Začít sezónu v Hradci by bylo ideální, připouští Filip Hronek

Filipe, jaká je aktuální situace a v které fázi přípravy se nacházíte?
Teď jsem zase na začátku – dal jsem si asi tři týdny volna a začal jsem znovu. Budu trénovat, než se rozjede nová sezóna, nikdo ale neví, jak to přesně bude, uvidíme.

Byl pro vás poslední ročník hodně specifický? Jako tým jste se pohybovali na spodu tabulky a ještě to dopadlo takhle…
Určitě není příjemné být na dně tabulky a ten konec byl taky divný. Byli jsme ve Washingtonu a tam nám řekli, že hrát nebudeme. Měli jsme zůstat v Americe, že se to snad za 14 dní rozjede. Po asi týdnu a půl jsme se dověděli, že se liga přerušuje a můžeme letět domů, jestli chceme. Hned ten den jsme si se Záďou (Filipem Zadinou) koupili letenky a odletěli jsme.

Nyní se asi všichni musíte hlavně udržovat v kondici, že?
Můj plán je uzpůsobený podle startu nové sezóny kolem prosince. Mám kondiční trenéry Jardu Svobodu a Josefa Petrůšku, se kterými trénuji; oni dva to řeší spolu. Už asi čtvrtým rokem se připravuji individuálně, chodím do posilovny tady na zimáku, do Pepek Gymu a ještě s Patrikem Kinclem párkrát boxovat.

Jak v létě využíváte volný čas? Všiml jsem si, že chodíte rybařit.
Bylo to dobré, zase mě to chytlo, tak jsem začal chodit na ryby. Hlavně na startu karantény jsem jezdil za bráchou do Damníkova lovit, střílet… Pracuje tam u lesů.

Ohledně vašeho progresu v posledním ročníku panuje spokojenost?
Spokojenost tam moc být nemůže, protože se hodně prohrávalo a fakt to není příjemné. Nějaké zápasy to bylo lepší, nějaké horší, ale furt se chci posouvat a zlepšovat ve všech směrech, pořád je na čem pracovat. Potřebuji zase zesílit, zrychlit atd. Samozřejmě chci co nejvíc pomoci týmu v jakékoliv roli. Jako mužstvo jsme se v tom ale plácali a fakt není lehké se z toho dostat. Deka tam byla hodně velká a bohužel jsme si s tím nějak nedokázali poradit.

Jaký je vůbec život v Detroitu?
Je to hlavně o hokeji a volný čas jde trávit na hezkých místech, takže si tam člověk nějakou zábavu najde. S klukama si zahrajeme PlayStation, jdeme na večeři nebo si někam sednout a čas trávíme spolu. Vedle sebe v bytech jsme bydleli já, Tyler Bertuzzi, Robby Fabbri a Christoffer Ehn. Ale tak nějak se všemi – hodně se Záďou či s Dylanem Larkinem, takže parta je tam super a kluci jsou fakt dobří. I když se nám nedařilo, nechyběla ani sranda.

Jak jste přivítal příchod Filipa Zadiny, parťáka z východních Čech?
Je super mít tam Čecha a ještě jsme přes léto kousek od sebe, takže se vidíme, řekneme si o novinkách a jsme furt v kontaktu. První sezónu v juniorce jsem vlastně byl u rodiny, teď už mám byt a bydlím sám. Občas se na mě přijede podívat rodina nebo nějací kamarádi se byli kouknout.

Proti komu se vám nejlépe a naopak nejhůře hraje?
Dobré to je v Kanadě – přijde hodně lidí a je to jinačí než ve Spojených státech. Jinak své kouzlo má Madison Square Garden a v Chicagu je to fajn, ale těch hal je víc. V NHL je takových hráčů hodně, těžko se brání třeba Connor McDavid, Nathan MacKinnon nebo Pasta (David Pastrňák).

Velmi aktivní jste v charitativních projektech, např. Sport Hradec Cup. Jak tuto akci vnímáte?
Je to super akce; můžeme pomoci lidem, kteří to potřebují, a už je to tak silné, že se nás tam přidává čím dál tím víc a vybírá se víc peněz. Dostal jsem se k tomu čtyři pět let zpátky a od té doby se účastním. Ukázala se tam i spousta mých kamarádů či spoluhráčů z reprezentace a lidem, kteří se přišli podívat, udělalo radost, že měli šanci se s nimi vidět nebo také pokecat. Bylo to fajn.

Jak vypadá vaše nejbližší budoucnost? Budete se teď věnovat nejprve suché přípravě a poté půjdete s hradeckým týmem na led?
Ano, budu se připravovat na suchu, na led již chodím s Davidem Kalivodou, se kterým děláme skills a snažíme se zapracovat na nějakých věcech. Až půjdou kluci tady na led, tak s nimi. Zábava je i inline, máme tam dobrou partu, s klukama z Hradce se znám a je super zase je vidět po celé sezóně. Zahrajeme si, je tam sranda a je to takové uvolněné. Hodně v kontaktu jsem třeba s Davidem Malíkem a se staršími kluky, jako je Alda Půlpán nebo Michal Mahdal.

Jak byste se vzhledem k nejistému startu NHL díval na to začít nový ročník v Evropě?
Když ta možnost bude, určitě si budu chtít zahrát. Mně se nikam jinam do Evropy chtít nebude, takže je to jednoduché – Hradec je ideální. Mrzelo mě zrušení mistrovství světa, těšil jsem se na Honzu Kováře a ostatní kluky, že je zase po roce uvidím. Kluky z Evropy přes rok nevídám, takže snad příště. Doufám, že se v Detroitu posuneme a budeme bojovat o play off, ale myslím si, že pokud bude šance v nároďáku, tak pojedu vždycky.