Marek Mazanec: Tréninky na ledě? První týden je porod
Marek Mazanec se v pondělí dopoledne stejně jako zbytek týmu proháněl na ledě už před 9:45, ačkoliv první trénink začínal oficiálně v 10:00. Podle svých slov se na spoluhráče po dovolené těšil, nicméně s úsměvem dodává, že to pro něj napoprvé nebylo nic snadného: „Neumím si kleknout, led je špatný a je vedro,“ popisuje brankářská jednička Mountfieldu.
A-tým v pondělí konečně vyjel na led. Jak jste se těšil na první trénink?
Netěšil, protože vím, že to vždycky bolí, led je hrozný a nikomu to moc nejde (směje se). První týden je vždycky porod a strašný, takže na to se netěším, ale samozřejmě se těším na dobu, která přijde potom, až to bude všechno zajeté. Tam už se dá mluvit o hokeji. Těšil jsem se taky na spoluhráče, už to bylo doma dlouhé.
Takže jste dosud nebyl individuálně trénovat na kluzišti?
Nebyl, já prostě zastávám to, že když se jde na led skupinově, tak se jde prvně. To před tím je dovolená po letní přípravě, takže chodím až s týmem. Musel jsem si na všechno zvykat – brusle jsou vždycky nejhorší, vesta a vše je takové tvrdé (usmívá se).
Jak jste přijal informaci, že když se mělo začínat na ledě, první tréninky byly z důvodu testování na koronavirus odloženy?
Přijal jsem to tak, jak to bylo… Už jsem pomalu seděl v autě, že vyrazím do Hradce, a pak se najednou objevilo, že budeme testovaní, takže jsem zavolal trenérům a čekal doma, co se bude dít, jako všichni. Pauzu jsem trávil mimo Hradec, až teď jsem přijel, akorát jsem tady byl dva tři dny zpátky na testech. Jinak jsem byl s rodinou, vyjeli jsme i na chvíli do Chorvatska a na různé akce; nějaké svatby a tak. Na všechno bylo času dost. Trenéři na nás apelovali, ať si dáváme pozor, nejezdíme do Karviné, Liberce… Klasické zásady normální hygieny fungují všude, i v Chorvatsku a ve Slovinsku. Lidé si dávají pozor úplně stejně, takže je jedno, jestli jsme tady nebo tam.
I tak to však vypadalo, že na tréninku nakonec panovala dobrá nálada…
Je to jako každý rok, všichni jsou tak nějak natěšeni, ale vědí, že první týden je peklo a utrpení. Zatím neumí nikdo vystřelit, já si neumím kleknout, led je špatný a je vedro; všechno, co k tomu patří.
Jaký je plán pro nadcházející dny?
Teď to bude cvrkot, třikrát v týdnu máme dvě fáze a ten další už by se snad mělo něco hrát, takže masakr. Hodně se trénuje, musí se dohnat bruslení a tyhle věci. Myslím si, že se to řeší ze dne na den a je to hlavně o tom, jaká rozhodnutí udělá Vláda, co se bude smět, kolik lidí pustí na zimák, jestli náhodou nedají náš nebo jiný tým do karantény. Uvidíme, co bude. Teď se soustředíme na to, abychom byli co nejrychleji připraveni na nějaký zápas, nic než hokej a trénování nás nezajímá a zbytek už neovlivníme.
Pokud se ovšem bude hrát, tak jistě s výrazně omezeným počtem diváků. Co na tohle říkáte?
Příprava je vždycky specifická, co se týče divácké kulisy – lidí nepřijde tolik, chodí fakt jenom věrní, skalní fanoušci, kteří už se nemohou dočkat. Ale samozřejmě čím víc lidí, tím líp. Když nebudou, nedá se nic dělat, tak se prodají virtuální vstupenky a bude se to dávat na internetu (směje se).
Jak je na tom mužstvo? Lze po letní dřině již něco rozpoznat?
Nechci hodnotit nějaké vyhlídky, prostě se uvidí, až na to vlezeme. Parta je dobrá, to je jediné, co můžu říct. Ambice jsou vždycky stejné, vyhrávat se chce a uvidíme, jak to bude šlapat v sezóně a komu se jak bude dařit.