Mountfield HK
Vstupenky
Aplikace
Fanshop
Rozpis ledu
ENG
Menu Více
Rozhovory
čt 30.5.2024 | Jan Hirsch, Tomáš Borovec

Chci na ledě být vidět, říká novic Martin Bučko. Co rivalita?

Narodil se ve slovenském Martinu, ještě během dorostu se však přesunul do pardubického Dynama. U rivala strávil celkem osm let. Před nastávajícím ročníkem se rozhodl pro změnu, nově bude urostlý bek oblékat dres se lvem. Co ho po příchodu nejvíce překvapilo? A jak omylem prořekl svůj přestup? Nejen o tom se, poprvé jako Hradečák, rozpovídal.

Martine, vítejte v Hradci. O tom, že pod Bílou věž přestoupíte, se vědělo už docela dlouho, dokonce i když jste proti Lvům nastoupil v dresu Plzně. Nebylo to trochu zvláštní?
Děkuji za přivítání. Opravdu jsem to věděl, takže jsem se před svým budoucímu klubem snažil ukázat v co nejlepším světle. Cítil jsem i nějakou nervozitu. Naštěstí to dopadlo víceméně v pohodě.

Byl jste to vlastně vy, kdo váš příchod na východ Čech tak trochu prořekl…
Ano, omylem jsem to profláknul (směje se). Když jsem to řekl, tak mi to kluci z marketingu Pardubic i Plzně hned trochu vyčetli, že se o tom nemá takhle mluvit, ale už bylo pozdě. Asi toho ale nelituju, každému už to bylo tak nějak jasné.

Proč jste se rozhodl právě pro Mountfield HK?
Měl jsem více možností, ale když se mi ozval Hradec, hned jsem věděl, že půjdu právě tam. Chci si konečně svojí hrou udělat jméno v extralize, a zároveň jsem se nechtěl zbytečně vydávat těžší cestou, takže pro mě byl Mountfield úplně ideální klub.

Od šestnácti jste hrál za rivala, neztížilo vám to volbu?
Ani ne, rivalita pro mě nehrála roli. Když jsem začínal v Pardubicích, tak pro mě přestup do Hradce neexistoval, nakonec se to ale stejně stalo. Prostě tak vyšly okolnosti a někdy nad tím člověk nemá kontrolu. Chci tu být, jsou tu trenéři, kteří mě chtějí vidět hrát a skvělí fanoušci, takže je pravda, že si vlastně se svým mladším já protiřečím.

Slovenská stopa je v Salonu republiky docela velká. Pomohli vám při rozhodování vaši krajané?
Rozhodně. Vím o hodně slovenských hráčích, kteří tady hráli. Někteří z nich tu strávili mnoho podařených sezon. Z tohoto hlediska bych si nemohl vybrat lepší tým.

Do poslední chvíle jste bojoval o místo na mistrovství světa. Jak moc vás mrzelo, že to nevyšlo?
Dost mě to vzalo, tři dny jsem se z toho dostával. Můj názor na tu situaci byl jiný, ale na mém názoru nezáleží. Trenéři ví, co dělají a určitě měli důvod vybrat ty hráče, kteří na mistrovství byli. Velmi jsem jim držel palce a samozřejmě jsem zápasy sledoval. Musím to brát pozitivně, připravit se co nejlépe na další sezonu a zkusit to příští rok.

Co vás po vašem příjezdu do Hradce nejvíce překvapilo?
Největším překvapením pro mě je, jak vlastně stadion vypadá z pohledu domácího hráče. Vždycky, když jsem sem přijel jako soupeř, ať už s dorostem, juniorkou, nebo áčkem, hodně se to řešilo. Teď, když tu jsem, vidím, že mi tady nic nechybí a jsem opravdu spokojený.

Týmu už pomalu začala příprava. Je něco jinak, než to pro vás bylo v předchozích letech?
Spíše ne, příprava je vždy o tom stejném: dostat se do nejlepší možné fyzické kondice. Je to dost náročné, ale já se tento úkol snažím plnit a dělám pro něj maximum. Některé aktivity jsou méně příjemné, běhání asi nevoní nikomu (směje se). Chodíme občas taky na bazén, a já žádný velký plavec nejsem. Naopak mě hodně baví hry jako badminton nebo volejbal, to mi v minulých sezonách hodně chybělo.

Jakou pozici chcete v týmu zastávat?
S trenéry jsme se o tom zatím nebavili, ale rád bych si střihnul nějakou ofenzivnější roli. Chci na ledě být vidět. Doufám, že se dostanu taky na oslabení. Klidně bych si troufal i na přesilovky, ale to už nechám na tom, jak bude sezona vypadat.

Po prvních tréninkových dávkách před nástupem na led budete mít volno. Jak ho chcete strávit?
Určitě někam vyrazím s partnerkou. Nevím, ještě kam, možná to bude dovolená, možná pojdeme autem na roadtrip. Rád si poslechnu, co přítelkyně navrhne a vyhovím jí.