Jiří Janoušek o letošních juniorech: Velmi pracovitý tým

Kdybyste měl na úvod krátce obecně zhodnotit juniorskou sezónu, jaká podle vás byla?
Samozřejmostí je, že všichni chtějí hrát co nejdéle a uspět ve vyřazovacích zápasech. Z tohoto pohledu nás mrzí, že jsme nedokázali dojít o něco dál. Na druhou stranu, když se podíváme na rozvoj hráčů, tak sezóna byla podle mě úspěšná hodně. Většina hráčů udělala velký pokrok, a to byl náš hlavní cíl.

Vraťme se ještě k základní části, ve které vám utekl postup do horní skupiny nadstavby. Jak jste byli s touto fází spokojeni?
Systém základní části je trošku specifický, kdy se týmy rozdělí do 4 skupin po 6 týmech a hrají spolu čtyřkolovým způsobem pořád dokola, což je podle mě trošku nešťastné, protože hrajete pořád se stejnými soupeři a je to stejné. My jsme byli nalosováni do velmi těžké skupiny, kde byly týmy Liberce, Sparty, Pardubic, Mladé Boleslavi a Havlíčkova Brodu. Ze základní části se nám postoupit do lepší skupiny nepodařilo. Takže jsme hráli tu nižší, kde jsme ale měli jasný cíl – vybojovat si jedno ze čtyř míst, která zajišťovala jakési předkolo play off, což se nám povedlo.

Je podle vás pro hráče lepší hrát vrchní skupinu s lepšími týmy a jistotou další fáze, nebo tu spodní, kde jsou zápasy možná o něco těžší a víc na krev?
Nemůžu hodnotit kvalitu vrchní skupiny, protože jsme ji nehráli. Ale můžu říct, že v naší spodní, kde se bojovalo o play off až do posledního kola, se všechny zápasy hrály na minimálně sto procent. Nedovolil bych si tvrdit, že by tam byly kvalitativně slabší mančafty. Určitě některé týmy ze spodních pater tabulky neměly třeba kvalitu jako týmy z vrchní skupiny, ale nasazení, bojovnost a i samotné nastavení v hlavě hrálo roli. Neměli jsme nic jistého a věděli jsme, že každý zápas musíme získávat body. Takže i tlak na hráče, ačkoli v rozumné míře, tam byl. Na nich bylo, aby se s ním vypořádali. Nebylo to tak, že by se dva měsíce chystali na skupinu o vyřazovací boje. Tu si museli kluci nejdříve zasloužit.

Povedlo se a zajistili jste si postup do skupiny o účast v play off…
V ní jsme „pro změnu“ dostali Spartu, Pardubice a Liberec, což byly všechno velmi kvalitní týmy. Nejtěžší soupeř byla podle mého názoru pražská Sparta, která hrála velmi dobrý hokej a měla ve svém středu spoustu reprezentantů a zkušených hráčů. Liberec hrál vlastně s kompletním týmem, jelikož Benátky sezónu dohrály, takže tam bylo sedm osm hráčů, kteří už měli zkušenosti s dospělým hokejem. Pardubice byly taktéž velmi kvalitní soupeř, který skvěle bránil a opět byl posílen o několik starších hráčů. Škoda pro náš tým bylo, že nám ze začátku chyběli zkušení hráči, protože Litoměřice v tu dobu ještě bojovaly s Jihlavou a hráči byli vytíženi tam. K tomuto faktu se ještě přidala určitá zranění, která se týkala jak brankaře, tak několika důležitých hráčů. To byly objektivní příčiny toho, proč jsme se nemohli úplně vyrovnat těm nejlepším. Ale i přes nekompletní kádr předvedli kluci velmi kvalitní výkony a prakticky ani v jednom zápase jsme, až na výjimku duelu s Libercem, výsledkově ani herně nepropadli. Za to klukům patří dík.

Kdybyste měl vypíchnout nejlepší období v sezóně, co by to bylo?
Nejlepší období podle mě nastalo ve druhé polovině skupiny o play off, a zásadní vliv na to měl Martin Štohanzl, který se vrátil z Ameriky. Byl to lídr a rozdílový hráč, který nám do té doby trošku scházel. Protože jsme měli třetí nebo čtvrté nejmladší mužstvo v extralize, a absence takového zkušeného hráče byla znát. S tím, jak přišel Martin, se mužstvo hodně zvedlo. Je to klasický centr a hráč na tento post nám trochu chyběl, tlačila nás tam bota. Navíc je to dobrý kluk, lídr do kabiny. To byla fáze, kdy jsme hráli dobře a pravidelně sbírali body.

Jaké bylo největší pozitivum letošního ročníku? Byl to progres hráčů?
Já bych to označil slovem pracovitost. Protože až na drobné výjimky, které vždy jsou, byl tento tým velmi pracovitý, a díky tomu se hráči posouvali dál. Z mého pohledu udělali herní progres, a to je zásadní a je to samozřejmě jejich zásluha. Když budete mít hráče, který má talent, ale nebude chtít pracovat, tak to v dnešním hokeji už stačit nebude. Pracovitost je tedy slovo, které bych vypíchl. S tou jsme byli jako realizační tým maximálně spokojeni.

Jednou z novinek a specifik letošního roku byly pozápasové nadstavby. Jaký je váš názor na ně po konci sezóny?
Myslím si, že v tomto formátu, kdy za nadstavbu dostáváte bod do klasické tabulky, to není šťastné řešení. Mně osobně se to nelíbí, protože po zápase, ve kterém můžete dominovat a výhru si zasloužíte, přichází ještě nadstavba, kterou můžete třeba ztratit, a pocity ze zápasu jsou najednou rozporuplné. Z tohoto úhlu pohledu to za mě nebylo úplně šťastné. Pozitivum toho je, že je to pět minut hokeje navíc. Hráči mají při hře 3 na 3 daleko větší zodpovědnost a sebemenší chyba je hned vidět. Samostatné nájezdy jsou už opravdu individuální disciplína, kde psychická odolnost hráče musí být na nejvyšší úrovni. Přínos to byl, ale myslím si, že to bodové ohodnocení nebylo ideální.

V týmu po pauze skončí hráči ročníku 1999 na výjimku, ostatní pokračují v kategorii juniorů. Mají na to se prosadit mezi seniory?
Myslím si, že v letošním týmu juniorů, který jsem měl možnost trénovat, je řada hráčů, kteří mají velkou šanci nakouknout do dospělého hokeje. Samozřejmě k tomu potřebují trochu štěstí, ale taky stoprocentní oddanost sportu a podřízení všeho na úkor výkonu. Právě teď pro ně přichází klíčová doba, a já doufám, že si to ti hráči, kterých se to týká, plně uvědomují. A že to, na čem jsme se snažili pracovat a co jsme jim vysvětlovali, padlo na úrodnou půdu a dveře se jim otevřou.

Jak už v posledních letech bývá zvykem, další ročník s sebou přinese i další změny – tentokrát jde o zúžení počtu extraligových týmů. Myslíte si, že je to krok správným směrem?
Jednoznačně. My kvalitě, po které pořád tak voláme, musíme jít naproti zvýšením konkurence. Ta musí nastat pro to, aby mládežnické soutěže byly ty pravé přípravy pro dospělý hokej. Čím větší koncentrace hráčů, tím lépe. Podle mě není možné mít v kategorii U19 hráče, kteří pro to nemají potřebnou výkonnost a kteří se nevidí v tom, že chtějí hokeji obětovat všechno. Kvůli vysokému počtu týmů takové hráče napříč republikou máme. A to je podle mě chyba.

Jaký bude nejbližší program vašeho týmu?
Po vypadnutí z play off jsme ještě deset dní trénovali, hráli hodně hokej. Teď už kluci odevzdali výzbroj a vyklidili šatnu. S koncem března jsme oficiálně ukončili sezónu. Kluci mají dva týdny úplného volna, od poloviny dubna nám zase začne příprava na novou sezónu.

Vy jste strávil u juniorky první rok. Co vám osobně přinesl?
Z mého trenérského pohledu to pro mě byla jedna z nejzásadnějších sezón. Možná i ta nejlepší z hlediska rozvoje, protože jsem měl možnost pracovat s kategorií U19, kde už jsou téměř dospělí hráči. Nesmírně důležitá byla stoprocentní provázanost s realizačním týmem A-mužstva. Ať to byli Aleš Krátoška nebo Petr Svoboda s vynikajícími postřehy k obranné hře nebo hlavně Tomáš Martinec, do jehož kanceláře byly pomyslně dveře pořád otevřené. Měl jsem tu možnost s ním konzultovat plno hokejových věcí. Pro mě to byla neuvěřitelná sezóna.

Máte pro své svěřence a kolegy nějaký vzkaz?
Jsem pyšný na to, že jsem mohl ročník strávit s tím týmem, který jsem měl k dispozici. Ať je to samotný hráčský kádr nebo i spolupráce s panem Řehákem. Už jsem s ním dřív spolupracoval a nesmírně si ho vážím jako trenéra, a co je důležitější, tak i jako člověka, který s vámi bude jednat vždy upřímně, a to je v realizačním týmu to nejdůležitější. Nesmím zapomenout také na pana Zákravského, který sice má napsáno v šatně, že není kouzelný dědeček, ale podle mě je. Protože takový servis, jaký měli kluci i my trenéři během celé sezóny, je podle mě unikát v rámci republiky. Super spolupráce byla také s kondičními trenéry Jardou Svobodou a Andreou Pokornou, kteří kluky výborně připravili. Všem bych chtěl za spolupráci v sezóně 2018/19 poděkovat.