Trenér staršího dorostu Miroslav Vybíral: Úvod bude rozhodující

První přípravné zápasy jste odehráli relativně pozdě, začali jste až turnajem v Pardubicích 10. srpna. Byl to vyloženě váš záměr?
Určitě to byl záměr. V prvním týdnu jsme se hodně věnovali bruslení a zapracování hráčů zpátky do kondice po třítýdenním volnu. Na to navázalo náročné šestidenní soustředění, kdy jsme trénovali pětkrát denně. Bylo zaměřené na herní činnosti jednotlivce, na suchu jsme dělali stickhandling nebo speciální skoková cvičení a samozřejmě tam byla i posilovna. Bylo to hodně tvrdé, nicméně hráči si s tím poradili velmi dobře. Potom jsme udělali první zúžení kádru, které odnesli tři hráči.

A turnaj přišel až po třech týdnech na ledě.
Byly to pro nás první zápasy a věnovali jsme se spíš sledování hráčů, jak se jeví po únavě v předchozích dnech. Ty byly tvrdé, protože jsme jeli v podstatě stejně jako na tom soustředění, pět fází denně, jen hráči spali doma. Hráči tak velmi tvrdě pracovali deset dnů a pak šli pod únavou rovnou do turnaje. Pracovali však velmi dobře a přestože jsme taktické věci brali v podstatě na jednom tréninku, mohli jsme být s výkony spokojení. Skončili jsme sice na pátém místě, ale celkový výsledek nás ani tolik nezajímal. Potěšila nás výhra nad rivalem z Pardubic, kde jsme podali výborný týmový výkon, jak v obraně, tak v útoku.

Bylo v dalších utkáních už znát, že se zlepšujete?
Po turnaji jsme se museli rozloučit s dalšími hráči. Pro mě jako trenéra to bylo hodně těžké a bolestivé, protože někteří byli součástí našeho kádru už od začátku a tu naši letní přípravu víceméně táhli. Nicméně to bylo nutné udělat. V dalších přípravných zápasech už se naše hra začala lepšit, pracovali jsme na týmových a taktických věcech. Pilovali jsme obranu, na které si zakládáme, a komunikaci všech hráčů při hře. Už to začalo nést ovoce.

V závěrečném týdnu jste hráčům pořádně naložili. Sehráli jste během šesti dnů čtyři utkání a byly z toho tři výhry, jedna z nich se silným Třincem. Zdá se tedy, že vaši svěřenci uspěli...
Jsem rád, že v těch zápasech na konci jsme si dokázali, že můžeme hrát s každým rovnocennou partii a troufám si říct, že být i lepším celkem. Myslím, že kluci udělali dobrou partu a že nás čeká dobrá sezóna. Teď jsme všichni plni očekávání, máme před sebou ostré zápasy. Září i říjen budou hodně tvrdé, protože nás čeká v obou měsících po deseti utkáních, jsou tam vložené pondělky.

Jak to budou hráči zvládat po fyzické stránce?
Schválně jsme si nechali široký kádr, protože to bude hodně náročné. Budeme moci hráče rotovat a samozřejmě všichni dostanou příležitost. V posledním týdnu jsem právě chtěl vidět, jak budou pracovat v únavě – a to je ono. Mám pět útoků, do poloviny druhého zápasu můžu mít půl manšaftu čerstvého. A jestli je hráč v páté lajně, může být za půl zápasu v první. Nebo také už za dvě střídání! Je naším záměrem, aby byl na hráče vytvořený tlak a podávali výkony na 110 procent i v trénincích. Musí se tenhle přístup naučit, dostat ho do sebe.

Nedílnou součástí našeho týmu je také školní docházka. Dali jsme klukům jasná pravidla, budou chodit do školy, mít známky. Kdo nebude mít známky, nehraje. Máme všechno založené na maximální soudržnosti, disciplíně a plnění taktických pokynů. V předchozích sezónách byly týmy často vylučované, na čemž se snažíme zapracovat a na hráče tlačíme, aby se vyvarovali útočných faulů a faulů hokejkou. Za přátelská utkání jsme měli průměr osmi trestných minut na zápas, což je určitě slušné.

Můžete popsat, v čem spočívá kvalita právě těch dvou ročníků, které letos ve starším dorostu hrají?
Co se týče staršího ročníku 96, máme několik talentovaných hráčů, nicméně bylo potřeba posílit v defenzívě. To se nám podařilo – přišel Matěj Bažant, který hrál dva roky v Kanadě. Je to hráč, který je schopný chodit na přesilovky, má dobrou rozehrávku, hraje dobře do těla. Nicméně i přesto, že hrál kvalitní soutěže, je s ním potřeba pracovat stejně jako s ostatními.

Obranu máme strašně mladou, ale děláme dělené tréninky pro obránce, kde se kluci zlepšují. Cvičíme věci v obranných činnostech, ale i v přesilovce, v rozehrávce, a už je vidět, že naše slova padají na úrodnou půdu. Kluci v trénincích pracují svědomitě, což se hodně projevuje. V útoku je ale naše velká síla. V ročníku 96 je kapitán Gančarčík, Malinský, Drašnar a další hráči, kteří mají velký potenciál, hrají hodně fyzický a bruslivý hokej. Máme technického Šedu, velmi rychlého. Není to až tak na krásu, ale přizpůsobili jsme tomu taktiku a při dodržení pokynů je to hodně účinné.

A co ročník 1997?
Ročník 97 na to navazuje, je velmi šikovný, herně inteligentní. Jsou tam spíš menší hráči. Máme reprezentanta Zahradníka, ale myslím, že na nároďák má víc hráčů. Je na nich vidět, že chtějí pracovat. Pokud vydrží nastoupenou cestu a to, jak vkročili do letní přípravy, bude to dobré. Je jenom na nich, aby u toho vytrvali.

Mě je každopádně jedno, jestli je hráč ročníku 96, nebo 97. Nekoukáme na jména, na body a na to, kdo jaký byl. Zajímá nás, kdo jaký je momentálně, jakou má formu a výkonnost. Kdo bude v danou chvíli nejlepší, bude hrát. Já jako trenér chci, aby mi hráči dělali těžké spaní z toho, koho mám nasadit! Třeba Třinec nebo Olomouc, se kterými jsme hráli, mají silná mužstva. Ale když děláte to, co máte, hrajete dobrou obranu a dobře napadáte, máte šanci hrát s každým. Obecně obranné dovednosti jsou to, co rozhoduje všechny zápasy.

Jak to ve vašem kádru vypadá s brankáři? K dispozici jich máte hned čtveřici.
Na gólmanském postu se nám podařilo posílit. Zůstal nám Dominik Petr, nadějný gólman, který je náš odchovanec a samozřejmě dostane příležitost. Je tu také Franta Veselý, nicméně ten je v juniorce a bude nám vypomáhat spíš v začátku soutěže, pak už bude záležet, jak se dohodneme s trenéry juniorky. Je to jeden z top gólmanů svého ročníku.

Přivedli jsme Romana Černého, který má zkušenosti s extraligou mladšího dorostu v Chomutově a ve Varech. V tréninku i v zápasech vypadal velmi dobře, tým cítil, že je schopný mu pomoci a uhasit za něj i nějaké chyby. Pak přišel Filip Petric z Pardubic, který chytal mužskou krajskou soutěž za Litomyšl a získával zkušenosti. Když ho dáte do brány, nesedne si z toho na zadek a je schopný vám vychytat zápas.

V čem ještě vidíte rezervy svého celku, na čem potřebujete pracovat?
Strašně důležitá je ve hře komunikace mezi hráči. Když se to naučí, je to jako kdyby jich bylo na ledě o jednoho víc. Tohle hráči v Česku bohužel neumí a světový hokej, trendy ve Švédsku, Kanadě, Americe, jsou jinde. Na tom se snažíme pracovat na každém tréninku a děláme malé krůčky. Když někdo zakřičí „záda“, „máš volno“, „jeď“, je to klíčová informace nejenom pro toho hráče, ale i pro celý tým. Jedině tým vyhrává nebo prohrává zápas, ne jednotlivec. Komunikace je zásadní problém celého českého hokeje, kluci ji prostě potřebují.

Pořád je samozřejmě nutné klást důraz na herní činnosti jednotlivce. Bruslení, vedení kotouče, všechny maličkosti jsou strašně důležité. Jakmile v zápase uděláte maličkosti správně, můžete z nich dát dohromady velkou věc a zápas vyhrát. Z naší strany je ovšem hodně důležité klukům říci, jaký je záměr všech cvičení a taktiky, kterou praktikujeme. Taktických věcí jsme si vyzkoušeli spoustu a kluci na ně vhodně reagovali.

Jak silná je podle vás skupina Střed, ve které Hradec nastupuje?
V první řadě je ohromně vyrovnaná. Je potřeba brát body každému a domácí zápasy vyhrávat za tři body. Každý může porazit kohokoli a myslím, že skupina bude dramatická do poslední chvíle. Jednoznačným favoritem je ale Liberec, pak je tam velmi silná Jihlava, která byla loni v semifinále. Nikdo ale není k neporažení, a na tom stavíme. Šance umírá poslední a je potřeba hrát všechna střídání do posledního dechu.

Co bude tedy vaším cílem?
Naším cílem je play-off a bylo by dobré do něj postoupit už z první čtyřky, nicméně k soupeřům máme respekt a pokoru. Rozhodující budou už první týdny, kdo je nezachytí, bude mít problém. Snad se nám úvodní víkend podaří tak jako poslední čtyři zápasy, to by byl výborný rozjezd. Mimochodem, zrovna když jsme doma porazili Olomouc 5:0, byli tady trenéři reprezentační sedmnáctky a několik hráčů se jim líbilo. Snažíme se s nimi komunikovat a je vidět, že něco děláme, že to zkrátka není špatná cesta.