Kolín? Jsem strašně rád za tuhle šanci, míní junior Jakub Váchal

Jakube, vyzkoušel jste si už dvě utkání za partnerský Kolín, jaká byla z vašeho pohledu?
Když to srovnám, taky byly trochu odlišné. Proti Havlíčkovu Brodu, který hraje přece jenom druhou ligu, to bylo trošku jiné. Bylo to o tom seznámit se s klukama, zjistit jakým systémem hrají. S Benátkami to byl trochu fičák, bylo to o něco rychlejší. Ale jinak byly oba zápasy super. Jsem strašně rád za tuhle šanci, kterou jsem tu v Kolíně dostal.

Proti Benátkám jste se dokonce v jednu chvíli sešli čtyři hradečtí kluci spolu na ledě. Co na to říkáte?
Potom, co bylo víceméně rozhodnuto, tak nám dali nějakou šanci. Ale myslím, že jsme prostor dostávali i během zápasu, za což jsme strašně rádi. A to, že jsme se na ledě zrovna sešli čtyři z Hradce? To je více méně náhoda. Ale je to strašně pěkný. Je to taková ukázka toho, že ta spolupráce dobře funguje.

Dostávali jste prostor v přesilovkách i oslabeních. To jsou cenné zkušenosti, že?
Určitě, když jsem přišel na první zápas, tak jsem dostal prostor v přesilovce, kluci taky. Bylo to s tím, abychom se mohli ukázat trenérům. Opakuju se, ale jsme za to strašně rádi a doufám, že jsme neudělali nějaký špatný dojem.

S Jakubem Muškou se z hradecké mládeže příliš neznáte. Za Kozly jste však hráli spolu v obranné dvojici. Jak se vám s ním spolupracovalo?
Sice se herně neznáme, ale lidsky se známe hodně dobře. V přípravě jsme spolu byli několikrát na pokoji. Takže si herně sedneme, tak jako lidsky. Máme podobný styl a myslím, že si vyhovíme.

Váš trojlístek juniorů dokonce hrál ještě s červenými kalhotami a helmami. Takže trénujete v Hradci a sem jezdíte pouze na zápasy?
Teď jsme to měli tak, že den předem jsme byli na tréninku a ráno jsme absolvovali rozbruslení. Poté jsme tu strávili celý den a počkali až do zápasu. Tím, že jsme výstroj ještě nedostali, tak máme ještě takový přebytek z Hradce (usmívá se).

Jak vás v Kolíně přijali v kabině? Vše v pořádku?
Přišli jsme a oni tady byli strašně pohodoví kluci, kabina funguje naprosto v pořádku. Vzali nás mezi sebe, jako kdybychom s nimi trénovali celou dobu. Je super, že se tady nehraje na nějaké staré a mladé. I ti starší hráči jsou schopní za mladší něco vzít, a to je myslím strašně super.

Jaké jsou pro vás tyto první zápasy mezi muži jak v Hradci, tak v Kolíně? Nemáte někdy ze soupeřů respekt?
Mám, ale je to spíše takový respekt k těm zkušenostem, ti hráči hrají léta první ligu či extraligu. Já zkušeností zase tolik nemám. Ale když to vezmu silově, tak to už respekt nemám, myslím si, že jsem na tom silově stejně jako oni.

Váš spoluhráč Vojtěch Síla zase naopak žádný respekt neřeší, že?
Je pravda, že Sílič (Vojtěch Síla) je takový. Hlava nehlava do toho vletí (směje se). On má takový styl, že do toho jde. Třeba není tak technický, ale jde si prostě za tím. Někdy mě až překvapí, jak do toho jde.

Už víte, jaký s vámi trenéři mají plán? Jestli zůstáváte v Kolíně nebo míříte zpět do Hradce?
Trenéři říkali, že se ještě budou domlouvat mezi sebou. Vůbec nevím, takže uvidíme. Já bych byl rád za jakýkoliv chlapský hokej, který bych mohl hrát. Jsou to cenné zkušenosti a ty je hodně důležité sbírat.

Co vůbec říkáte na spolupráci s Kolínem? Pro mladé hráče by to mělo být ideální. Třeba i vzhledem ke vzdálenosti.
Vzdálenost je super, dá se sem hodně dobře dojet. Celé ty dny, které jsme byli tady, jsme dojížděli, takže na dojíždění úplně v pohodě. I to, kolik nás tady hrálo, svědčí o tom, jak ta spolupráce hodně dobře funguje. Je to super.

Loňský příchod do juniorky? David Kočí mi dal nabídku

Vy jste zatím v přípravě na sezónu v jednom kole, hrajete zápasy za hradecké áčko i juniorku, nyní i za Kolín. Jak to zvládáte?
Stíhat se to dá v pohodě. Až tedy na turnaj s juniorkou v Karlových Varech, kde jsme odehráli čtyři zápasy ve čtyřech dnech. Jinak to zatím byly pokaždé dva zápasy do týdne. Fyzicky se to dává úplně v pohodě, tělo rychle zregeneruje a je to v pořádku. Ale ten turnaj s juniorkou byl opravdu náročný, tam jsem navíc dostal i hodně prostoru. Každopádně, i když toho času na ledě v chlapském hokeji tolik nedostáváme, tak já jsem rád za každou příležitost.

Hradecký tým vede od nové sezóny Vladimír Růžička, co říkáte na něj jako na trenéra?
Já ho znám už z předcházejícího angažmá z Chomutova, kde jsem působil. Znám ho tedy delší dobu, takže jsem trochu věděl, do čeho jdu. Má takový svérázný styl, ale myslím, že když na to hráči přijdou, tak je pak vidět, co po nich chce, a to je to důležité.

Vy nejste hradecký odchovanec, teprve loni jste přišel do juniorky. Jak se zrodil váš přesun pod Bílou věž?
V Chomutově se už úplně nevědělo, jak to bude. Už tehdy nebylo jisté, jestli se tam něco bude vůbec hrát. Takže už jsem angažmá sháněl, a nakonec mě oslovil David Kočí, který v Chomutově trénoval, s tím, že jde do Hradce. A že je tu možnost a nabídka, že si může někoho přivést. Tak jsem to zkusil, bral jsem to jako nejlepší možnou variantu. Jsem rád, že jsem tady.

Je pro vás a spoluhráče příjemné, že se vy junioři znáte s trenérem Davidem Kočím, který povýšil k hradeckému áčku?
Myslím, že určitě. Z dřívějška mě zná ještě i pan Růžička, to je velké plus. To, že David Kočí trénoval juniorku, je přínos i pro další kluky, protože on ví, co od nich může čekat, a může jim pomoct dostat se do chlapského hokeje.

Pocházíte z Třemošné. To by bylo pěkné se dostat z Třemošné až do extraligy, že?
To je pravda (směje se). Je to pro mě jedna z motivací, která mě žene dál. Třemošná je malé město a člověk by tam chtěl být takovou ikonou. V současnosti držíme prapory, myslím, jen já a Aleš Stezka (pozn. brankář prvoligového Havířova, který chytal extraligu v Liberci a Chomutově). Jsme jediní takoví odchovanci, kteří někde jsou.

Pro vás může být také velkou motivací a cílem také účast na světovém šampionátu juniorů, že? Pokud se tedy bude vůbec konat.
Uvidíme, je to ve hvězdách. Člověk nikdy neví. Ale za šanci bych byl samozřejmě rád. Udělám pro to maximum, a uvidíme, jak to dopadne. V mé kariéře asi nemám úplně nějaký vysněný cíl. Snažím se být den ode dne lepší a lepší a dostat se, co nejdál to půjde.