Malí i velcí, ale všichni Královští lvi: Souhrn mládeže v sezóně 2012/13

Junioři – ligový triumf, neúspěšná baráž

Nejstarší mládežnickou kategoii čekal další rok ve druhé nejvyšší soutěži. Co potřebovala v první řadě, to bylo vylepšit představení z předešlého ročníku. Po třech sezónách tehdy juniorka nedokázala ani vyhrát ligovou skupinu, a pomýšlet tak na extraligu. Už od přípravných zápasů ale bylo znát, že Hradečtí pošlou do hry velmi silný kádr s kvalitou na postup.

Prvních dvanáct kol soutěže navíc přineslo ztrátu jediného bodu a slovo „extraliga“ už přestalo být zapovězené. Hradeckým juniorům vystavil stopku jen v listopadu Kolín a po Vánocích Havlíčkův Brod, ostatní výhry nebyly náhodné. Mužstvo si několikrát s chutí zastřílelo a k tomu dotahovalo do vítězných konců také vyrovnané duely, kde bojovalo se soupeřovou defenzívou a občas i s vlastními chybami.

Postup do baráže byl každopádně potvrzen pět kol před koncem a Královští lvi se už mohli chystat na extraligou ošlehané Ústí, sepjatý Vsetín a útočné PZ Kladno.

Jak už to v baráži bývá, každý zápas i každá třetina psaly zajímavé příběhy. Tak třeba základ první výhry v Kladně položili Hradečtí v odloženém zbytku první třetiny, který se dohrával až po přestávce. Vsetínský Lapač dva dny nato nastavil Východočechům odvrácenou tvář – každý jejich pokus o vzepětí a návrat do zápasu zašlapalo bouřlivé domácí publikum hluboko do ledu.

Po třetím kole ale bylo všechno zase jinak, a nutno říci, že na dobré cestě. Hradecká dravost přetlačila ústeckou fyzickou vyspělost a lví družina se hřála na čele. Následovala však porážka s dosud podceňovaným Kladnem. Šest bodů z posledního víkendu by ale ještě pořád znamenalo extraligu.

Bodů ovšem na hradecké konto přibylo jen pět, což se ukázalo být málo. Rozhodlo vsetínské vyrovnání šest minut před koncem duelu pod Bílou věží. Pak už juniorům nestačil ani vítězný gól v prodloužení, ani jízda na ledě odevzdaného Ústí. Hradci se nevydařila už čtvrtá baráž za posledních pět let, Vsetínu stačil jeden jediný pokus k návratu mezi elitu. Možná až příliš kruté.

Kladenský dlouhán pomohl odstřihnout Hradec od extraligy
(baráž Hradec Králové – PZ Kladno, 24. března 2013)

Starší dorost – tentokrát bez play-off

Extraligoví starší dorostenci měli oproti juniorům pozici vlastně úplně opačnou. Ročník 1994 předtím vybojoval postup do semifinále play-off, což bylo i přes jeho sílu pořád senzačním úspěchem, nicméně v dalším roce se už musel posunout o kategorii výš. Na cíle do další sezóny to ale vliv v podstatě nemělo, znovu šlo o postup do lepší poloviny nadstavbové části.

Podobně opačné ve srovnání s juniorkou bohužel byly i výsledky v úvodu ročníku. Z prvních deseti utkání získali Hradečtí jen sedm bodů a už je nečekalo nic jiného než tvrdý boj. Do něj nepříznivě zasáhla také marodka, která se zapisovala pod výkony obou dorostů takřka v celé sezóně.

Východočeši v závěru první poloviny přece jen mocně dotahovali. Odstup za čtvrtými Budějovicemi však nedokázali stáhnout pod čtyři body a čekala je slabší nadstavbová skupina. I v ní bylo stále o co bojovat – o čtyři vstupenky do play-off. Pokud by se do vyřazovacích bitev šlo hned, Hradec by poslední lístek dostal.

V novém roce se mu ale nedařilo pravidelně bodovat. Postupně šly dopředu týmy ze západu, které nakonec obsadily první tři příčky. Ani proti papírově slabšímu poli, než které bylo to v základní části, neměli Lvi pozitivní bilanci. Sezónu tak starší dorostenci zakončili na celkovém 19. místě a poprvé jim zůstaly brány play-off zapovězeny.

Překvapivý skalp lídra skupiny v jinak nevydařené nadstavbě
(Hradec Králové – Litvínov, 2. února 2013)

Mladší dorost – zase o něco výš

Mladší dorostenci i v další extraligové sezóně ukázali, že jsou schopni hrát s kýmkoli. Právo zúčastnit se mistrovství republiky však tradičně náleželo pouze dvěma nejlepším týmům skupiny, a tyto mety zůstaly Hradci vzdáleny daleko.

Největším problémem týmu, a to o parník, byly zdravotní absence. Těch před Vánoci přibývalo geometrickou řadou a trenéři museli několikrát sáhnout k odložení zápasu. Na druhou stranu, svůj prostor si tak zasloužili i hráči osmé třídy a ukázali, že pro nadcházející ročník se s nimi může počítat.

Základem úspěchu je vždy síla v domácím prostředí, a po této stránce se mohou mladí Lvi pochvált. Pokud už před vlastními diváky prohráli, pak to bylo vždy jen o gól – čtyřikrát v základní hrací době, dvakrát v nájezdech. Na domácí utkání byla radost se dívat a když ještě na březnové derby s Pardubicemi přišli fanoušci, hradecká bojovnost šla o dalších sto procent nahoru.

Postup na republikový šampionát si s luxusním náskokem zajistily Liberec s Kometou, která nakonec získala zlaté medaile. Třetí skončila ve skupině Mladá Boleslav – na niž přitom Hradečtí uměli zahrát – a za ní České Budějovice. S odstupem jednoho bodu zůstal Hradec Králové na pátém místě. Nebýt marodky, která se táhla celou sezónou, rozhodně by skončil ještě výše. I tak je ale umístění v horní polovině tabulky historicky nejlepším výsledkem mladšího dorostu ve východočeské metropoli.

Derby bolí, ale vždycky se chce vyhrát
(Hradec Králové – Pardubice, 10. března 2013)

8. třída (ročník 1999)

Hradeckou osmou třídu čekalo ve skupině osm soupeřů. Čtyřkolový systém znamenal celkem 32 utkání a až na výjimky bylo na výsledcích znát, se kterými soupeři se tým poměřuje. Hradec Králové nakonec obsadil „prostřední“ pátou příčku za 18 výher, 2 remízy a 12 proher. Skupinu ovládly Pardubice před Letňany, Libercem a Slavií, na kterou chyběly Východočechům jen dva body.

Hodnocení trenéra – Martin Štohanzl

Z hlediska výsledků hodnotím sezónu jako neúspěšnou. Mužstvo jsem začal trénovat těsně před začátkem soutěže a podle mých znalostí kluků, jako soupeřů po několik předešlých sezón, a vzhledem k doplnění kádru nově příchozími hráči, jsme si stanovili cíl skončit do třetího místa.

Tento cíl jsme bohužel nesplnili, i když jsme o třetí místo přišli až v posledních třech kolech. Většina klíčových hráčů nám během sezóny opakovaně absentovala (nemoci, odjezdy na hory, atd.) a protože jsme měli poměrně úzký kádr, dohrávali jsme utkání na 10–13 hráčů a s obránci v útoku.

Snažili jsme se hrát aktivní hokej, plný bruslení a tlaku do branky, bohužel se nám u některých hráčů nepodařilo odstranit některé zažité zlozvyky. Příjemným překvapením však byla tréninková morálka většiny hráčů, a to jak na ledě, tak na suché přípravě. Zúčastnili jsme se tří turnajů, kde jsme obsadili dvě druhá a jedno třetí místo.

V útoku jsme měli několik talentovaných hráčů, naším největším problémem ale bylo proměňování gólových šancí, kterých jsme si v každém utkání připravili velké množství. V obraně jsme se celou sezónu potýkali s individuálními chybami. Obranná hra útočníků se v průběhu sezóny zlepšovala, ale ještě v ní jsou velké rezervy, zvláště ve výběru optimálního řešení dané situace. Nejslabším článkem mužstva byli brankáři. Co se týká přístupu k tréninku a zápasu, tam bylo vše v pořádku, ale v porovnání s brankáři soupeřů jsme měli slabší výkonnost.

Jako pozitiva vidím pracovitost hráčů v tréninku a přístup k zápasům, také jsme měli výbornou partu. Negativní stránkou byl úzký kádr a velké rozdíly ve výkonnosti hráčů.

Hradecká radost a vítězství je na dosah
(Hradec Králové – Mladá Boleslav, 28. listopadu 2012 – foto: Ludvík Matouš)

7. třída (ročník 2000)

Sedmáci nakonec měli v krajské lize ročníků 1999 a 2000 pouze šest soupeřů, s nimiž se před Vánoci utkali dvoukolově. Hradečtí starší žáci ovšem ve volném čase také často měřili síly v rámci přátelských duelů. V první části soutěže nasbírali 8 výher, 2 remízy a 2 porážky, což jim přisoudilo druhé místo za Novým Městem nad Metují.

Nadstavba svedla Královské lvy dohromady s nejlepší čtveřicí Libereckého kraje, po Novém roce nastoupili ke čtrnácti zápasům. Výsledky z první části se nezapočítávaly a hradecká bilance byla opět velmi pozitivní – 9 výher, 2 remízy a 3 porážky. Úspěšnější byly jen Liberec a Poděbrady.

Hodnocení trenéra – Miroslav Vybíral

Z výsledkového hlediska považuji sezónu za úspěšnou. V základní skupině žákovské ligy jsme většinou hráli proti starším můžstvům. Oproti minulé sezóně jsme se daleko více prosazovali v útoku, ale za co jsem obzvlášť rád, byla výborná obrana, podpořená skvělým Danielem Dvořákem v bráně. V soutěži jsme inkasovali nejméně branek.

V nadstavbové části jsme narazili na silnější soupeře. Někteří byli fyzicky vyspělejší a hrál se rychlejší hokej, takže kluci mohli uplatnit to, co jsme celou sezónu trénovali. A přineslo nám to úspěch. Znovu jsme inkasovali nejméně branek, nicméně koncovka byla trochu horší, protože proti nám byli statnější obránci a brankáři a kluci se s rychlejším hokejem nějakou dobu srovnávali, než jsme se dokázali prosadit celoplošným kombinačním pojetím.

Kvůli nízkému počtu zápasů jsme si museli shánět přátelská utkání, což se nám dařilo, v sezóně jsme měli včetně turnajů celkem 24 utkání navíc. Hráli jsme i proti Spartě, Slavii a dalším silným týmům, také s nimi jsme obstáli. Absolvovali jsme tři turnaje, nejvyšší porážkou byl výsledek 0:4 se Slavií, která je v ročníku 2000 naprostou špičkou. Kluci si alespoň ověřili, že je potřeba v tréninku ještě víc pracovat, víc si přidávat, makat a dřít.

Snažili jsme se kluky vést k tomu, aby se naučili trénovat i bez trenéra. Aby je už před tréninkem zajímalo jen to jedno a v tu chvíli pro ně neexistovalo nic jiného než hokej, aby je bavil a vtáhl. Myslím, že se nám to podařilo, a tímto pro mě jako pro trenéra byla sezóna úspěšná. Když jdete na trénink k šatně a hráči si tam sami míchají hokejkou, dělají dřepy nebo skáčou přes švihadlo, je to pro trenéra největší vítězství.

Když to pochopí v takhle raném věku, jako je sedmá třída, je to něco neuvěřitelného. Kluci o tom pak i sami přemýšlí. Absolvovali jsme i s dalšími kategoriemi výjezd do Prahy na Petrohrad, měli jsme spoustu akcí. Myslím, že se udělala dobrá parta a zdravé jádro, které má předpoklad pokračovat v ledním hokeji, dostat se do dorosteneckých kategorií a možná být i příslibem pro A-mužstvo Královských lvů.

Jeden za všechny, všichni za jednoho
(Retail House Cup, Hradec Králové – GooolTeam, 22. prosince 2012)

6. třída (ročník 2001)

Ročník 2001 měl ve 32 kolech stejnou konkurenci jako osmáci. Od začátku přitom bylo jasné, že právě šesťáci budou hradecký žákovský hokej reprezentovat nejlépe ze všech. V první čtvrtině nestačili pouze na Letňany a hřáli se na výsluní celé soutěže!

Od té doby až do konce sezóny nestačili na jeden jediný tým – Liberec. Severočeši ovšem ovládli všechny tři zbývající vzájemné duely a Hradec v tabulce předskočili. Konečné druhé místo i tak znamenalo obrovský úspěch, ostatní soupeři zůstali v tabulce opodál s uctivým odstupem. Bilance 27 výher, 1 remízy a 4 porážek mluví za vše.

Rovněž na hradeckém Memoriálu Filipa Čepa, který byl pojat jako neoficiální mistrovství republiky, skončili Hradečtí druzí za Libercem.

Hodnocení trenéra – Tomáš Martinec

Z pohledu výsledků hodnotím sezónu jako vynikající, ze 32 zápasů jsme vyhráli 27. Zúčastnili jsme se také čtyř turnajů. V Hradci Králové, Jihlavě a Liberci jsme skončili na druhém místě, na turnaji v Olomouci jsme zvítězili.

Z pohledu výchovy a učení jsem byl velmi spokojený. Kluci chodili na tréninky rádi, snažili se plnit naše pokyny a udělali velký pokrok. Ve škole jsme měli spoustu premiantů, ani s kázní neměli větší problémy. Za odměnu jsme kluky brali na extraligový hokej, do kina, aquacentra, na paintball a další akce mimo zimní stadion.

Celou sezónu jsme trénovali se všemi hráči obranné i útočné herní činnosti jednotlivce. Ve většině utkání jsme hráče střídali na různých postech v sestavě. Chtěli jsme po nich, aby všichni útočili i bránili.

V útoku jsme měli několik velmi talentovaných hráčů, kteří se prosazovali jak individuálně, tak kombinační hrou. Myslim, že v útočné činnosti jsme byli nejlepší v žákovské lize. V obranné činnosti jsme udělali obrovský pokrok, přesto jsme měli na tomto postu trochu problémy. Nastupovali zde pravidelně dva hráči z útoku. Velkou oporou týmu byl brankář Kryštof Ševců, druhým brankářem byl Jiří Novotný, který také podával dobré výkony. Oba se víceméně střídali, příležitost dostali i další tři brankáři.

Největším pozitivem byl přístup k tréninku a zápasům u většiny hráčů. Dokázali vytvořit výbornou partu, a to i přesto, že jich 70% není z Hradce Králové. Jediným negativem je právě nízký počet hradeckých hráčů. Hráči, kteří přišli na hostování, nemohli absolvovat z důvodu školní docházky všechny tréninkové jednotky.

V týmu se sešlo osm až deset opravdu velmi talentovaných kluků, kteří by mohli v příští sezóně přeskočit sedmou třídu a hrát v žákovské lize osmých tříd. Kluci hokej milují a je znát, že se mu chtějí do budoucna věnovat.

Dát gól brankáři nejlepšího týmu republiky? Hračka!
(Memoriál Filipa Čepa, Hradec Králové – Liberec, 2. února 2013)

5. třída (ročník 2002)

Mladší žáci měli stejný jízdní řád soutěže jako ti starší, nicméně v jejich soutěži bylo o dva týmy víc, což pro Hradec znamenalo méně vynechaných kol. Z šestnácti pokusů si Lvi zapsali 9 výher a 7 porážek. O postupu do nadstavby rozhodovala součtová tabulka se staršími žáky, která vytáhla rovněž ročník 2002 bezpečně do lepší skupiny.

Po Vánocích byla hradecká bilance naprosto vyrovnaná. 6 výher, 2 remízy a 6 proher vyneslo týmu konečnou čtvrtou příčku.

Hodnocení trenéra – Jiří Janoušek ml.

Do sezóny jsme vstupovali s cílem probojovat se mezi čtyři nejlepší týmy, tím si zajistit postup do nastavbové části. Výsledkem v základní části jsme postup vybojovali, a předsezónní cíl tak splnili. Společně s námi postoupila ještě družstva Nového Města nad Metují, Jaroměře a Krkonoš.

V druhé, náročnější části soutěže nás čekaly kvalitní týmy Liberce, Mladé Boleslavi, Jablonce nad Nisou a Poděbrad. Díky vzrůstající výkonnosti jsme pravidelně bodovali a v náročné konkurenci obsadili čtvrté místo. Můžeme to považovat za velký úspěch. Zúčastnili jsme se ještě dvou turnajů, v Nymburce a Benátkách nad Jizerou, na obou jsme získali stříbrné medaile.

Největší přínos celé sezóny však vidím ve velkém zlepšení celého družstva – všichni hráči přistupovali k tréninkům i zápasům s velkou chutí i zodpovědností, zlepšili se ve všech aspektech herních činností a dovedností. Vytvořili opravdový tým, který svým nasazením a ukázněností dokázal ve druhé části sezóny konkurovat týmům, které ho na začátku sezóny jasně přehrávaly.

Zatím nemáme cukroví, zakousneme aspoň stříbro
(turnaj v Nymburce, 22. prosince 2012)

3. a 4. třída (ročníky 2004 a 2003)

Hokejisté třetí třídy měli během ročníku 2012/13 na programu celkem dvanáct soutěžních turnajů v minihokeji. Čtvrtá třída sehrála do Vánoc deset turnajů v minihokeji a poté už hráči definitivně přešli na celé kluziště, kde nastoupili k šesti zápasům.

Hodnocení trenéra – Martin Stehno

Sezónu hodnotím pozitivně a i jako trenér jsem s ní velmi spokojen. Hráči přistupovali k tréninkům kladně a měli radost z každého úspěchu a posunu v přípravě. Pro trenéra byla radost s takovou partou pracovat.

Tréninky na ledě jsme zahájili na soustředení v útulném prostředí Sportareálu Česká Lípa. Utvořila se zde super parta a kluci si zde také sáhli na dno. Dva tréninky na ledě, dvakrát tělocvična, suchá příprava, bazén – to samo o sobě hovoří za vše.

Před začátkem soutěží jsme sehráli několik přípravných turnajů s medailovými úspěchy, za což jsem byl rád. Soutěže zvládly obě dvě třídy kvalitně a někteří hráči byli za své výkony oceněni posunem o kategorii výše. Velice dobře si vedla především čtvrtá třída, která zvládla bez větších problémů přechod z minihokeje na velký hokej, kde sklízela úspěchy nejen v soutěži, ale i na velkých mezinárodních turnajích. Ani třetí třída se v konkurenci ostatních týmů neztratila a podávala kvalitní výkony.

V sezóně se objevily i nějaké problémy, které se v práci s dětmi objevují všude. Jediným negativem je malý počet hráčů ročníku 2004, u ročníku 2003 se nám podařilo kádr doplnit a jsme na tom o poznání lépe než před dvěma lety. Hráči obou ročníků zvládli tréninkové dávky bez větších problémů a po stránce bruslařských schopností jsme na tom oproti jiným týmům velice dobře. To vidím jako velký příslib do dalších sezón.

Hrát před lidmi? To je něco pro mě!
(v přestávce zápasu 1. ligy Hradec Králové – Třebíč, 16. ledna 2013)

1. + 2. třída (ročníky 2006 + 2005)

Nejmenší hokejisty čekalo během sezóny šest turnajů. Do soutěže v minihokeji nastoupilo celkem dvanáct celků, Královští lvi přitom do hry poslali hned dva, které dohromady svedl los až v posledním turnaji na ledě Jaroměře. Tým první a druhé třídy se může spolehnout na velký příliv talentů z hradecké základny, která letos zaznamenala obrovský zájem a úspěch.

Hodnocení trenéra – Patrik Stehno

Sezónu hodnotím velmi kladně. Mnozí kluci prožili svou první zkušenost s celosezónním režimem a všichni se s ním dokázali velmi dobře vypořádat. Sportovci chodili i na ranní tréninky s nadšením a zápalem.

Během celého roku docházelo k četným přesunům hráčů ze základny do týmu 1. a 2. třídy, kdy se z kurzu bruslení již zapojili mezi hokejisty a zároveň do kategorie o rok starší. Všechny tyto přesuny hráčům velmi pomohly ke zkvalitnění jejich hokejových dovedností.

Jako jediní z Královéhradeckého kraje jsme do soutěžních zápasů, které byly vypsány pro ročník 2005, zapsali i druhý tým, a tím pádem se do ligových utkání zapojili i všichni hráči ročníku 2006. Během přátelských turnajů jsme se snažili o zařazování co největšího počtu hráčů do sestavy, aby se sezóny všichni odcházeli se stejným tréninkovým i zápasovým vytížením.

Na Libereckém poháru jsme si v konkurenci týmů Sparty Praha, Liberce a Mladé Boleslavi vedli velmi dobře a získali medailové umístění. Úspěch zaznamenali i ti nejmenší ze základny, kteří hned při svém prvním zápase porazili pražskou Spartu a na Libereckém předškoláčku se umístili na třetí příčce. Třešničkou na dortu byl pro nás turnaj v Chomutově. Kluci z ročníku 2005 nepoznali hořkost porážky, celý turnaj vyhráli a zakončili tím úspěšnou sezónu.

Zlatá tečka za sezónou
(turnaj v Chomutově, 6. dubna 2013)