Mít lvíčka na hrudi? Něco neuvěřitelného, přiznává Bohumil Jank

Co vůbec říkáte na to, jakou jste dostal šanci? Měl jste nějaké náznaky, že by si vás trenéři mohli pozvat do reprezentace?
To vůbec. Odehrál jsem půlku sezóny v první lize a potom na poslední chvíli jsem se dostal do Hradce do prvního týmu, kde jsem odehrál play-off. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych mohl nastoupit za nároďák.

Národní tým se připravuje na mistrovství světa v Bělorusku. Ale i kdybyste se do konečné nominace nedostal, asi budete celou zkušenost hodnotit jedině pozitivně...
Buďme realisté (směje se). Já jsem mile překvapen, že jsem tu pozvánku vůbec dostal, a každý zápas i každý trénink je pro mě nesmírné plus. Jsem strašně rád za to, že tady vůbec můžu být, a hrozně si to užívám. Samozřejmě mi není jedno, jestli skončím teď, za týden nebo za čtrnáct dní, čím déle tady budu, tím líp pro mě. Ale až skončím, rozhodně nebudu nějak uražený.

Reprezentace je jiný level

Aktuálně hrajete dvojzápas s Norskem v Havlíčkově Brodě, kde jste letos v první lize nastoupil ke 31 zápasům. Jaké to je, vrátit se v dresu reprezentace?
Cítím se tady jako doma. Odehrál jsem tady půl sezóny a ten tým i klub mi neskutečně pomohly. Mohl jsem se rozehrát i na play-off do Hradce.

Minulý týden jste odehrál také dvojici utkání s Dánskem. V čem jsou severští soupeři nebezpeční?
Jsou hodně houževnatí. Dohrávají souboje, hodně bruslí. Sice nejsou tak hokejoví jako třeba Švédové nebo Finové, ale začínají se srovnávat se světovou špičkou. Udělali dobré podmínky pro mladé hráče a cpou se taky nahoru. Zlatým příkladem je Švýcarsko, které jsme před deseti, patnácti lety poráželi na mistrovství světa 10:0, a teďka minulý rok skončilo druhé.

Na co naopak aktuálně sází váš tým? Je to výbušnost, když hrajete v tak mladém složení?
Každý ví, že tady se musí hrát na sto deset procent. Nikdo nemůže vypustit jedno jediné střídání. Je to jako play-off extraligy, všechno naplno, všechno dohrávat, bruslit, střílet co nejvíc do brány. Je to jiný level.

Máte tady někoho, s kým jste toho odehrál víc v mládežnických reprezentacích?
Víceméně celou mládež jsem prošel s Tomášem Filippim, potom ve dvacítce se přidali Vojta Mozík a Tomáš Nosek. Lukáše Kováře z Vítkovic jsem potkal na jednom nebo svou srazech v šestnáctkách. Takže tyhle kluky ročníku 92 znám. Stejně tak Kubu Krejčíka, který přijede, s ním jsem byl v nominaci na dvacítky.

Hraje pro vás roli, do jaké obranné dvojice vás trenér postaví?
Já s tím problém nemám. Můžu hrát nalevo nebo napravo. Kam mě postaví, s kýmkoli mě postaví, tak se snažíme navzájem si vyhovět.

Zatím za sebou máte tři zápasy a tři výhry, i výsledkově to vypadá pohodově. Cítite to taky tak?
Pohodově... Kdybychom hned nedali dva, tři góly, tady nebo i v Děčíně, tak by soupeř strašně kousal. Jsou to týmy, které jdou nadoraz a snaží se proti nám vytáhnout. Taky hrajou o nominaci na mistrovství světa, takže do všeho jdou naplno.

Sparta byla bez náboje, bez chuti

Je pro vás osobně reprezentace náplastí za vypadnutí ve čtvrfinále se Zlínem?
Dejme tomu trochu jo. Ale to vypadnutí se Zlínem mi bude ležet v žaludku ještě hodně dlouho. Vyhráli třikrát v prodloužení... Oni ten play-off hokej umí hrát, mají zkušené hráče a tým je pospolu minimálně čtyři, pět let. Ví, jak se to hraje, nějakým způsobem to vždycky dorazí a urvou, ne náhodou jsou ve finále. Ten náš konec mě ale hodně mrzí.

Reprezentace vám ale náladu určitě zvedne, že?
Prodloužit si sezónu a ještě mít lvíčka na hrudi, to je něco neuvěřitelného. Strašně si toho cením a moc za to děkuju.

Celou sezónu se v extralize probírala Sparta, jak je strašně silná a že letos už se jí titul musí povést. Ale zase nic. Co na to říkáte?
Těžko říct, co se tam stalo, to musí vidět Sparta nebo pan Jandač. Ale co jsem koukal na jejich zápasy, byli takoví dost bez náboje, bez chuti. Základní část projeli úplně suverénně, každého přejeli. Dejme tomu, že měli pár zápasů, kdy nehráli excelentně, ale jinak bez problémů projeli celou extraligou. V play-off se ale hraje jinak, dohrává se každý souboj, bruslí se, všechno se hraje naplno. Myslím, že měli spoustu individualit, ale chyběl jim ten týmový duch.

Ve finále se tak sešly Kometa a Zlín, dva moravské týmy. Nemyslíte, že to není náhoda?
Každý tým to bere prestižně a chce se dostat co nejdál. Motivace vyhrát a být mistr je obrovská. A že do finále postoupily dva moravské kluby... Jak říkám, u Zlína mě to ani nepřekvapuje. Hrají strašně urputný a nepříjemný hokej, těžko se proti nim hraje. Ty hokejovější týmy, jako třeba Třinec, těžko přechází přes jejich obranu.

Foto: Aleš Krecl, www.cslh.cz