Gól z půlky? Naposledy v páté třídě, směje se Stanislav Dietz
Stanislav Dietz zažil během zápasu v Plzni dva velmi netradiční momenty, především na ten první bude vzpomínat asi hodně dlouho. Běžela 11. minuta, když nevěděl co s pukem, a tak ho z vlastní poloviny poslal na bránu Machovského. A k překvapení všech jeho projektil zapadl přesně do levého horního rohu brány. Druhý moment už nebyl tak veselý, ale za to pořádně úsměvný – ze hry ho totiž na pár minut vyřadila rozřezaná tkanička.
Konečně jste se dočkali a vyhráli venku. Co o tom rozhodlo? Už jsme to takhle potřebovali vyhrát. Nezáleží jak, ale hlavně že jsme to urvali. Série venkovních zápasů, které jsme prohráli, byla hodně dlouhá.
Plzeň vedla, vy sám jste ale zařídil srovnání hodně kuriózní brankou. Jak jste tu situaci viděl? Dostal jsem puk od Michala Tvrdíka, koukal jsem, komu bych nahrál, ale nebylo komu. Tak jsem chtěl popojet za červenou čáru a nahodit tam puk. Trefil jsem to na bránu, takže žádné velké umění. Stačilo trefit bránu a ono to tam spadlo.
Překvapilo vás to hodně, že to bylo branka? Překvapilo mě to hodně, protože jsem fakt nepřemýšlel nad tím, že bych mohl dát takhle gól. Jenom jsem to vystřelil na bránu a ono to tam spadlo.
Už se vám to někdy v minulosti povedlo? Povedlo se mi to možná, ale bylo to tak ve čtvrté páté třídě. Jinak si to nepamatuju.
Gólman nereagoval, asi moc dobře neviděl
Viděl jste vůbec, že to byl gól? Koukal jsem, kam letí. On se tak divně zakroutil, takže jsem viděl, jak to tam padlo. Gólman nereagoval, ten puk asi moc dobře neviděl.
Má člověk o něco větší radost po takové trefě? Je to taková kuriózní branka, která ale potěší, jako každá jiná. Jsem sváteční střelec, takže to potěší.
Vaši spoluhráči to pak také zkoušeli… Máme za úkol to takhle nahazovat, a když nejde zajet za červenou, tak to poslat aspoň na bránu. Teď se mi to povedlo.
Bylo hodně důležité ubráněné pětiminutové oslabení? Bylo to hodně dlouhé. Je to vždycky složité, ale zvládli jsme ho dobře.
Byl to klíčový moment zápasu? Dá se říct, že jeden z nich.
Po prohrách jsme panice moc nepropadali
Jak moc depresivní pro vás byla série devíti porážek? Hodně. Ale samozřejmě jsme pokaždé věřili výhře, nepropadali jsme moc panice. Pokaždé jsme věřili, že to urveme. A přišlo to až teď.
Někteří fanoušci chtěli zpátky „ten starý Hradec“. Souhlasíte, že poslední dvě výhry jsou váš tradiční styl? Důležité je, že jsme vyhráli. Snad budeme v tomhle výkonu a ve výsledcích pokračovat i dál.
Porazili jste Plzeň popáté v řadě. Je to náhoda nebo vám jejich tým vysloveně sedí? Asi náhoda. Je to prostě tak, nevím.
Ve třetí třetině jste delší dobu nehrál, měnil jste si tkaničky. Další kuriózní moment, co? V rohu mi šlápl jeden hráč na brusli, celé mi to rozřezal, takže jsem si to musel vyměnit.
To je ještě méně časté, než gól z půlky, ne? Tohle se mi nestalo ještě nikdy, ani v té páté třídě (směje se).