Debutant Matěj Pinkas: Nejlepší týden života. Jen škoda porážky

Máte za sebou první zápas v extralize, jak na něj budete vzpomínat?
Určitě jsem si ho hodně užil, hrát první zápas v O₂ areně – a navíc proti Spartě – je super. Původně jsem měl jet jako sedmý bek, Filip Pavlík s námi ale nakonec nemohl odcestovat, proto jsem se posunul na šestého obránce. Na druhou stranu, ta prohra to vždycky trochu pokazí.

Debutovat v extralize na Spartě, to není snadná záležitost. Byl jste před zápasem nervózní?
Byl, všechno to ale ze mě spadlo tím nástupem na led. Předtím to však nervy byly.

S mužstvem jste trénoval, ještě ráno v den zápasu platila pozice sedmého obránce. Kdy jste se dozvěděl, že do utkání naskočíte?
Když jsme vyjeli bez Filipa, tak mi bylo jasné, že asi dostanu větší porci minut na ledě. Nakonec to tak dopadlo. Věděl jsem, že se na to musím dobře připravit. Žádnou mimořádnost jsem ale neměl, prováděl jsem jenom klasický rituál, který mám ve zvyku před každým zápasem.

Naskočit jste mohl už proti Boleslavi, to jste byl na pozici sedmého beka. Byla tam nějaká nervozita už v neděli, jestli přijde od trenérů pokyn k nástupu na led?
Popravdě byla. Hlavně v první třetině, to jsem se ale na led těšil a koukal na trenéry, jestli mě nevyvolají. V té druhé jsem byl klidnější a říkal si, že se to dohraje asi už na těch šest beků. Přesto jsem věřil, že ve třetí třetině tam aspoň na jedno střídání naskočím, ale nedopadlo to. Hlavní však je, že to kluci dokázali otočit a moje šance přišla hned v dalším utkání. Škoda jen té porážky, že to nebylo s dobrým koncem pro nás.

Vstup do duelu ale nebyl povedený, inkasovali jste ve vlastní přesilovce. To s týmem musí asi hodně zamávat...
Určitě, celá první třetina byla nic moc, ta zmíněná přesilovka se nám nepovedla. Ale to se občas takhle stane, nedá se nic dělat. Trenéři nám pak vytýkali lehkovážnost. Řekli jsme si, že budeme hrát jednoduchý hokej, hrát co nejvíce v útočném pásmu. Místo toho jsme si nahrávali nakrátko v obranné třetině, mohli jsme si to dát jednodušeji. Pak z toho vznikaly zbytečné chyby.

V zápase jste byl s Lukášem Pajerem, jste společně stejný ročník. Pomůže mladému hráči, že má v kabině parťáka, se kterým se dlouhodobě zná?
Měl jsem štěstí, že s áčkem jsem měl i letní přípravu, takže kluky už znám. Navíc jsme se potkávali v Kolíně. S Lukášem jsme si jenom říkali před zápasem, jak to probíhá, jestli budu nervózní. Radil mi, ať si z toho nic nedělám a hraju jednoduchý hokej.

Vašich uplynulých pár dní bylo poměrně divokých. Výhra v derby, první seniorský gól v Kolíně, první start v extralize…
Jojo, byl to asi nejlepší týden mého života (směje se). Když to srovnám, tak jsem minulý týden hrál tři zápasy za juniorku, které se mi ale vůbec nepovedly, nepomáhal jsem klukům tak, jak bych chtěl. Pak jsem se ale uklidnil, chtěl jsem něco změnit a asi se mi povedlo v pondělí vykročit pravou nohou.

Prošel jste si třemi soutěžemi, juniorskou extraligou, Chance ligou a Tipsport extraligou. Dají se tyhle soutěže porovnat, v čem je největší rozdíl?
Určitě v rychlosti. V extralize je u vás stále někdo, není tam čas. Na druhou stranu chtějí všichni puk, takže je hodně možností, kam rozehrávat, což třeba v první lize občas tak není.

Víte, jaký bude váš následující program? Máte to již nějak dané?
Upřímně nevím. Asi budu v sobotu trénovat s áčkem, pak mi pan Martinec řekne, jestli půjdu hrát s týmem, anebo do Kolína, potažmo juniorky. Takže uvidím v sobotu.