Naším problémem je úzký kádr, říká trenér osmáků Martin Štohanzl

Do konce soutěže vám zbývají už jen tři zápasy, bojujete o třetí místo. Jak hodnotíte průběh sezóny?

Jsem poměrně spokojený. Jen mě trochu mrzí, že jsme nedokázali potrápit Letňany a Pardubice, které si vzaly body jenom navzájem. My jsme s nimi sehráli dva vyrovnané zápasy, kdy jsme dlouho vedli, ale nedotáhli jsme je do konce. Oproti těmto týmům nemáme takovou kvalitu na postu gólmana. Ke konci sezóny se to ale už zvedá a můžeme se o něj opřít, asi je to tím, jak v klubu fungují brankářské tréninky.

Dva jmenované celky mají na zbytek startovního pole velký náskok. Jaký je podle Vás největší rozdíl, který je odděluje od ostatních?

Co se týká Pardubic, mají vyloženě vyrovnanější, široký kádr. Všechny tři formace jsou schopné vzít to na sebe a rozhodnout zápas. V Letňanech je to právě hodně o gólmanovi a o první pětce, která je v tomto ročníku opravdu silná.

Jak silný je váš ročník 1999?

Máme hodně úzký kádr. Před sezónou přišli čtyři noví hráči, tím se kvalita zvedla. Tihle nově příchozí jsou srovnatelní s prvními formacemi ostatních týmů, se kterými se pereme. Potom ale ta výkonnost hodně klesá. Druhá lajna je ještě slušná, ale třetí už musíme doplňovat hráči ročníku 2000, protože ti naši starší už na to kvalitu nemají.

Jakým způsobem pohyby mezi vámi a sedmou třídou probíhají? Máte u sebe nějaké mladší hráče nastálo?

Čtyři u mě byli nastálo, ale teď je dávám k dispozici zpátky panu Vybíralovi. Sedmá třída se po Vánocích přesunula do nadstavbové části a má kvalitnější soupeře, takže nechci, aby její ročník trpěl. I pro ně platí rozdíl mezi těmito čtyřmi hráči a zbytkem. Co se týče zapojování mladých hráčů v našem týmu – jsou šikovní, všechno, ale když hrajeme se silnějšími soupeři, po fyzické stránce nestačí.

Zároveň také určitě sledujete výkony „svých“ hráčů o kategorii výš, v mladším dorostu.

Je to pro mě docela příjemné překvapení. Ve fyzických předpokladech je samozřejmě velký rozdíl, ale co se týká herních věcí, máme tam pět hráčů, kteří by určitě obstáli. A příští rok by mohli patřit k těm lepším. I ve srovnání s ročníkem 98, který v mladším dorostu hraje, je na tom těchto pět stejně nebo třeba o chloupek lépe.

Co říkáte na úspěchy základny, která se těší velkému zájmu? Jaký máte pocit z výchovy těch nejmenších?

Vzhledem k tomu, že jsem přišel z menšího klubu, z Jaroměře, musím k náborům říct – paráda! Určitě se to zvedlo. Když vidím třeba ročníky mezi šestou a osmou třídou, mají málo dětí. Při tom množství, které se teď nabírá, se ale určitě bude dát postavit kádr minimálně dvaceti dětí, se kterými se bude moci pracovat. Na tomhle by měl Hradec stavět.

Problémem podle mě je, když se sahá pro hráče z okolních měst brzo. Když přicházejí děti ve třetí, čtvrté třídě. Při současném systému soutěží pak nemůže ten slabší klub hrát v některých kategoriích důstojnou roli. Ani jednomu neprospívá, když k nim přijede ten silnější, který má z různých klubů stažené čtyři děti, a převálcuje je.

Lepší by bylo hrát vyrovnaný zápas s vlastními hráči, kterým by dal klub prostor. Až třeba v osmé třídě, kdy se rozhoduje, přijdou hráči, kteří tu kvalitu opravdu mají a jsou posilami. Taková je i vize pana Hostáka, metodika kraje, který působí i v klubu. Teď už by ty počty dětí měly být tak velké, že se snad Hradec ve všech kategoriích vrátí tam, kam patří.

Najdete si ve volném čase také chvíli na sledování hradeckého A-týmu, případně juniorů, kteří usilují o postup do extraligy?

Přiznám se, že než jsem do klubu přišel, tolik mě to nezajímalo. Teď se to ale snažím sledovat, hlavně juniorku, kde se Hradec potřebuje dostat do extraligy. To je podle mě alfa a omega fungování klubu do budoucna. Pan Říha tady odvedl obrovskou spoustu práce a teď jde o to, jestli se to podaří v baráži zúročit. Myslím, že mají velkou šanci.

Co se týče áčka, je super, že se dostalo do play-off, a dál se uvidí. Když není úplně povedená základní část, play-off může být o něčem jiném. Může se povést první kolo a tým to potom může dotáhnout daleko. Play-off je jiná soutěž a je na každém manšaftu, jak se na něj dokáže připravit.

Jaký je Váš životní příběh, jak dlouho trénujete?

Trénuju už osm let a od Hradce Králové jsem dostal nabídku už dřív, ale vzhledem k pracovnímu vytížení jsem ji odmítl. Letos mě pan Říha oslovil podruhé a kývl jsem na to. Částečně i proto, že sem z mého klubu přešli dva kluci. Chtěl jsem Hradci pomoci. Po sezóně se ale plánuju vrátit do Jaroměře, kde mám na starosti celou mládež. Trénovat dál by mě samozřejmě bavilo, ale pokud to máte dělat naplno a skloubit to se svou další prací, je to hodně těžné.