Peter Draisaitl: Očekáváme zlepšení v proměňování přesilových her
Třetí rok na lavičce Mountfieldu HK v pozici hlavního trenéra čeká na Petera Draisaitla, první rok však s novým asistentem Tomášem Martincem, který nahradil Jiřího Kučeru. To však nebyla jediná změna, která zasáhla hradecký klub před startem nadcházející sezóny. V té se fanoušci budou například moci těšit hned na několik nových a zvučných jmen, jež se budou prohánět po ledě.
Co se týče nových hráčů, zatím jste přivítali sedm posil. Jste spokojen s tímto stavem?
Na papíře vypadáme dobře. Za poslední rok jsme hodně diskutovali přesilovky a jejich proměňování, a myslím, že jsme našli dva tři hráče, kteří už něco dokázali, nějakou produktivitu dali dohromady, takže na nás snad čeká pozitivní změna a zlepšení. Ale že bychom se úplně změnili, to ne. Stále budeme Mountfield, budeme dávat pozor na to, abychom hráli týmový hokej založený na dobré defenzivě.
Myslíte, že třeba oproti loňské sezóně disponuje Hradec silnějším mužstvem?
Těžko říct. Nejsem moc velký přítel a zastánce keců, že jsme silnější, nebo ne. Na papíře to vypadá dobře, ale to ještě vůbec nic neznamená. Všichni víme, že to, co máš na papíře v létě, nemusí být ještě úplně ono. Budeme si to muset odehrát jako každý jiný, a až potom se ukáže, jestli jsme udělali něco dobrého, nebo ne.
Asi je ale větší šance na to, že se umístíte lépe než v posledních dvou letech, nemyslíte?
Není to tak, že se nám vůbec nic za poslední roky nepovedlo. Chceme být co nejlepší. Je to pořád to stejné, jsou tady kluby jako Třinec, Kometa, třeba Liberec zase něco udělá, a my chceme být u nich. Chceme vědět, jestli a do jaké míry jsme s nimi si to schopni rozdat.
Jakým způsobem jste sledovali kanadské posily Adama Courchaina a Briana Ihnacaka?
Briana spíše přes snímky, videa a takové věci. Komunikujeme s ním dva roky. Minulý rok to bylo na hraně, už jsme ho tady viděli. Nakonec místo něj přišel Roman Kukumberg. Co se týče Adama, tak jsem posbíral nějaké informace za posledních deset let. Měl jsem ho půl roku jako mladého kluka v Duisburgu, to mu bylo nějakých dvacet let. Takže jsem ho malinko znal, nějak jsme se dali dohromady. Adam je introvert, moc jsem tomu nevěřil, říkal jsem si, jestli půjde do něčeho neznámého. Byl jsem překvapený, že se k tomu postavil pozitivně a že tady hledá něco, co mu pomůže dál v kariéře.
Máte už nějaké představy o podobě sestavy? Například kdo nahradí v prvním útoku Tomáše Mertla?
Na papíře jsem to postavil skvěle, výborně. Ale určitě vám to neprozradím (směje se). Jak jsem řekl, nějak si to sepíšeš, ale hráči si to potom přece jenom nějak udělají sami. My trenéři to v uvozovkách nestavíme, kluci si o to sami řeknou. Takže ještě jednou: Na papíře vypadá sestava dobře, ale my to musíme naplnit životem, a hlavně jako trenér nemáš pro všechny hráče nikdy dost ice-timu. Takže můžeš vypadat až do čtvrté lajny kdovíjak, ale hráče musíš někam schovat a vysvětlit jim to. Každý musí být se svojí pozicí spokojený nebo aspoň akceptovat roli, kterou pro něj máš připravenou. To je neustálá práce, můžeš mít tým, jaký chceš, ale nikdy tě to neopustí a máš s tím od prvního do posledního dne co dělat.
Můžeme ještě očekávat nějaké další příchody, nebo je vše již uzavřené?
Teď už asi ne, to by musel někdo spadnout z nebe. Jsme strašně rádi za Litoměřice, od spolupráce s nimi si slibujeme další krok ve zlepšení naší organizace; důležitý krok. Tam jsme zaparkovali hlavně mladé hráče, příští generace by v Litoměřicích měla hrát výraznější roli, než aby tady hrála čtvrtou řadu a čtyři minuty na zápas. Máme tady tým Mountfieldu a přes nějakých sedm osm hráčů v Litoměřicích, to je široký kádr.
Vašeho bývalého asistenta Jiřího Kučeru nahradil pro letošní ročník Tomáš Martinec. Co vedlo k této změně?
Těch důvodu je více. Dva roky jsme tady něco dělali, byl to proces. Myslím, že Jirka toho už měl také plné zuby, dojížděl sem a přece jenom je z Plzně, to není zrovna pět kilometrů. Takže to bylo spíše takové uvědomění situace. Mimochodem jsme se o tom bavili už minulý rok, teď jsme našli takové rozhodnutí, které se nám zdá v pořádku.
S týmem společně trénuje i váš syn Leon, jinak hráč Edmontonu Oilers. Jak ho něco podobného napadlo?
Vzniklo to tak, že jsme se bavili s Leonem. Minulý rok se připravoval v Edmontonu, teď říkal, že by chtěl zkusit něco jiného. Tím, že je tady Marián Voda, se oni dva dohodli, že by se o něj Marián postaral po čtyři týdny, které tady Leon bude. Tak přijel do Hradce a bude se s námi nebo s Mariánem připravovat, chodit na led, zkrátka trénovat na jeho vlastní sezónu. Bude tady přibližně do začátku září, pak odjede.
Když už je řeč o Mariánu Vodovi, co si od něj konkrétně vy slibujete?
Udělal famózní práci v Litvínově, proto jsme se o něj zajímali. Za jedenáct týdnů v Hradci odvedl taktéž výbornou práci. Slibujeme si zlepšení našeho klubu celkově. Jsme mladý klub, jdeme do třetího roku, pořád se chceme zlepšovat a k tomu patřilo mít tady odborníka na práci s hráči mimo led. Nevím, jestli na tuto pozici lze v republice nalézt někoho lepšího než Mariána Vodu.
Překvapily vás hodně jeho metody, které využíval v rámci suché fáze letní přípravy?
Bylo to nové. Moc jsem se do toho nemíchal, Marián to měl v režii víceméně sám. Ne, že by tam byly věci, co bych nikdy nedělal nebo neznal, ale přece jenom on je schopný je lépe vysvětlit. Takže ne, že by to bylo něco úplně nového, ale pro kluky to byla změna, a rozhodně pozitivní.
Prvního tréninku na ledě se nezúčastnil Jaroslav Bednář. Mohl byste, prosím, objasnit, proč se tak stalo?
Má zdravotní problémy. Medicína se o něho postará. Zjistí, o co se jedná, ať neplácáme nesmysly a víme to přesně. Nemělo by to být nic vážného. Věříme, že máme čas na to být stoprocentní, než se připravovat teď a něco zbytečně pokazit. První týden si musíme dát pozor na to, abychom kluky nezničili.