Moc si působení v Hradci vážím, líčí loučící se Filip Novotný

Filipe, když jste v lednu přišel do Hradce Králové, dorazil jste do hodně kvalitního týmu, který mířil vysoko. Jak nakonec vaše angažmá pod Bílou věží hodnotíte?
Je to tak, přišel jsem do rozjetého vlaku, kterému se dařilo. Udělali jsme 1. místo po základní části, které si tady každý přál. A vyřazovací boje? Ty jsme ani jeden z nás nezvládli a bohužel jsme skončili hnedka v 1. kole. Pocity jsou z toho všeho takové smíšené, myslím si, že jsme si za tím všichni chtěli jít, ale nějak se to zkráta nesešlo.

V Karlových Varech jste byl rozhodně pod vyšší palbou než na východě Čech. Jak náročná změna to pro vás byla? Kolikrát na vás šlo jen lehce nad deset střel...
Nemyslím si, že to je nějaký velký rozdíl. Prostě to tak v Hradci bylo, nějak jsem se s tím popasoval. Musel jsem se soustředit na každý puk, protože z každé střely mohl být gól. Když to na vás létá, tak o tom člověk nemá takový prostor přemýšlet. Je pak o trochu více v zápase. Bohužel v play off se to poté nepovedlo. A bohužel jsme vypadli.

Nakonec jste s Mountfieldem dokráčel pro Prezidentský pohár, což je i tak velký úspěch pro celý klub. Docení to člověk třeba trochu později?
Jo, každý úspěch je krásný. I když je to základní část, tak si toho samozřejmě cením. Už jsem základní část jednou vyhrál se Spartou, takže bych byl radši, kdybych se radoval z Masarykova poháru. Ale bohužel to nevyšlo. Ale na Hradec určitě zavzpomínám rád, protože lidé tady byli a jsou úžasní. Celou dobu nás podporovali, ke konci sezóny pak mohli i na stadion. A užili si s námi i oslavu na konci základní sezóny. Jen mě mrzí, že play off nám nevyšlo tak, jak jsme si představovali. Chtěli jsme jít za svým cílem a udělat fanouškům radost i podruhé.

V základní části vychytal Filip Novotný tři čistá konta v dresu Mountfieldu, i díky nim se radoval ze zisku Prezidentského poháru.

V play off jste se ve druhém zápas zranil. Poté další dva chyběl. Na pátý duel jste se vrátil, ale ani to nestačilo. Jak náročné bylo vědomí, že nemůžete týmu pomoci tak, jak byste chtěl?
Tým se připravuje na play off nějakých osm měsíců a najednou ze dne na den je konec. To je pak obrovské zklamání. A za sebe: Člověk pak přemýšlí, co mohl udělat lépe. Jak se mohl lépe připravit. A co se vlastně při tom zranění stalo. Samozřejmě to nebylo úplně ideální, ale v play off se člověk musí nějak kousnout. A hrát naplno i se zraněním. Bohužel to ale nevyšlo.

Nebylo pro vás osobně vyřazení ještě o to krutější, že se jednalo právě o Mladou Boleslav?
Mrzí mě, že jsem ten pohár nezvednul. A měli ho šanci zvednout oni. To mě mrzelo nejvíc. Hokejový život je krátký a nikdy nevíte, jestli ještě budete mít šanci pohár vyhrát. Pět let jsem nehrál o nic. A najednou ta šance byla obrovská. Bohužel to nevyšlo a hrozně to bolelo.

Ve třech posledních zápasech sezóny dokázal Mountfield při hře bez gólmana srovnat. I tak však ani jednou neslavil. Přemítáte někdy, proč tomu tak bylo? A zažil jste vůbec něco takového ve své kariéře?
Nikdy jsem tohle nezažil. A doufám, že už nezažiju. Takový je sport. Byli jsme horši. O ten jeden gól, jeden krůček, jednu maličkost, které pak rozhodly v prodloužení nebo nájezdech. Asi byli lépe připravení. Bohužel. Je to sport. Ale fakt mě to ohromně mrzí.

S týmem se tedy loučíte, koncem dubna vám skončí hostování. Jak na působení na východě Čech budete vzpomínat?
Na Hradec budu vzpomínat jedině dobře. Přišel jsem do týmu, který byl top. Měl opravdu na to, aby vyhrál nebo uspěl. Byla tady skvělá parta, trenéři a vůbec všichni byli skvělí. V týmu jsem se cítil opravdu dobře. A musím říct, že i na ledě. A to i díky fanouškům, kteří nás táhli dopředu a parádně fandili. Je tady jedna z nejlepších atmosfér a hráči se tu hraje fakt výborně. Chtěl bych Hradci opravdu poděkovat, že jsem mohl být součástí takového týmu a organizace. Moc si toho vážím.