Petr Moravec po debutu: Dospělý hokej se hraje víc hlavou

A jeho premiéra rozhodně nebyla k zahození. Sedmnáctiletý útočník strávil na ledě téměř patnáct minut, sbíral zkušenosti na vhazování, prostor dostal i v přesilových hrách a prezentoval se několika zajímavými střeleckými pokusy. „Zápas jsem si užil moc. Sice mohl dopadnout výsledkově líp, ale i tak to bylo výborné utkání. Jsem rád za čas, který jsem na ledě dostal, taky spoluhráči byli skvělí. Když jsem udělal chybu, podpořili mě v další hře,“ pochvaluje si.

Před čtvrtečním kláním v Přerově hrál soutěžní zápas naposledy 9. října za východočeskou juniorku, po téměř dvouměsíční pauze tak bylo utkání více než vítané. „Je to fakt dlouhá doba. Ale hráli jsme nějaké přípravné zápasy s dvacítkou, asi by to bylo o dost horší, kdybychom nehráli vůbec. Soutěž je ale stejně o něčem jiném. Po první třetině jsem si však zvykl, cítil tempo a bylo to dobré,“ říká Moravec.

Na přerušení sezóny podle něj nebyla jen jedna nepříjemná věc. Roli hrálo jak vědomí, že se prostě nemůže, tak fakt, že obzvlášť pro mladé hráče je herní praxe nesmírně důležitá. „Určitě jsme vnímali oboje. Běhat a trénovat na suchu není ono. Přeci jen je bruslení něco úplně jiného a na suchu to natrénovat nemůžete,“ ví dobře.

Právě zmiňovaná přestávka mu ale možná paradoxně k prvním startům mezi dospělými pomohla. „Jak byla pauza a všechno zastavili, hledali jsme s agentem, kde bych mohl hrát, abych dva měsíce nestál. Litoměřice projevily zájem, takže jsem šel tam. Za příležitost jsem byl rád, protože čekání bylo hrozně dlouhé, doba bez hokeje byla něco fakt strašného. V Hradci byli rádi a vyšli mi vstříc, nevadilo jim to,“ popisuje mladý hráč, jak se zrodil jeho příchod do Stadionu.

Litoměřice navíc nejsou jen tak nějaký klub druhé nejvyšší české soutěže. Pod křídly trenérů Davida Bruka a Daniela Tvrzníka tam trénuje a hraje řada mládežníků, kteří svou hrou sahají nejen po trvalejším nasazení v dospělém hokeji, ale také po mládežnických reprezentacích. Své další reprezentační akci se tak Petr Moravec možná přiblížil zase o něco víc. „Vůbec mi to nevadí a neřeším to. Možná jsem i rád, že budu pod drobnohledem,“ komentuje tuto skutečnost hokejista ročníku 2003.

Když už mluvíme o reprezentačních zápasech, Moravec jich má zatím na kontě 25 – 4 v kategorii U16 a 21 za kategorii U17. Možná by jich dokázal nastřádat i víc, kariéru rusovlasého hokejisty ale v sezóně 2018/19 přerušilo zranění. V té loňské se ovšem Petr Moravec vyhoupl zpět ke své někdejší výkonnosti a body sbíral na mezinárodním i tuzemském poli. Za národní tým do 17 let zaznamenal ve zmiňovaných 21 zápasech 17 bodů (8+9), v hradeckých kategoriích dorostu a juniorky zase ve 45 duelech nasbíral bodů 51 (20+31). Hokej dospělých je však pro něj další posun vpřed.

A jaký pro něj příchod do nového mužstva vlastně byl? „Bylo to něco nového, ale v Litoměřicích je fakt super zázemí. Charakter týmu je tam logicky úplně jiný než v juniorce, jsou tam starší hráči, kteří to hodně táhnou a snaží se nás mladé usměrňovat, abychom taky pomáhali.“

Velké slovo v usměrňování mladých hráčů má kapitán mužstva Jan Výtisk, který před letošním ročníkem přijal angažmá v Litoměřicích s tím, že by měl vedle vůdčí role na ledě plnit i roli jakéhosi mentora. „Je super. Má zkušenosti a přehled, vžil se do role, kdy nám mladým radí, co dělat líp. V kabině nás podpoří a říká, co bychom měli zlepšit, mně třeba poradil, jak to hrát v obranném pásmu nebo jak zvládat souboje,“ chválí staršího spoluhráče Moravec.

Právě na soubojích bylo na ledě vidět, že Petr Moravec oproti starším a zkušenějším hokejistům ještě silově strádá. „Jsou to chlapi a jsou trošku jinde,“ usmívá se. „Snažil jsem se, ale mají větší sílu a je to těžší než v juniorce. Mám ale o to větší motivaci makat. Když to vidím, musím víc dřít a trénovat, abych na ně měl,“ je si vědom odchovanec Hradce Králové.

Další odlišnost vidí také v samotné organizaci hry. „Rozdíl je největší asi ve hře ve středním pásmu. V juniorce jsme rozlítaní, v dospělém hokeji se hraje víc hlavou. Také vhazování jsou úplně jiná. Člověk potřebuje větší sílu než v juniorce a už to není taková sranda,“ popisuje své dosavadní zkušenosti.

Ještě není jisté, zda se v nejbližší době juniorské soutěže znovu rozběhnou, pro Moravce je ale prioritou udržet se v kádru Stadionu. „Teď bych měl zůstat v Litoměřicích a uvidíme. Když budu hrát dobře, možná tam zůstanu do konce sezóny,“ potvrzuje. A vzhledem k tomu, že spousta litoměřických hráčů se přesunula na kemp před mistrovstvím světa dvacetiletých a mnozí z nich na turnaj i odletí, mohl by hradecký rodák dostávat na ledě prostor. „Je to tak, teď měsíc bych mohl víc hrát. Pak uvidíme, kolik se jich po mistrovství vrátí zpátky,“ přemítá.

Nevadí mu ani fakt, že kvůli hraní za Litoměřice musel na většinu času opustit zázemí domova a dlouhodoběji okusit samostatný život. „Bydlíme na hotelu v Litoměřicích. Když jsme nehráli, jel jsem o víkendu domů, ale jinak ne. Zatím mi nevadí žít samostatně, je to zase něco nového a baví mě to. Školu teď mám distančně, takže to problém není. Ale až se do ní zase začne chodit, to bude horší, to ještě promyšlené nemám,“ usmívá se na závěr.