Bedřich Köhler: Doufám, že při zápasech budeme fanoušky bavit
Po letech strávených působením na Moravě se přesunul do města pod Bílou věží. Tým Mountfieldu je teprve třetí hokejovou štací v kariéře Bedřicha Köhlera. V novém působišti si ale zvyká rychle, jak sám říká, s adaptací nemá žádný problém. Prozatímní spolupráci s parťáky v útoku Dejem a Kukumbergem si užívá a těší se, až se za ním v září přestěhuje rodina, na které si zakládá.
Bedřichu, prohráli jste 1:2 po nájezdech. Jak jste si užil první zápas před domácím publikem?
Užil jsem si ho, bylo to super. Přišlo hodně lidí, což jsem ani nečekal, když je tak teplé počasí. Diváci vytvořili pěknou atmosféru, hráli jsme proti kvalitnímu soupeři, takže si myslím, že to byl zápas na úrovni.
V hale bylo velké teplo. Jak snášíte tyhle přípravné zápasy v letních měsících?
Podmínky byly stejné pro obě strany, teplo bylo i soupeři. Bylo to ale víc vyčerpávající, přišlo mi, že nám v polovině zápasu malinko došly síly. Pak jsme začali dělat chyby a trochu jsme upustili od systému, který jsme chtěli hrát.
V úvodních dvou utkáních jste nastoupil ve třetí formaci s Dejem a Kukumbergem. Jak zatím hodnotíte spolupráci?
Osobně jsem spokojený. Oba kluci jsou dobří bruslaři, hodně toho v zápasech najezdí, takže mi celkově vyhovuje styl, který chceme hrát. Aktivně napadat obránce, hodně se dostávat do soubojů, což je hra, která mi sedí. V nejlepším případě se zaparkuju před bránou a budu se snažit klukům pomáhat právě v tomhle prostoru.
Jak se hrálo vám osobně po dřině v náročné letní přípravě?
Měl jsem asi dvě povedenější střely. Jedna z nich byla v přesilovce, kdy mi Jarda Bednář dobře nabil. Řekl bych, že jsem to trefil velice dobře, ale střelu mi zblokoval obránce. Potom jsem měl šanci z dorážky v naší přesilovce, kdy jsme hráli pět na tři a měl jsem tam teč, ale taky to nevyšlo. Je ale důležité, že šance přicházejí, sehráváme se a to, jestli je člověk produktivní a nastřílí branky už v přípravě nebo ne, podle mě až tak důležité není. Počítat se to bude hlavně v lize.
O hradeckých fanoušcích je známo, že jsou při utkáních hodně hlasití, drží s týmem a vymýšlí různá chorea. Jak se těšíte na atmosféru během zápasů?
Každý hráč hraje rád před plným stadionem, obzvlášť doma. Je úžasné, když lidi ženou tým dopředu, proto jsem rád, že chodí, a že je hokej a předvedená hra baví. Doufám, že je při zápasech budeme bavit i pak v sezóně.
Po sedmi letech strávených ve Zlíně jste se přesunul do východočeské metropole. Jak jste se prozatím sžil se spoluhráči v kabině?
Myslím si, že je to v pohodě. Dá se říci, že vyjdu s každým, takže nemám problém zapadnout. Kluci jsou úplně skvělí, přijali mě mezi sebe a rozumíme si.
Přišel jste vyloženě do neznáma, nebo jste se s někým v týmu znal už z dřívějších působení?
Za svoji kariéru jsem toho moc neprošel (směje se). Zatím jsem byl v Ostravě, kde jsem se narodil a působil odmala, potom ve Zlíně, kde jsem hrál sedm roků, takže jsem ani moc neměl šanci poznat hráče někde jinde. Šel jsem sem do úplně cizího prostředí, nikoho jsem pořádně neznal.
Jak byste zhodnotil letní přípravu? V čem se například lišila od těch předchozích v Ostravě a ve Zlíně?
Máme v týmu kondičního trenéra a musím říct, že příprava pod ním byla na nejvyšší úrovni, kterou jsem zatím poznal. Možnost využít jeho služeb jsem měl vůbec poprvé a myslím si, že je to skvělá věc, která je v dnešní době stále ještě dost podceňovaná. Kondičního trenéra bych zavedl už asi jako nezbytnost pro každý mančaft. Jsou to odborníci, kteří vědí, jak do nás dostat sílu a kondici, ale tím to samozřejmě nekončí. Osobně se těším i na spolupráci, která bude probíhat v sezóně, člověk stále potřebuje makat v posilovně, zacvičit si a oživovat svaly. Není to tak, že Mariánova práce skončila posledním dnem letní přípravy, to vůbec ne.
Měl jste už čas se v Hradci adaptovat? O vás se ví, že lpíte na to, aby byla rodina ve vašem působišti s vámi…
Jak už jsem zmiňoval, adaptace pro mě není žádný problém. Máme tady byt, manželka za mnou byla už na dva týdny v letní přípravě, takže jsme se prošli po Hradci. Ještě musí doladit nějaké detaily, co se týče školky pro syna a v září už budeme mít všechno doladěné a budou tady se mnou. Máme malé děti, takže jsem rád, když je mám kolem sebe. Člověk je prostě tak nějak zvyklý mít rodinu u sebe a dá se říct, že si na tom i zakládám, abych s nimi mohl být doma. Nedovedu si představit, že bych tady byl celý rok sám.
Jaký vás čeká program v následujících dnech, kdy zavítáte na turnaj do slovenského Martina?
V pátek máme normální trénink, na víkend jsme dostali volno a znovu se sejdeme v pondělí, kdy budeme pokračovat dál. Ještě jsem úplně nestudoval rozpis, ale mám dojem, že ve čtvrtek pak odjíždíme na Slovensko. Jinak máme zhruba nějaké čtyři týdny do začátku ligy, takže stále máme relativně dost času se na ni maximálně připravit.