Očima mládeže #10: Znají mladí Lvi historii českého území?

Zajímáte se o historii? Jak moc je důležitá a co vás na ní nejvíc baví?

JanBoukal

obránce
17 let

Jan Boukal: Historie mě baví, protože rád zjišťuji, co se v minulosti odehrálo – ať už na našem území nebo ve světě. Mým nejoblíbenějším obdobím je 20. století, za mě je to nejdůležitější období v rámci našeho státu. Nejvíce mě ve 20. století zajímá doba za vlády komunistů v Československu, protože z vyprávění od prarodičů vím, že to nebylo vůbec lehké a nemělo by se zapomínat na to, co se stalo. Ve škole mě dějepis baví hlavně díky učitelům. Na základní škole jsme měli výbornou paní učitelku, která dokázala vyložit dějepis zábavnou formou, a navíc jsem si vždy z hodiny odnesl hodně vědomostí. Z mého pohledu jsou dějiny hodně důležité, protože se často zapomíná na důležité věci, jako třeba co se odehrávalo za doby komunistů. Cenzura, utlačování, pronásledování odpůrců režimu, a tak dál. Na tohle by neměli lidi zapomínat.

Jakub Řehák: Nemůžu říct, že bych přímo vyhledával témata o historii. Jde mi spíš o to, abych měl základní přehled o tom, co, kde a kdy se stalo, abych byl trochu „v obraze“. Nejzajímavější oblastí historie je pro mě starověk, konkrétně Egypt. Ať už tím, co všechno ti lidé dokázali v tehdejší době, tak i tím, jak byli proti Evropě vyspělí. Jejich velkolepé stavby i tisíce let po zániku říše stojí a pořád nás překvapují. Dějepis mě na škole vždy bavil, protože jsem měl štěstí na dobré učitele, kteří dokázali látku, kterou jsme probírali, vždycky nějak oživit a přiblížit nám ji, ale také jsme se z hodin dozvěděli mnoho zajímavostí o životě v dávných dobách, jiných kulturách a podobně. Řekl bych, že dějiny jsou pro nás důležité, můžeme se z nich vždy poučit, abychom nedělali stejné chyby dvakrát. Například v řešení krizí a konfliktů mezi národy a státy.

Jan Vencl: O historii se trochu zajímám, protože z minulosti se můžu občas poučit, nejvíce mě baví asi války. U dějepisu záleží, jakého máme zrovna vyučujícího, někdy mě baví víc a někdy míň, ale myslím, že alespoň základy by měl znát každý.

Na českém území se toho před 20. stoletím událo hodně, co byste ale vypíchli? Kterou osobnost považujete za nejvýraznější? Jak si vůbec představujete příchod obyvatel na naše území?

JakubŘehák

obránce
17 let

Jan Boukal: Pověst o praotci Čechovi znám, ale vůbec nevím, jak mohla vzniknout. Osídlení si představuji tak, že lidé, kteří putovali světem, došli k Řípu, a toto místo se jim zalíbilo, a tak se zde usadili. Asi tím nejlepším, co nás potkalo, bylo, že jsme se vůbec dokázali odtrhnout po pěti stech letech od Rakouska-Uherska a vytvořili vlastní stát. Za nejhorší považuji dobu za protektorátu a čtyřicet let vlády komunistů. Za první republiky jsme byli velice průmyslově vyspělí, ale poté za vlády komunistů jsme byli v zaostalejším východním bloku, takže to už nebylo tak dobré. Ale ve sportu jsme vždy měli špičkové atlety skoro ve všem. Takže ve světě jsme rozhodně známí byli. Osobností zde bylo několik, ale nejvýraznější podle mě byli Tomáš Gariggue Masaryk a Václav Havel. T. G. Masaryk měl nedílnou a možná největší zásluhu na vytvoření Československa a byl jeho prezidentem po více než patnáct let. Václav Havel byl významnou osobností při rozpadu komunismu v Československu a také první porevoluční prezident.

Jakub Řehák: Myslím si, že na každé pověsti je zrnko pravdy, takže ano, částečně na ně i věřím, ale podle mě se osídlení nestalo ze dne na den, že si někdo řekl: „Od teď tady budou Čechy a zůstaneme tu!“ Spíše tu museli Češi nějakou dobu žít a líbilo se jim tu, než se rozhodli usadit natrvalo. Nejlepším panovníkem byl podle mě Karel IV., za jehož vlády byly české země v rozkvětu a celkově se zemi v mnoha směrech dařilo. Také za jeho doby nebyly žádné války, což také přispělo k rozkvětu země a spokojenosti lidí. K tomu nejhoršímu bych asi vybral to, když Švédové během třicetileté války dobyli Prahu a připravili nás o mnoho kulturních „pokladů“. Nejvýraznější osobou ale podle mého byl Přemysl Otakar I., který získal pro české panovníky v roce 1212 Zlatou bulu sicilskou.

Jan Vencl: Na pověst o praotci Čechovi moc nevěřím, na druhou stranu k nám ale někdo někdy přijít musel. Nejhorším obdobím v historii našich zemí byl podle mě asi hladomor nebo válka, za nejlepší považuji sametovou revoluci a konec komunismu u nás. S tím souvisí i podle mě nejvýraznější osobnost – Václav Havel, protože se podílel na odtrhnutí Československa od Sovětského svazu.

Jaké téma v rámci české historie máte nejradši? A máte nějakou oblíbenou pověst?

JanVencl

útočník
16 let

Jan Boukal: Je to 20. století, konkrétně doba za vlády komunistů. Vždy mě bavilo poslouchat vyprávění prarodičů z tohoto období, navíc rád zjišťuji nové informace z této doby. Z pověstí mám rád tu o svatém Václavovi a blanických rytířích, která vypráví, že když bude českému národu nejhůře, vyjedou rytíři v čele se svatým Václavem z Blaníku na pomoc.

Jakub Řehák: Zajímavé je pro mě období husitství. Husité byli nejen pro okolní země postrachem a svým drancováním připomínali bandity. Díky nim se české země „proslavily“ po celé Evropě. Mezi mé oblíbené pověsti patří ta o Přemyslu Oráči, kterou jsem poprvé slyšel už na prvním stupni základky a utkvěla mi v hlavě. To, že vládla v Čechách Libuše, asi nebylo na tehdejší dobu obvyklé, a proto muži chtěli muže za jejich vládce. Pověst tedy vypráví o tom, jak si Libuše zvolila svého manžela, se kterým vládli společně.

Jan Vencl: Nejradši mám asi novodobou historii, z pověstí bych vybral tu o Horymírovi a Šemíkovi. Jednou jsme ji četli ve škole a nějak mi zůstala v hlavě, protože příběh o tom, jak Horymír skočil na koni z Vyšehradu a ještě to přežil, to mě jako malého zaujalo.

Jak vnímáte minulé století na území ČR z pohledu komunismu? Co říkáte na bývalé Československo? A jak je na tom s vědomostmi ohledně historie 20. století vaše generace?

Jan Boukal: Čeština a Slovenština jsou si hodně podobné, takže si dokážu představit, že bych žil v Československu. Slovenštině rozumím, ale někdy mě některé slovo překvapí. Komunismus má nedílnou roli ve vývoji Česka. Jelikož jsme byli ve východním bloku, který zaostával za tím západním, nebyli jsme tak vyspělí. Z vyprávění vím, že hned po nástupu komunistů se začalo znárodňovat a spoustu rodin přišlo o vlastnictví věcí. Na komunismus by se nemělo zapomínat, protože to, co se dělo za čtyřicet let komunistické vlády, by nechtěl nikdo zažít. Dle mého názoru je potřeba znát alespoň ty nejdůležitější události v historii našeho státu. Dějiny mě baví, takže si myslím, že historii své země docela znám, ale vždy se najde něco nového a zajímavého, co jsem nevěděl.

Jakub Řehák: Myslím si, že Češi a Slováci spolu v jednom státě žili proto, protože máme podobnou historii, řeč, kulturu a mnoho dalšího. Nevidím problém ve společném soužití, myslím si, že by určitě šlo i v dnešní době. Za komunismu naše země podle mě zažila úpadek jak v politice, tak i v průmyslu, kultuře a celkově celé společnosti. Je důležité novodobou historii znát, poučit se z ní a předejít tak podobným problémům, které se už opakovaly. Myslím si, že rámcově bych události z historie dokázal zařadit, ale nemyslím si, že dějiny znám dokonale, protože se setkávám s novými informacemi a zajímavostmi, které jsem předtím nevěděl.

Jan Vencl: Češi a Slováci mají hodně podobnou kulturu, to nebyl problém, umím si představit, že by bylo znova Československo. Slovenštině docela rozumím, i když některá slova mi dělají problém. Když po válce nastoupili komunisté, lidé si mysleli, že se budou mít líp než za války, ale nakonec se ukázalo, že tomu tak není. Každý asi ví alespoň základy toho, co se stalo. Když budeme znát historii, tak se z ní můžeme poučit, já historii docela znám, dřív jsem se o ni trochu zajímal. Zlepšit bych ale mohl znalosti o pravěku a té úplně hodně staré době.