Martin Vágner a Filip Luňák se zúčastnili stáže ve Švédsku

Martin Vágner: Stáž byla pro mě hodně inspirující

Martine, jak ke vzájemné spolupráci mezi kluby a k vaší stáži ve Färjestadu došlo?
Když jsme se dozvěděli soupeře pro čtvrtfinále CHL, tak kluci z marketingu s tímto nápadem přišli. Tímto bych jim chtěl poděkovat za to, že nás s sebou přibalili do letadla a že jsme mohli takto využít alespoň dva dny ve Švédsku. Detaily jsme pak domlouvali přímo na místě se zástupci týmů mládežnických kategorií Färjestadu. Měli jsme naplánované společné sezení, sledování tréninků, meeting se všemi trenéry a taky prohlídku zázemí mládeže a skoro celého stadionu. I když to byly jen dva dny, bylo to určitě ku prospěchu.

Jaká byla komunikace se zástupci švédského klubu?
Jejich přístup byl skvělý. Měli jsme připravenou spoustu otázek a ve všem nám vyšli vstříc. Postarali se o nás, s ničím neměli problém, všichni byli velmi ochotní a vstřícní. Za což bych chtěl zástupcům Färjestadu také moc poděkovat.

Byla spolupráce zaměřena, vzhledem k vaší specializaci, především na mládežnické kategorie?
Vesměs se všechno točilo kolem mládeže, takto jsme to měli dopředu zaměřené. Já pracuji u kategorie juniorů, takže jsem se také ptal na přesun hráčů mezi juniorkou a áčkem. Měli jsme také meeting s kondiční trenérkou, se kterou jsme probírali fyzickou stránku a připravenost. Tady musím říct, že se to od nás moc neliší, až na drobné detaily. Nemyslím si, že bychom šli jiným směrem než ve Švédsku.

Je nějaký zásadní rozdíl v přístupu k tréninku mládeže v obou zemích?
Pár věcí je tam samozřejmě nastaveno jinak, hlavně školní systém. Kluci se tam díky tomu mohou svému sportu maximálně věnovat. To my bohužel nezměníme. Také vybírají z velkého počtu hráčů a mají větší konkurenci. Kéž by u nás taková konkurence a takový přístup k tréninkovým jednotkám byl taky. Myslím, že nastavení a intenzita v trénincích byla větší, z toho, co jsme viděli. A to samozřejmě změnit můžeme tím, že se to budeme do hráčů snažit dostávat.

Švédští obránci v posledních letech světovému hokeji dominují. Co se vám, jakožto bývalému bekovi, obecně na práci švédských zadáků líbí?
Je to jednoznačně o pohybu. Bruslení a pohyb je základ dnešního hokeje. Když se podíváme na jakéhokoliv švédského obránce, který hraje prim ve světových ligách, je hned vidět, jak mají skvělý pohyb. A je vidět, že si na tom zakládají právě už v mládeži. Také hodně drilují dovednosti a pak už to mají naučené a nemusí nad tím v zápasech přemýšlet. Měl jsem možnost vidět speciální trénink obránců kategorie U20 a U18 a to pro mě bylo hodně inspirující.

Budete na spolupráci se zástupci Färjestadu chtít v budoucnu navázat?
Jsme nadále v kontaktu, předali jsme si veškeré kontaktní údaje a nabídli jsme jim možnost stáže v Hradci. Teď se to bohužel nesešlo, protože áčko přiletělo jen na zápas a hned po něm zase odlétalo. Rozhodně se ale nebráníme další spolupráci či výměnného pobytu, protože jsme moc rádi, že to samé oni umožnili nám a přivítali nás, alespoň na dva dny.

Filip Luňák: Ve Švédsku mají na práci klid, to bych chtěl u sebe změnit

Filipe, jak jste přijal zprávu o tom, že jste byl klubem vyslán na stáž v Karlstadu?
Už jsem měl jet na delší stáž pro trenéry brankářů a mládeže na Frölundu, ale z organizačních důvodů to tehdy bohužel neklaplo. Jsem tedy moc rád, že to tentokrát vyšlo. Moc jsem to uvítal, protože bych se v trenérských dovednostech chtěl posouvat a taky jsem chtěl vidět, v jakém prostředí, v jakém nastavení a s jakými prostředky se v Karlstadu trénuje.

Jak se vám po příletu na Färjestadu líbilo?
Bylo tam opravdu přátelské prostředí a dostali jsme od pověřených osob obrovské množství přínosných informací. Provedli nás po veškerém zázemí, kde na vás opravdu dýchá klubová historie. Na každé zdi tam visí nějaká klubová legenda nebo připomínka klubového úspěchu.

Stihl jste si za ty dva dny porovnat, v čem jsou největší rozdíly v trenéřině u nás a ve Švédsku?
Nejvíc překvapivé pro mě bylo, v jakém prostředí a nastavení tam pracují. Mají na práci obrovský klid. U nás v Česku je tam mnohem větší dávka stresu, každému jde v podstatě o místo. Mladí kluci tam přijdou na hokej vyklidnění, nikam nechvátají. U nás mají kluci v akademických kategoriích spoustu dalších povinností. Tlačí na ně rodiče, aby fungovali doma, tlačí na ně ve škole a tlačíme na ně i my na zimáku.

Jak konkrétně tedy vypadá režim pro mládežníky v klubu švédského mistra?
Ve Färjestadu to mají nastavené tak, že třikrát v týdnu trénují dvoufázově. Jenže dopolední fáze vypadá tak, že na stadion přijdou až v 8 hodin. Půl hodiny jsou na suchu, hodinu na ledě a pak jdou na společný oběd. Odpoledne jdou do školy na 4 hodiny na společné gymnázium. A od šesti do osmi mají druhou fázi. A to je mnohem příjemnější, než když u nás vstávají v 5 hodin a v 5:40 už musí být nastoupení na zimáku. Pak v osm škola, o půl čtvrté rychle domů hodit tašky a pak hned zase na dvě hodiny na zimák. V propojení střední školy a sportu mají ve Švédsku oproti nám obrovskou výhodu.

Zjistil jste něco, co můžete okamžitě přenést do své práce v Hradci?
Asi klid na trénink dovedností. Když mluví trenér a něco vysvětluje, tak tam neexistuje, aby si někdo střílel puky nebo dělal cokoliv jiného. Podle mě děláme spoustu věcí při tréninku podobně, ale chybí nám právě ten vnitřní klid. A to se snažím změnit i sám v sobě, abych měl to správné vnitřní nastavení při práci.

S kým jste během stáže přišli do styku?
Věnoval se nám tamní šéftrenér mládeže, který nás měl na starost. Vyměnili jsme si spoustu tréninkových videí a i jemu se moc líbilo něco, co jsme mu pouštěli my. Třeba co se týče suché přípravy, tam by si podle něj toho spoustu mohli vzít zase od nás. Pak jsem se hodinu bavil s jedním trenérem a až poté jsem se dozvěděl, že to byl Mathias Johansson, kterému tam visí dres pod stropem a hrál i v NHL. A takový borec byl naprosto v klidu schopný naslouchat dvěma klukům z Hradce Králové. Prostředí a přístup lidí tam byl opravdu úžasný.

A co trénink brankářů, měl jste možnost nahlédnout pod pokličku?
Viděl jsem několik patnáctiminutových gólmanských jednotek vždy před společným tréninkem a také jsem mluvil s trenérem brankářů mládeže. Probírali jsme, kam se ta brankářina ve světě vůbec ubírá a kolik oni stráví týdně tréninkem gólmanů. A zjistil jsem, že fungujeme opravdu velice podobně.

Co je pro švédské brankáře a práci s nimi typické?
Hodně pracují s úhlováním. Mají práci gólmanů postavenou na vynikající poziční hře a to se opakovalo víceméně ve všech trénincích. V tom si myslím, že jim trochu ujíždí vlak, třeba Finové jsou podle mě momentálně lépe připravení. Třeba rozehrávce se věnovali poměrně málo, na to, jak je ve světovém hokeji důležitá.

Jaký dojem na vás udělala tamní hala a hlavně její útroby a zázemí?
Když tam člověk vkročí do haly, dýchne na něj kus sportovní historie. Sice není stará, ale celkově prostředí a kulisa tam působí neskutečně. A podmínky v zázemí pro akademii jsou opravdu nesrovnatelné. Třeba tam měli tři průmyslové pračky a sušičky, což je záležitost statisíců korun. Suchá šatna, šatna s hokejovou výzbrojí, hned vedle obrovská posilovna. Krásná malá hala je připojená k té hlavní vnitřním tunelem.

Bude v nějaké míře spolupráce mezi Mountfieldem HK a Färjestadem pokračovat?
Nabízeli jsme jim stejný výměnný pobyt u nás, ale oni přilétali jen na zápas a pak hned zase pryč. Ale vyměnili jsme si kontakty a taky spoustu názorů, spolupráce byla vynikající a klidně by mohla v budoucnu kdykoliv pokračovat. Chtěl bych naší organizaci moc poděkovat za šanci se na takovou stáž v renomovaném švédském klubu dostat. Jsem za ni moc vděčný a budu se snažit co nejvíce věcí, které jsem tam načerpal, převést do práce s našimi svěřenci.