Parádní pocit, říká Radim Šalda o první trefě. Puk věnuje babičce
Hradečtí podali ve Zlíně zodpovědný a poctivý výkon směrem dozadu, vepředu zase přidali čtyři branky a pohodlně si dokráčeli ke třem bodům. Jedním ze střelců Mountfieldu byl i dvacetiletý zadák Radim Šalda, který mohl oslavit premiérovou branku v české extralize. Po zápase hovořil nejen o uplynulém utkání, ale i o svém vzrůstajícím zápasovém čase i o kanadské QMJHL, kde odehrál poslední dvě sezóny.
Radime, gratulace k první extraligové brance, krásná trefa k tyči. Mířil jste vůbec?
To se úplně říct nedá, prostě jsem do toho bouchnul a padlo to tam. Ale je to super, parádní pocit. Doufám, že takových bude víc.
Puk vám musel u rozhodčích vyjednat Radovan Pavlík, kde skončí?
Přiznám se, že puky nesbírám. Určitě ho někomu dám, třeba babičce, protože to je obrovská fanynka.
V posledních zápasech je na týmu vidět herní a výsledkový vzestup. Co je podle vás tím hlavním důvodem?
Konečně jsme se odpíchli od toho dna. Poslední dobou jsme hráli špatně, výsledky byly 0:1 nebo o gól ve prospěch soupeřů. Musím říct, že si to konečně sedá.
Bylo ve Zlíně důležité, že jste ani po tom, co jste vedli o dva góly, nepřestali hrát? Byl to opravdu zodpovědný výkon od začátku do konce.
Konečně jsme navázali na naši první třetinu. Většinou jsme měli první třetiny výborné, a ty nastávající pak nestály za nic. Tentokrát jsme v tom pokračovali dál, navázali jsme na první třetinu a byli soustředění. Před druhou jsme si řekli, že budeme hrát jako tu první, jako kdyby to bylo 0:0. Vyšlo nám to a doufám, že v tomu budeme pokračovat.
„Hodně trénujeme, aby byla defenzíva precizní. Děláme na tom v každém tréninku a každém zápase.“
Takový zápas, kdy se do konce nemusíte strachovat o výsledek, vám může pomoci hlavně po psychické stránce, je to tak?
Takový výsledek vás vždycky dá do určité pohody. Když tým vede o dva tři góly, je potom mnohem sebevědomější. A když inkasuje branku, pořád není pod takovým tlakem. Tentokrát jsme brzy odskočili o dva góly, a to nám hrozně pomohlo a hráli jsme v pohodě.
Dá se říct, že už jste pozměněný herní styl založený hlavně na obraně dostali pod kůži?
Hodně trénujeme, aby byla defenzíva precizní. Děláme na tom v každém tréninku a každém zápase. Všechno začíná od obrany a pak teprve vznikají protiútoky a přesilovky. Momentálně nám to vychází.
Zlín hraje hodně fyzicky, rozdal nejvíc hitů v lize. Bylo to na ledě znát?
Hrají agresivně, hodně napadají a dohrávají a v některých situacích na ledě to bylo znát. My jsme si s tím ale poradili a hned po zisku jsme rychle zakládali protiútoky, což nám svědčilo.
Zlepšené výsledky určitě zlepšily i náladu v kabině, je to tak?
Pohoda v kabině je teď dobrá. S klukama jsme se snažili nebýt frustrovaní a nemít hlavy dole. Vyplatilo se nám to a konečně se trochu zvedáme.
Tři branky vstřelili mladí hradečtí borci. Cítíte se na ledě dobře, když vám trenéři věří a dávají vám prostor?
Je to super pocit, když dostáváme tolik prostoru. Pro mladé kluky jako jsem já nebo i ostatní je to odměna, ale myslím, že si ji zasloužíme a že předvádíme dobré výkony.
„Jsem strašně vděčný za tuhle šanci. Chci mít stabilní výkony, a tím se začlenit do našeho kádru.“
Váš zápasový čas každým utkáním narůstá, proti Beranům vás trenéři stavěli i do přesilovek. Jak si takovou důvěru užíváte?
Užívám si to hrozně moc a jsem strašně vděčný za tuhle šanci. Snažím se vždy podávat co nejlepší výkony, aby třeba můj ice-time šel ještě víc nahoru. Hlavně chci mít stabilní výkony, ne nahoru dolů, a tím se začlenit do našeho kádru.
Pro vás je to první sezóna mezi muži. Máte od trenérů dostatečnou zpětnou vazbu a víte, v čem se musíte v seniorském hokeji ještě zlepšit?
Já si myslím, že i každý zkušený hráč se musí pořád zlepšovat. Já jako mladý hráč mám signálů od trenérů spoustu. Pořád se o mých výkonech bavíme a já se na nich snažím neustále pracovat. Snažím se, makám a doufám, že se mi to bude vyplácet.
Poslední dvě sezóny jste odehrál v kanadské juniorce. Dá se tato soutěž vůbec srovnat s českou extraligou?
Kanadská juniorka by se dala srovnat spíš s první ligou. Kdyby proti sobě hrály prvoligový tým a tým z QMJHL, byl by to vyrovnaný souboj. Největší rozdíl proti extralize je asi v rychlosti. V Kanadě není na nic tolik času jako v extralize. Hokej je tam rychlejší, agresivní, jsou tam mladí draví kluci. Chodí po sobě hlava nehlava. V extralize do toho jdou s větším rozmyslem, je to více o taktice. V Kanadě musí být hráč hlavně rychlý, u nás musí být spíš chytrý.
Před tímto ročníkem jste se účastnil předsezónního kempu v Tampě. Jak na to vzpomínáte?
Hlavní kemp Tampy Bay Lightning byl pro mě neskutečný zážitek. Máte tam obrovský servis, dostanete vše od A až po Z. Každému bych to přál, je to neuvěřitelné, jaký tam mají hráči luxus a jak se o ně všichni starají. A potkat se a trénovat s takovými hráči jako je Kučerov nebo Stamkos nebo si s nimi popovídat, to je opravdu neskutečné. Budu se snažit, abych se s nimi zase jednou dal dohromady a třeba tam někdy přivítám nové mladé kluky já.