně jako Marek Zachar potřeboval trochu oživit. Oba dva to jsou podobné typy hráčů a oběma mohla změna prostředí jedině pomoct.

Dají se před koncem přestupního období očekávat změny v kádru?
Vše je samozřejmě otázka financí a tu má Mountfield HK, myslím si, hodně pod kontrolou, to je perfektní a důležité. Změny řešíme s Alešem Kmoníčkem, ale moc jich nebude, mužstvo bude dál vesměs tak, jak je. Uvidíme, máme na to ještě pár dní.

Třeba v brankovišti problém rozhodně není, že? Marek Mazanec je stabilní a když za něj zaskočil Štěpán Lukeš, čísla měl ještě lepší.
Je výborné, že máme dva vynikající gólmany. Mazi je jasná jednička, ale Luky je připraven kdykoliv zaskočit a prokazuje to. Když jde do brány, chytá dobře a mužstvo podrží. Oba spolu dobře spolupracují a my jsme rádi, že jim to takhle jde. Post brankáře máme hodně silný. A je to důležité hlavně pro play off, kde gólmani v hokeji často rozhodují.

V týmu chybí jednoznačný bodový tahoun, v elitní třicítce produktivity ligy je jen Radek Smoleňák. Je podle vás výhoda, že jsou góly a body rozmělněné do celého týmu?
Mužstvo je postavené tak, že je to rozložené do všech pětek a útočných trojek. Snažíme se hrát co nejvíce zápasů na čtyři útoky, abychom měli pořád hodně sil. Máme to postavené hodně na rychlosti, ale v koncovce a v útočném pásmu jsme malinko zbrklí. Tam někdy volíme něco jiného, než bychom měli. Na tom chceme zapracovat, abychom se zklidnili hlavně v koncovce. V tabulce máme šestý nejvyšší počet gólů, takže to není vůbec špatné. Ale je pravda, že góly máme rozložené mezi víc hráčů, což odpovídá skladbě kádru. Podle mě to vůbec nevadí a v play off nám to může spíš pomoct.

Jak trenérům vyhovuje momentální nahuštěný program Tipsport extraligy?
Je to stejné jako u hráčů, na ten režim si člověk zvykne. Jak teď nehrajeme v úterý, tak mi to najednou přijde do pátku jako hrozně dlouhá doba. Pro trenéry je to horší v tom, že není čas a prostor opravdu potrénovat a zapracovat na tom, na čem je potřeba. Hodně se zabýváme rozborem videa. Ale jak už jsem říkal, pro všechny týmy je to stejné.

Před sezónou jste si k ruce vybral nové asistenty, jak máte nastavenou vzájemnou kooperaci?
Spolupráce je perfektní, a to včetně Roberta Horyny jako trenéra gólmanů. Hru probíráme všichni společně a dáváme dohromady, jak bychom chtěli hrát. Třeba oslabení má hodně na starosti David Kočí, přesilovky zase Dan Branda. Docela se mezi sebou i hádáme, ale to je právě perfektní. Nejde se pořád jen plácat po ramenou, v určitých věcech máme velké dohady, ale to je jedině dobře. Jsem rád, že tady kluci jsou a hrozně mi pomáhají.

A co zápasy bez diváků? Už jste si zvykli?
Je to hrozné. Člověk si na to třeba nějak zvykne, na začátku jich mohlo přijít aspoň 1000 nebo 500. Ale hokej se hraje pro lidi. Ti jsou pak ve varu, pískají, tleskají, křičí. Diváci jsou koření hokeje, ti to vyhecují, vyburcují a dodají atmosféru, kterou hráči chtějí. Hokej ji potřebuje, aby byl zajímavější a vyhecovanější. Takže je to takové divné. Ale na druhou stranu jsme moc rádi, že se může hrát a že se něco neděje. Že třeba jen netrénujeme.

Alespoň trochu pošetříte hlasivky, ne?
Trošku jednodušší to je, když lidi řvou a kulisa je hlasitá, trenér tomu musí přidat, aby ho hráči slyšeli. Ale o to nejde, my se hlavně těšíme, až zase lidi začnou chodit na hokej a vytvoří zase takovou kulisu a rachot, který dělá hokej hokejem.