Hlavní problém? Neskórujeme při hře pět na pět, tuší Petr Koukal

Během jednoho týdne jste se podruhé utkali s Třincem, tentokrát se ale mač obešel bez enormního množství trestů. Zápas byl i díky tomu o něčem úplně jiném, souhlasíte?
Ano, byl o něčem jiném, v Hradci to byl až extrém řekl bych. V Třinci už utkání probíhalo úplně v pohodě, i díky předchozímu zápasu ale byly emoce samozřejmě někde jinde. Moc se to nemlátilo a hra vypadala úplně jinak, i koukatelnost pro diváka byla podle mě jiná.

Dá se tedy říct, že tentokrát odpovídala kvalita duelu tomu, jací dva silní soupeři se proti sobě postavili?
Myslím, že jo, v Hradci to byla velká škoda. Na obou stranách to bylo až moc a nikomu taková hra nevyhovovala. Tentokrát dokázala obě mužstva dát z mála přesilovek gól, u nás to bylo na obě strany tři čtvrtě zápasu v pěti proti čtyřem a nikdo branku nevstřelil, z tohohle pohledu bylo utkání v Třinci mnohem lepší.

Když zůstaneme u přesilovek, na ocelářském ledě jste měli ve druhé třetině k dispozici i dvojnásobnou, ale nevyužili jste ji. Mohl i to být klíčový moment klání?
Určitě to byl klíčový moment, kdybychom za stavu 2:0 dali gól, ve třetí třetině by pak naše branka znamenala srovnání na 2:2 a mohli jsme vézt nějaké body. Takhle jsme celou třetinu tlačili a soupeř to jenom odbránil. Nějaké šance sice měl, i tak jsme do nich ale v podstatě dvacet minut bušili a dali jen jednu branku. Hodně nás to mrzí, protože to mohl být gól, který by nás dostal na dostřel, a mohlo se stát cokoliv. Mohli jsme bodovat, je to škoda.

Střelecká smůla vás vlastně v zápasech s Třineckými provází už dlouho, až do nedělní trefy Filipa Pavlíka jste Ocelářům nedokázali dát branku přes 193 minut. Dělá vám problémy jejich obrana?
Třinec je trochu specifický, hraje takový play off hokej. V základní části ani nehraje první modrou čáru, hraje od červené a drží si jen svoji půlku hřiště. Je těžké proti nim hrát, drží si obranu a ví, že přesilovkou nebo i kvalitou, kterou jejich jména mají, dokáží dát nějakou branku.

Co se týká vaší střelecké aktivity obecně, v posledních duelech významně přispívají na hradecký gólový účet obránci. Máte tedy takto nastavenou spolupráci, že vám útočníkům budou vepředu hodně pomáhat?
Samozřejmě je to i o tom, že při hře pět na pět jsme dlouho nedali gól, skórovali jsme z přesilovek. V nich vychází střelba víc na obránce, rozhodující ale je, že se teď dva tři zápasy nedokážeme prosadit ve hře pět na pět. Každý gól z přesilovky sice pomůže, zvedne mužstvo a může rozhodnout utkání, dlouhodobě to ale jen z přesilovek utáhnout nejde. Kvůli tomu jsme poslední tři zápasy ztratili a máme z nich nula bodů. Musíme se v tomhle ohledu zlepšit, jinak nebudeme vyhrávat.

Na závěr se zastavme u vaší osobní hry. Prostor nyní dostáváte převážně ve čtvrté formaci, kde jste často vidět v soubojích a při obětavé hře. Jak vám tato role vyhovuje?
Vyloženě do těla asi hrát nebudu, já hraju centra dozadu. Nemáme ve stylu NHL defenzívní řadu, která hlídá jejich první lajnu, u nás se to klasicky točí. Mým hlavním úkolem je oslabení, většinou chodím na první a kluci se kolem mě nějak točí. Vláďa (Vladimír Růžička st.) mě zná z nároďáku a ví, že ho dokážu odehrát, takže moje práce je tohle. Když nastane, že jsme vyloučení, vím, že přijde moje chvíle a soustředím se na ni.