Jsme rádi, že tady hrajeme, říkají pardubičtí mladíci
Hradečtí hokejisté začali třízápasovou sérii zápasů na hřištích soupeře vítězstvím v Mostě. Utkání měli sice dobře rozehrané, dokázali se otřepat z první nepovedené třetiny a následně si vypracovat dvoubrankový náskok. Jenže vlastními chybami se o něj připravili a v závěru zápasu mohli nakonec i prohrát. Jenže hrdina sobotního večera Petr Domin svou třetí brankou z 56. minuty rozhodl, že se body povezou na východ Čech. Na jeho gól už mostečtí nenašli ani přes zdrcující finiš odpověď. Ve středu čeká hráče HC VCES souboj v Benátkách s Ml. Boleslaví a třízápasovou šňůru po hostujících stadiónech zakončí v sobotu zápasem v H. Brodě.
V první třetině se z tribuny zdálo, že Most je aktivnější a náš tým začal utkání na ledě nováčka vlažněji, nicméně trenér Pavel Pazourek byl jiného názoru: „Já si ani nemyslím, že by se dalo říct, že taková byla celá první třetina. My jsme měli dobré a špatné okamžiky a to nám tak nějak vydrželo celý zápas, ale naštěstí v dalším průběhu zápasu těch lepších bylo víc. To utkání bylo důležité a vydřeli jsme ho, jelikož zbytečnými chybami za stavu 4:2 jsme si to zkomplikovali. Po gólu na 4:2 nemůžeme udělat takovou stupidní chybu, kterou nastartujeme domácí a pak už to byl boj nadoraz. Ale zase si cením toho, že se kluci oklepali a dali ještě rozhodující branku." Brankově se prosadila první a třetí pardubická lajna, na golový příspěvek druhé pětky stále marně čekáme. Trenér ovšem zůstává klidným a nachází přínos druhé řady v jiných činnostech. „No tak už to v hokeji bývá že, vždycky to popotáhne jedna lajna a když to budou jako dneska dvě, tak je to dobré a díky tomu se zápas vyhrál. K té druhé formaci, já si myslím že by se potřebovali trochu uklidnit, oni strašně chtějí dát toho branku, ženou se do útoku. Jsou to všechno kluci, kteří jsou zvyklí dávat góly a teď jim to nepadá, z čehož jsou pochopitelně nervózní, ale musejí vyčkat a teď hrát pro mužstvo. Ty branky se určitě časem dostaví, jelikož ten potenciál v té řadě je a je to otázka času.“ Tým stále postrádá kapitána Jaroslava Roubíka, k jeho návratu se trenér vyjádřil takto: „Jarda už půjde v pondělí do plného tréninku. Já tu jeho situaci s ním probíral, byla domluva že kdyby nebyl dostatek hráčů, že by již dnes hrál, ale tím že přijela pardubická lajna, tak Jarda dostal ještě volno a aspoň se to rameno doléčí tak, aby se nic neuspěchalo a byl Jarda v pořádku". Ve druhé třetině odstoupil ze zápasu zkušený Zděněk Toužimský, který v oslabení lehl do střely a byl bolestivě zasažen. Jeho start v dalších zápasech je tedy s otazníkem. Zdenda dostal prudkou střelu do nohy, uvidíme jak to bude v pondělí vypadat, je to dost bolestivé a teď se těžko odhadne jestli ho to omezí do dalšího zápasu". Stejně jako s Chomutovem, byla na ledě hodně vidět třetí pardubická řada, jejich hru trenér opět ocenil. „Jsme rádi, že je tu máme. Dneska zase perfektní výkon. Na rozdíl od prvních zápasů, již nedělají chyby vzadu a jejich útočná fáze je díky pohybu a nasazení vynikající.“ Sobotní duel v Mostě, byl první ze série tří venkovních utkání, trenér ovšem tuto situaci nevidí dramaticky. „Musíme to brát tak, jak to je. Čekají nás dva duely s kvalitními soupeři. Musíme se vyvarovat hloupých faulů. Třeba i dneska jich tam pár bylo a to nám pak strašně odčerpává síly, jelikož na to oslabení používáme klíčové hráče a těm pak schází síla na útočení, skutečně musíme hrát disciplinovaněji.“ Trenér Pazourek patří na lavičce k těm klidnějším, ale i jeho jsme Mostu v závěru utkání viděli se rozčilovat po sporných výrocích dvojice čárových. Po utkání již vše bral s úsměvem. „Tak emoce k tomu patří. Nám se tam dva až tři výroky ohledně zakázaných uvolnění zdály podivné tak z toho vyplynula moje reakce.“ S těmito slovy a úsměvem na tváři zakončil trenér Pazourek své hodnocení sobotního vítězného utkání v Mostě.
Nebylo na ledě důležitějšího hráče pro vývoj skóre, než centra první útočné řady Petra Domina. Ovšem jak je jeho zvykem, byl hlavně rád za týmový úspěch a nepodléhal osobnímu uspokojení. V jeho tváři však byla poznat radost z povedeného zápasu. „Tak určitě mě to těší, byl to vlastně můj první hattrick v seniorském hokeji, o to více si toho vážím." Také Petr litoval, že se utkání nedohrálo po gólu na 4:2 klidněji. „No byla to škoda, že jsme si vlastně hned další střídání nechali dát góla, měli jsme to hrát jinak. Vtěch závarech dávat puky hned pryč a nic nevymýšlet a dohrát to v tom dvougólovém vedení.“ První třetinu domácí hráli aktivněji a tak v první pauze bylo v naší šatně o něco živěji než obvykle. „To je pravda. První přestávka byla živější (úsměv). Trenér nám vytknul pár věcí, řekl co změnit a myslím, že jsme si to vzali k srdci a od druhé třetiny to vypadalo na ledě jinak.“ První dvě branky byly klasické v podání Petra, byl v nich důraz v předbrankovém prostoru, což je typické pro muže s číslem 77 na zádech. „U první Honza Starý ujel v oslabení, byl faulován a já to tam nadvakrát protlačil. Ten druhý gól jsem po přihrávce chtěl vystřelit nahoru, netrefil jsem tak úplně přesně, ale prošlo to tam a ten třetí jsem vyjel zpoza branky, vystřelil jsem a golman nic neviděl a propadlo mu to tam pod rukou tuším.“ Po zranění kapitána Roubíka, se dostal Petr Domin do první lajny a zaznamenal ve 3 zápasech 5 branek. Nabízí se tedy otázka, jestli se vůbec bude mít kam kapitán vrátit. „Určitě jo,“ usmál se na závěr autor sobotního hattricku.
Ve čtvrtém utkání v našem dresu se prosadil Tomáš Zohorna. I on byl po zápase v dobré náladě, nutno podotknout, že rozhovor pro něj nebyl lehký, jelikož byl terčem vtípků svých mladých kolegů z lajny i pod "nátlakem" matadora Martina Táborského, který mu nakazoval: „Hlavně řekni, že se ti hraje dobře kvůli tomu, že máš za sebou výborné obránce.“ Když měl Tomáš dostatek klidu, začal utkání hodnotit. „No byl to můj nejpovedenější zápas v hradeckém dresu a jsem za to strašně rád. Bylo to super utkání, dal jsem dva góly a hlavně tým má tři body, je to super.“ Obě branky mladého útočníka byly po krásných kombinacích celé pětky. Ta druhá zakončená výstavní střelou pod horní tyčku. „Při té první brance jsme nastřelili kotouč a pohybem se dostali do přečíslení. Natlačil jsem se před branku a s gólmanem si už nějak poradil (úsměv). A při té druhé, tam už nebylo moc kam střílet, jediná možnost byla nad rameno a mě se to povedlo.“ Pozice mladé pětky není jistě ideální, trénují převážně v Pardubicích a zápasy hrají v Hradci. „Myslím, že můžu mluvit i za kluky. Jsme rádi, že tady hrajeme. V Pardubicích když jsme v zápase, tak jako čtvrtá lajna se tam při častých vylučováních nedostaneme, tady je to jinačí. Jsme vytěžovaní, chodíme na led častěji. Sehráváme se s týmem a z každého zápasu máme lepší pocity, snad to takto půjde i dál.“
První tři zápasy nula bodů v tabulce, další tři kola a bodů devět. To je bilance našeho týmu. Jako by tým čekal až na uzdravení Martina Táborského. Po jeho návratu mužstvo ještě neprohrálo a dere se tabulkou vzhůru. Zkušený obránce situaci bere s úsměvem. „Tak taky mě tohle už někdo v kabině říkal, ale určitě to není ten pravý důvod. Myslím, že bylo jen otázka času, kdy to tam začne padat a s tím přijdou první body. Musíme doufat a udělat vše proto, aby to tak šlo dál. Mým návratem bych to fakt neviděl (úsměv).“ Martin hradecký dres oblékl znovu po dlouhých 11 letech, ale zatím svůj návrat hodnotí kladně, i když nezakrýval obavy. „Je to pravda, 11 let je dlouhá doba. Ne, že bych se toho snad bál, ale měl jsem obavu. Přece jen dlouho jsem tady nebyl, nevěděl jsem jaká liga je. Každá soutěž je úplně jiná, hraje se jiným stylem. Hokej se hrozně mění a jak jsem říkal, 11 let je fakt strašná doba, ale jsem rád, že se daří mě i mančaftu. O to je ten můj návrat jednoduší. Věřím, že to takhle půjde dál a jestli jsem a budu přínos tým, to už musí pak zhodnotit někdo jiný.“