Hradec je pro mě výhra, říká Matěj Machovský. A co Finsko?

Matěji, jak se cítíte po prvních dnech v barvách Hradce Králové?
Z Hradce mám skvělé dojmy, parta v šatně je super. Hodně kluků znám, takže i díky tomu pro mě bylo prvních pár dnů o něco jednodušších. Člověk vidí známé tváře, takže je všechno pro něj opravdu lehčí. Jsem hrozně rád, že se to s Hradcem takhle domluvilo, a že můžu v klidu pokračovat v sezoně a dohrát ji v takhle dobrém týmu.

Zájem z Hradce o vás byl dlouhodobý. Čím to bylo, že to vyšlo až nyní?
Těžko říct, vždycky do toho přišel nějaký jiný faktor. Vložil se do toho kupříkladu jiný tým nebo nevyšla výměna, který už se zdála jasná. Teď už to bylo ale jen o Hradci, jak moc bude chtít, a jak bude flexibilní se situací, která nastala. Za mě je to rozhodně výhra, že to konečně vyšlo.

Prakticky ihned po vašem příchodu přišla na řadu reprezentační přestávka. To je asi i pro vás dobré, ne? Můžete se více seznámit s týmem nebo dotrénovat nějaké manko…
Za mě úplně ideální situace. Člověk může v klidu týden trénovat a připravit se na konec základní části, který se blíží. Příští týden je hodně perný, jsou tam čtyři zápasy. Věřím, že se do brány podívám, budu se snažit udělat všechno, co je v mých silách, abych týmu pomohl.

Vaším parťákem bude Henri Kiviaho, který v poslední době podává neskutečné výkony. A vypadá to, že si bránu urve pro sebe.
Chytá skvěle, minulou sezonu byl také výborný. Nemá výkonnostní výkyvy, což je super. I proto ho v Hradci prodloužili, což je pro ně ideální stav. A moje role? Jsme domluvení s panem Kmoníčkem a s trenéry, vím, jak to je. Chtěli mít dvojici, která bude mít nějakou zkušenost. Věděl jsem, že Henri je jednička, že bude chytat. Nemám s tím problém, budu zkrátka čekat na svoji šanci. A potom se budu snažit pomoci týmu, jak nejlépe umím.

Vlastně i předchozí sezony byly z vašeho pohledu podobné. V play-off jste se v barvách Sparty dostal do brány většinou až v průběhu. Jak rozdílné jsou vyřazovací boje pro gólmana?
Play-off je hodně specifické, je hodně o momentální formě a o tom, jak se na něj člověk umí připravit. Je to hodně o psychice, gólmanské řemeslo a vůbec hokej jsou z 80 % o hlavě. Když jste v pohodě psychicky a máte natrénováno, tak budete chytat skvěle každý zápas. A je jedno, jestli v play-off.

A stejně tak jste poslední roky během sezony měnil tým. Pro hráče to asi není taková změna, ale co pro gólmana? Navíc s vědomím, že v Hradci pokračovat nebudete…
Vím, že pokračovat nebudu. Klub oznámil, že podepsal Bartéze (Patrika Bartošáka) a Kiviho prodloužili. Takže situace je jasně daná. Kluky v týmu znám, takže i proto je situace pro mě mnohem jednodušší, než kdybych šel do nějakého úplně cizího týmu. Situace by pak byla úplně jinačí. Dostat se do týmu tady a cítit se dobře, je mnohem jednodušší a pomůže to všem.

Čím to, že jste se ve Finsku rozešel se svým bývalým zaměstnavatelem tak divoce? V médiích kolem toho bylo docela rušno…
Každá mince má dvě strany. Co řeknou oni, neznamená, že je 100% pravda. A co řeknu já, tak s tím by zase nesouhlasili oni. Ale u toho bych to nechal, je to minulost a je to vyřízené. Myslím si, že nespokojenost byla oboustranná.

Ale stejně, nepřemýšlíte, čím to je, že zahraničí vám úplně nevychází? Ať už nyní v Kuopiu, tak rovněž i předtím angažmá v Rize skončilo předčasně. A dle čísel třeba ne úplně úspěšně…
Ono to vypadá na první pohled stejně, ale situace byly pokaždé jinačí. V Rize jsem nebyl schopný se do toho dostat, pak jsem se zranil a nemohl chytat. A na úkor toho se rozhodli, že spolupráci ukončíme. A já se mohl vracet do Sparty, která měla zájem, tak to bylo jednodušší. Tam nebyl žádný problém. Samozřejmě by člověk byl rád, kdyby mu zahraničí vyšlo hned z fleku. Ale Riga je specifická a hrál se tam hokej takový, jaký hrál. Bohužel jsem si nesedl se stylem chytání a přechytal mě kolega ze Švédska (Johan Mattsson). Nebyl důvod tam zaclánět…

Ve Finsku ale byla situace jiná?
Byla, celou dobu jsem byl zdravý, ale bylo v tom to, že jsem ani nedostal šanci, abych si mohl zachytat třeba dva zápasy po sobě a cítit se dobře. Naskočil jsem na jeden zápas, u kterého bylo jedno, jaký byl výsledek. A stejně jsme se potom střídali. A mladý (Juha Jatkola), který tam byl se mnou, tak chytal skvěle. Ale cítil jsem, že mi v podstatě nebylo umožněno chytat, navíc od prosince jsem pak nechytal skoro vůbec. V tom jsme se rozcházeli. Když jsme podepisovali smlouvu, tak mi bylo řečeno, že bych měl dostat hodně prostoru. Chápu, že sport je takový, že pokaždé ne všechno vyjde. Taky jsem od sebe čekal víc. A čísla? Ve Finsku jsou specifická. Když máte málo střel na zápas, tak z toho taky moc nevykouzlíte. Dostanete dva góly a máte 80% úspěšnost. To pak v číslech vypadá, že to bylo špatně. Zápasy, které jsem chytal, ale nebyly tak špatné. Průměr gólů na zápas jsem neměl nijak špatný, do prosince to bylo v pohodě. Ale oni se pak rozhodli, že mě pustit nechtějí, a v tom bylo celé to vykolejení.

Takže je pro gólmana občas těžší se přizpůsobit jiným soutěžím s jiným stylem? Na první dobrou jde přeci stále o to, že se snažíte chytit puk.
Základ je všude stejný, hodnotí vás podle toho, kolik puků chytíte a kolik vítězství vychytáte. Ale ano, ligy byly diametrálně jiné. V Rize se hrálo stylem: Zkusíme to ubránit a uvidíme, co se nám povede dát. A ve Finsku se hraje zase hokej nahoru dolů, kdy se hodně bruslí. My měli hodně mladý tým, takže zápasy byly hodně specifické. Někdy se uhrál super výsledek na málo gólů, další zápasy byly s chybami a úplně jiné. Takže v tomhle to bylo úplně rozdílné.

V Česku jste byl ve Spartě, kde se dlouhodobě o gólmanech hodně mluví. Řeší se tlak, hledá se nástupce Petra Břízy. Nebude to třeba v tomhle v Hradci jiné?
Na gólmana je tlak všude, chcete od něj, aby podával stabilní výkony každý zápas. A dal týmu šanci vyhrát. Když má hráč slabší zápas, tak si nevšimnete, že by hrál, když neudělá nějakou obrovskou chybu. U gólmana je to jiné, stačí malá chyba, která najednou rozhodne celý zápas. A to vidí všichni. Ve Spartě bych neřekl, že by byl nějaký tlak. Spíše trpělivost je tam trochu zvláštní, stačí zápas nebo dva, kdy se hraje špatně. A pak už se vytváří tlak tím, že se o tom hovoří v novinách. Tlak není uvnitř týmu, ale ta značka ho vyvíjí sama na sebe. Když vás rozebírá půlka republiky, tak je vždycky nejjednodušší rozebrat gólmana. Ten puk buďto chytí nebo nechytí. Ale to je všude, Hradec taky bude chtít, aby gólmani podávali skvělé výkony.

Máte za sebou ale ještě jednu zajímavou zkušenost v NHL. A to v Detroitu, kde to také nevyšlo. Nepřemítáte, čím to bylo? Po vás neuspěli u Rudých křídel ani Patrik Rybár a nyní ani Juho Olkinuora. A hlavně u druhého se to nečekalo…
Nevím, v čem ten problém je. Určitě nejsem na úrovni těchto dvou kluků. Patrik Rybár chytal skvěle tady v Hradci, potom i v reprezentaci. V Olkinuorovi měli chlapa, co vychytal zlato a byl mistr světa. A oni ho odstavili… Nemyslím si, že tam je problém v gólmanech. Spíš se někdo v managementu rozhodne, že někomu nevěří a je to. Pro ně je to čistý byznys. Když mají mít draft picky nějak vysoko, tak raději nechají hrát mladé kluky.

A jaký byl váš případ?
Oproti tomu já byl zase v trochu jiné situaci. Před sebou jsem žádné mladé kluky neměl, měl jsem jít dělat dvojku na farmu. Ale už v létě se vyvinula situace trochu jinak, oni si podepsali ještě staršího gólmana na farmu a já tak byl odsunut do East Coast (ECHL, třetí nejvyšší soutěž v zámoří po NHL a AHL). I když jsem tam chytal dobře, měl skvělá čísla a vyhrávali jsme zápasy, tak jsem příležitost na farmě nedostal. A tím se člověk otráví. Jde zabojovat o farmu, a kdyby se něco stalo nahoře, tak je krok od NHL. A už je to světlejší. Ale byl jsem hozený do situace, kdy se mi moc nevěřilo, i když jsem na druhé farmě chytal úplně v pohodě. Takže i tím mě to mrzelo. Takový je sportovní život, nemůžeme hrát NHL všichni. Někteří takové štěstí nemáme, někdo se do NHL dostane třeba i čistě z extraligy. Hodně záleží na organizaci, do které se jde. Já Detroitu věřil, byl jsem tam na pár kempech v létě, cítil důvěru. I kontrakt, který mi nabídli, jsem měl pro nováčky nejvyšší možný. Věřil jsem jim, ale během pár měsíců se to otočilo a já byl odsunutý na jinou kolej. Člověk je mladý, horkokrevný a tvrdohlavý, chce za každou cenu hned všechno. Třeba kdybych tam zůstal o rok déle, tak bych NHL jednou hrál. Přijde mi, že tyhle situace přitahuju a ani nevím, čím to je… (hořký úsměv).

O ECHL se mezi hráči mluví kolikrát až o hřbitovu hokejistů, nerado na tamní hokej vzpomíná mnoho lidí. Co vy?
Detroit má East Coast v Toledu, čtyřicet minut od Detroitu. A já na to nemůžu říct ani půl křivého slova. Měli jsme krásnou arénu, vyprodáno bylo třeba sedmnáctkrát v řadě, což se v té lize skoro vůbec nedělo. Hokej nás tam bavil, tým fungoval, jenže pořád máte vzadu v hlavě, že hrajete jen East Coast.

Ale vy jste si působení oživil i bitkou s brankářem. To šla všechna ta frustrace ven?
Liga je specifická, je to hodně nahoru dolů, skoro bez obran. A taky se tam hráči hodně perou. Z toho vznikla právě hromadná bitka, což je milník, který si člověk chce splnit. Že se jednou za život popere, takovou gólmanskou rvačkou. Ona to sice není ani úplně rvačka, spíše takové přetahování nebo sumo. S hokejovou výstrojí toho moc nevymyslíte, ruce mátě hodně fixované (směje se). Ale bylo to něco specifického, co si člověk zkusil, když už sezona nešla tak, jak by doufal a nehrál na místě, kde by chtěl. Bylo to něco, na co člověk vzpomene po kariéře a řekne si: Jo, aspoň, že tohle z toho vyšlo.