Jiří Janoušek o sezóně dorostu: Kluci měli chuť se zlepšovat

Pane trenére, jak hodnotíte letošní nedohraný ročník? Jste se jeho průběhem spokojený?
Na mládežnický hokej jsou vždy dva úhly pohledu. Jeden z nich je týmový, tedy celkový výsledek, a druhý individuální. Ten se týká toho, jak hráči rostou po mentální i fyzickoherní stránce. Když vezmeme týmový výsledek, tak první část jsme celkem suverénně opanovali. Bylo to dáno tím, že jsme sezónu rozehráli s kompletním mužstvem. Kluci ročníku 2003, kteří jsou v národním týmu U17 a pravidelně nastupovali v juniorce, na začátku sezóny hráli s námi. To nám hodně pomohlo. Vyhráli jsme pár utkání v úvodu a tým si začal věřit. Přidávali jsme další body, což se odráželo i na práci v tréninku. Kluci měli chuť se zlepšovat a pracovat. Co se týče individuálního posunu hráčů, myslím si, že u většiny z nich nastal progres, s čímž jsme též velmi spokojení.

Bylo během sezóny něco, na co jste se více zaměřovali?
Už na začátku ročníku jsme si s asistenty Martinem Štohanzlem a Martinem Vágnerem řekli pár věcí, kterým se chceme intenzivně věnovat. Bylo to několik základních individuálních prvků, ty jsme víceméně pilovali pořád dokola převážně v dopoledních trénincích. Individuálním dovednostem se také hodně věnuje svaz, který nám dodává mnoho materiálů.

Můžete být konkrétnější, na co jste kladli největší důraz?
Vždy vše vychází z bruslení a ovládání kotouče, to bych označil jako stěžejní individuální dovednosti. Ty se podle mě musí pilovat v každém věku. Nikdy hráč nemůže říci, že perfektně bruslí a má skvěle zvládnutý kotouč, takže tam prostor pro zlepšování je pořád. Věnovali jsme se také specifickým činnostem. U obránců jsme řešili hodně odebírání kotouče od mantinelů, krytí kotouče ve vlastím pásmu, aby se jich kluci zbytečně nezbavovali. U útočníků jsme se zaměřili třeba na práci s kotoučem v útočné třetině. Znovu jsme kladli důraz na to, aby se zbytečně nezbavovali puku. Hlavní pravidlo je, že pokud máte puk, ovládáte hru.

Ještě po Novém roce hrál váš tým v dobré formě. Poté jste střídali výhry s porážkami. Čemu přisuzujete, že nastal takový zlom?
Důvodů je z mého pohledu více. Zaprvé zápasy v první fázi nebyly tak vyrovnané. Při vší úctě a respektu k některým soupeřům kluci věděli, že i když nepodají optimální výkon, stejně vyhrajeme. Tak to proti některým týmům prostě bylo, to je fakt. Ve druhé části tito soupeři nebyli. Tam pokud jsme zápas neodehráli na krev a se stoprocentním nasazením, nebyli jsme schopni uspět. Druhý důvod je ten, že jsme nehráli v úplně kompletním složení. Samozřejmě lídři, kteří nastupovali v juniorce, ať to byl Petr Moravec, Lukáš Pajer, Matěj Pinkas, Marek Pelda a další, nám samozřejmě chyběli. Taková ta psychická vlna a pohoda z první části, kde jsme prakticky jen vyhrávali, najednou začala oslabovat. S návratem na vítěznou vlnu jsme pak měli problémy.

V čem byla největší síla mužstva?
Myslím si, že velkou výhodou je nadstandardní kvalita a počet hráčů ročníku 2003. Ty perfektně doplnili kluci o rok mladší. Poté jsme se mohli spolehnout na velmi dobré výkony obou brankářů. Ať to byl Kuba Tichý nebo Mario Žalčík, mohli jsme se na oba spolehnout, byť každý má trochu jiný styl chytání. V podstatě za celou sezónu nebyl zápas, kde by nám vyhořel gólman.

Zmínil jste gólmany, jak podle vás kluci brali svoji roli v týmu? Odchytali zápasy téměř půl na půl, měli to nějak dopředu určené?
V první řadě bych chtěl vyzdvihnout práci Filipa Luňáka jako trenéra brankářů. Myslím, že v rámci České republiky odvádí jednu z nejlepších prací v oboru. Co se týče brankářské činnosti a nasazování, dám hodně na něj, vše s ním konzultuji. Dá se říci, že hlavní slovo má on. Mám rád, když kluci vědí dopředu, kdo bude chytat. Většinou věděli už dva dny před utkáním, kdo bude startovací gólman a kdo bude krýt záda. Nikdy se nestalo, že by druhý brankář byl nepřipravený, musím ještě jednou oba kluky vyzdvihnout.

Stabilní výkony gólmanů se odrazily i na defenzivní činnosti. Měli jste druhou nejlepší obranu.
Jsou to vždy spojené nádoby. Snažili jsme se být v obraně hodně agresivní, hodně přečíslovat situace, dát soupeři co nejméně prostoru na to, aby mohl v našem pásmu tvořit. Myslím si, že se nám to víceméně dařilo. I počet střel mířících na naši bránu nebyl nijak vysoký. A co prošlo, kluci parádně pochytali.

Co říkáte na předčasné ukončení sezóny? Věřil jste, že by se mohly dohrát alespoň mládežnické soutěže?
My jsme v pátek 13. března měli odjíždět do Zlína, ale už předchozí víkend nahrával tomu, že hrát nebudeme. Kluci 10. března skončili ve škole, dojíždějící museli vyklidit intr a bydleli na hotelu. Už po tomto zvláštním napětí jsme čekali, kdy ta zpráva přijde. Jak čas plynul, vypadalo to, že ještě odjedeme na trip na Moravu a poté se soutěž ukončí. Ale ukončila se ještě před tím, než jsme odjeli.

Samozřejmě je zdraví na prvním místě, ale přeci jen: nemrzí trochu, že si kluci místo play off museli sbalit výstroj a ukončit sezónu?
Samozřejmě se celosezónní snažení upíná k vrcholu, kterým je v hokeji play off. Všichni kluci z juniorky byli po posledním zápase přeřazení k nám, začali jsme se zaměřovat více na taktické věci a přesilovou hru. Dokonce se nám vyprázdnila i marodka, měli jsme kompletní tým. Zkrátka jsme vše ladili na play off, kluci byli natěšení, protože v předchozích ročnících získali dvě medaile. Řešili se různé rituály, ale poslední dva dny už se kluci kvůli situaci nesoustředili jen na hokej. Bylo znát, že už to není ono a pozornost se upírá trošku jiným směrem.

Jaký máte plán v případě, že by se situace vyvíjela dobrým směrem, kdy byste se měli znovu sejít?
Jsme v kontaktu s kondičním trenérem Jardou Svobodou, také s Tomášem Martincem a Alešem Krátoškou. Jarda Svoboda posílá klukům přes WhatsApp udržovací všeobecně rozvíjející cvičení, aby měli neustále co dělat. My čekáme, jak budou dále pokračovat nařízení vlády. Momentálně klukům poskytujeme tréninkové materiály on-line a budeme v tom pokračovat, a to čím dál intenzivněji.

Jaká byla letošní spolupráce s vašimi kolegy?
Jako tradičně výborná. Máme za sebou dobrou sezónu, která nás posunula zase o krok dál. Rád bych za to poděkoval všem spolupracovníkům. Myslím si, že trenérský štáb v Hradci a všichni lidé, kteří se pohybují kolem hokeje, jsou výborní. Chtěl bych poděkovat Lence Jonešové, která plnila funkci vedoucího po celou sezónu skvěle. Dále oběma asistentům, Martinu Štohanzlovi a Martinu Vágnerovi. S oběma si rozumím i po lidské stránce, svých činností se zhostili skvěle. Nerad bych na někoho zapomněl, ale musím poděkovat i dalším lidem: Martinu Stehnovi, který zajišťuje potřebné věci od autobusů po fasování výstroje a vždy, když jsme cokoli potřebovali, nebyl s ničím problém. Pak samozřejmě všem klukům z A-týmu: Tomáši Martincovi, Aleši Krátoškovi, Petru Svobodovi a Patriku Stehnovi. I když všichni byli u nejvyšší kategorie, vždycky když bylo potřeba, našli si čas a podělili se o své zkušenosti i s námi.