Představujeme 3. třídu: Patron Radek Pilař, trenér Michal Bureš
Hradecké mládežnické kategorie se učí novým dovednostem nejen od zkušených trenérů, ale také od hráčů A-týmu. Jinak tomu není ani u 3. třídy, kterou má na starost jako hlavní kouč Michal Bureš. Tomu vypomáhá hned několik asistentů, ruku k dílu přiložil také Radek Pilař, který je patronem dané kategorie. Jak spolupráce u hráčů ročníku 2011 probíhá?
Patron Radek Pilař: Kluci trenéři to mají zmáknuté
Patronem 3. třídy se stal útočník A-mužstva Radek Pilař, který bral trénink s hradeckými nadějemi jako příjemné zpestření. „Trénink se mi líbil hodně. Kluci trenéři to mají zmáknuté. Všechno mají udělané zábavnou formou, rozdělené do čtyř stanovišť. Myslím si, že kluci se tam rozhodně nenudí, je to pro ně zábava a rychle jim to uteče,“ popisuje nadějný forvard.
Bruslení a střelba, to je alfou a omegou ledního hokeje. Těmto základním dovednostem se hokejisté věnují od útlého věku, nejinak je tomu v případě hráčů ročníku 2011. „U takto malých kluků jsou právě v bruslení a střelbě vidět největší rozdíly. Kdo to zvládne nejlépe, ten vyčnívá,“ sděluje své poznatky z tréninku, kde měl na starost stanoviště zápasu 3 na 3. „Vždycky k nám přišla jedna skupina a chvíli jsme tam mastili. Pro kluky to bylo určitě zpestření. Bylo hezký, že při losování, kdo s kým bude, chtěli hrát kluci se mnou,“ těší patrona daných nadějí.
Počátek kariéry třiadvacetiletého hokejisty sahá až do Nové Paky, kde vyrůstal. Svým způsobem proto i zavzpomínal na své první hokejové krůčky. „Nás tam rozhodně nebylo tolik jako tady. Pamatuji si, že jsem na ledě strávil spoustu času díky tomu, že to tam bylo trošku volnější. Bylo to ale super a rozhodně jsem si už tam hokej zamiloval,“ líčí své začátky.
Konkrétních vzpomínek na žákovský hokej „Pilka“ moc nemá, ale něco se mu přece jen vybaví. „V přípravce moje taktika byla vzít puk za naší bránou a přejet přes celé hřiště. Toho jsem se držel ještě hodně dlouho poté,“ směje se. „Vydrželo mi to do té doby, než jsem přestoupil do Hradce. Tady to bylo už těžší a musel jsem to změnit,“ vzpomíná. A co ho vlastně přivedlo pod Bílou věž? „Do Hradce jsem přišel v polovině 6. třídy. Nejdřív si vybrali bráchu a já se pak rozhodl, že půjdu s ním,“ zmiňuje o tři roky staršího bratra Petra, jenž nastupuje za druholigový Jablonec nad Nisou.
Ten má své civilní zaměstnání, po konci kariéry si ho bude muset najít také Radek, i když doufá, že tuto záležitost nebude muset ještě dlouhé roky řešit. „Když jsem nad tím přemýšlel, jednou by mě bavilo trénovat. Vést si svůj jeden ročník, piplat si hráče už odmala,“ prozrazuje na závěr své představy Radek Pilař, jeden z hradeckých mládežnických patronů.
Hlavní trenér Michal Bureš: Patroni? Úplně úžasná myšlenka
Šéfem trenérského štábu 3. třídy je Michal Bureš, který je zároveň stále aktivním hokejistou, a to v Opočně v rámci krajské ligy. I to ho přivedlo ke koučování. „Nejdřív jsem byl v hradeckém klubu jen na výpomoc, postupně mě to bavilo víc a víc, a nakonec mě to úplně pohltilo. O trénování jsem se začal zajímat mnohem víc, práce s dětmi mě hodně baví,“ popisuje svoji šanci na trenérskou kariéru.
Své zkušenosti by rád předával i dál, cíle mladého trenéra jsou nastaveny jasně. „Chtěl bych se tomu věnovat jednou naplno, aby tam byl kariérní posun. Hodně bych chtěl pracovat s psychikou hráčů, protože u nás se to neřeší tak detailně, jak by podle mě mělo,“ myslí si nadějný kouč.
Práce s dětmi je pro Michala Bureše stěžejní nejenom v hokejovém klubu, ale i v zaměstnání. Práci totiž našel v učení na Střední průmyslové škole v Novém Městě nad Metují, kde vyučuje tělesnou výchovu a techniku. Právě v Novém Městě také s trénováním začínal. „Nejdřív jsem byl tam, pak jsem dostal nabídku z Hradce. Tady to extraligovým hokejem žije, je to přesně to, co jsem hledal – jak se posunout blíž k profesionálnímu trénování. Třeba od pana Martince se dá pochytit spousta poznatků už jen z toho, když s námi jde na trénink. Možnosti tady jsou mnohem větší,“ těší rodáka z Vysočiny.
Radost má také z faktu, že rovněž jeho svěřenci mohou vzhlížet k jednomu z patronů. „V jiných klubech jsem se s tímhle nesetkal, tohle bylo velké a milé překvapení. Kluci se chodí na extraligové zápasy dívat a najednou jejich hráč nebo i idol si s nimi přijde zahrát. Je to naprostá paráda,“ usmívá se. „Je to zároveň přínos v tréninku. Kluci se o to víc snaží, chtějí se mu vyrovnat. Úplně úžasná myšlenka,“ chválí tento letitý hradecký projekt.
A jaký je pravidelný program mladých hradeckých Lvů?. „Trénujeme třikrát až čtyřikrát týdně. Co se týče zápasů, hrajeme soutěž s o rok starším ročníkem 2010. A když nehrajeme ligu, snažíme se vyjednat přátelská utkání, abychom skoro každý víkend měli zápas a aby se kluci díky hernímu vytížení zdokonalovali,“ informuje o pestrém programu.
Ten doplňují také turnaje, 3. třída byla například ve Znojmě nebo Trutnově, naplánované měla turnaje v Českých Budějovicích a Chomutově. „Snažíme se, aby si všichni kluci hodně zahráli. Hrou se totiž nejvíc naučí. Tam mohou prodat dovednosti, které se naučili v trénincích,“ dodává Michal Bureš, jeden z mladých hradeckých trenérů.
