Vánočka? Tak mi říkali už v žácích, směje se Marek Mazanec
Už dva zápasy v řadě neinkasoval. V minulém utkání proti Brnu se ještě o zápasovou stopáž podělil s kolegou Štěpánem Lukešem, tentokrát už spořádal plnou porci minut. Ani tak ho ale pardubičtí střelci nedokázali překonat, i když herní převahu měli značnou. Marek Mazanec předvedl několik spolehlivých zákroků a nerozhodily ho ani posměšné pokřiky z publika.
Marku, druhé čisté konto v přípravě, tentokrát to ale byla pořádná dřina, že? Bylo toho dost, musím říct, že Pardubice byly lepším týmem. Šly jim lépe puky do hokejky, byly rychlejší a důraznější. My jsme měli štěstí, že jsme jednou ujeli a pak jsme to úžasně odbránili a odbojovali. To zápas rozhodlo.
Čím to bylo, že vás Pardubice dostávaly pod takový tlak, vlastně poprvé v celé přípravě? Snažili jsme se hrát aktivně, ale Pardubice byly ještě aktivnější. Zatím to vypadá, že jsou na tom daleko lépe než loni a je třeba s nimi počítat jako s výborným soupeřem. Pro nás nebyl zápas vůbec jednoduchý a soupeř byl lepší.
Jak náročné je pro gólmana, když se hraje dlouho v podstatě jen na tu jeho branku? Osobně jsem toho měl plný kecky. Kluci vyžrali hrozně moc střel a odbránili to a odblokovali. I takové zápasy v sezóně budou.
Na konci první třetiny vás soupeř ale přece jen překonal, věděl jste, že už to bylo po limitu? Úplně ne, ale když vletěl puk do brankoviště, sirénu jsem slyšel o něco dříve. Byl jsem relativně v klidu a nepočítal jsem s tím, že by to měl být gól.
Takže jste to v tu chvíli už vypustil? To zase ne. Věděl jsem, že mi to chce hodit pod nohy a nestihl jsem se schovat za tyčku. Chtěl jsem za ni schovat obě brusle, aby puk jen prolétl, ale nestihl jsem to.
Ve třetí třetině jste zase parádně vypíchl puk Kousalovi při přečíslení. Tam jsem měl kliku, že jsem to přežil. On byl hrozně rozjetý, jak dostával puk do forhendu a jinou možnost, než jít do bekhendu, neměl. Kdyby mi bylo 18 a měl jsem rychlejší nohy, ještě bych to zvládl vybruslit. Tohle byla poslední instance, hodit tam hokejku a doufat, že to vypíchnu.
„Zajímá mě hlavně herní projev a to, jak mi kluci pomáhají dozadu. To je zatím úplně na jedničku.“
Stejného soupeře vyzvete hned ve čtvrtek doma. Na co vás tedy první střet připravil? Musíme počítat s tím, že na nás zase vletí a že to zase bude urputný bojovný hokej. Možná se budeme muset lépe připravit takticky, házet si puky za soupeře a hrát spíš u nich. Tentokrát jsme totiž zbytečně moc minut strávili u nás v pásmu.
V prvních dvou utkáních jste si čas rozdělili se Štěpánem Lukešem, tentokrát už jste zápas odchytal celý. Takový byl plán? Šlo hlavně o to se neuvařit hned v prvních zápasech. Pro začátek přípravy je lepší se soustředit jen na půlku zápasu než mít na sobě tíhu celého utkání. S trenéry jsme zvolili tento krok, abychom se pořádně zaběhli.
Máte na kontě tři výhry a jste na čele skupiny C. To musí být dobrá psychická výhoda hned zkraje sezóny. Pro mě výsledky zas tak důležité nejsou, mě zajímá herní projev a to, jak mi kluci pomáhají dozadu. To je zatím úplně na jedničku a s tím jsme spokojení. Samozřejmě nám ale psychicky pomáhá, že jsme za bojovnost odměněni výsledkem.
Na konci zápasu vás pardubičtí fanoušci překřtili na „Vánočku“. Slyšel jste to už někdy? V žácích se mi takhle smáli, ale to k tomu patří (směje se). Mně tohle vždycky baví, aspoň se na ledě i zasměju.
V zápasech tedy dokážete vnímat i takové projevy z tribun? Když je na zimáku tolik lidí, kolik je, tak je slyšet každé slovo. Lepší, když se řve aspoň něco, než kdyby bylo ticho. Jestli je ten hukot proti mně nebo pro mě je jedno, hlavně, že se něco děje.