Radek Pilař jako bek: Nic nového, říká po vítězství v Ostravě
Radku Pilařovi zatím návrat do mateřského klubu chutná. V osmi zápasech zapsal tři body a matematicky má nakročeno k překonání svého sezonního maxima. Ve velmi povedeném zápase s Vítkovicemi se mu podařilo skórovat, jeho gól na 2:1 byl navíc tím rozhodujícím, což ocenila také kabina cenou pro nejlepšího hráče. Do duelu navíc hokejový obojživelník nastoupil na postu obránce. Jak se mu v (ne)tradiční pozici hrálo?
V Ostravě Východočeši odehráli třetí ze série čtyř venkovních zápasů a poprvé se jim v ní podařilo bodovat, po přesvědčivém výkonu zvítězili 4:1. Tým rytíře Vítka je pro svěřence Tomáše Martince velmi příjemným protivníkem, z posledních dvaceti vzájemných klání zvítězili hned patnáctkrát, navíc bez bodu odcházeli jen ve dvou případech. Jak Rideru vnímá Radek Pilař? „S Vítkovicemi se potkáváme velmi často, v play off jsme s nimi bojovali už dvakrát v řadě. V obou sériích se nám podařilo je vyřadit, takže se dá říct, že je to náš oblíbený soupeř. Tento duel jenom potvrdil, že s nimi umíme hrát,“ těší osmadvacetiletého odchovance.
Ten krátce po uplynutí poloviny hracího času obdržel puk v mezikruží, propálil vše, co mu stálo v cestě a vrátil svému celku vedení. Tento náskok se navíc Hradeckým díky dvěma trefám Ryana Dmowskiho povedlo ještě navýšit a urvat tak první venkovní výhru od třetího listopadu. „Jeli jsme do Ostravy s cílem vyhrát za tři body, jelikož venkovní zápasy nám letos moc nevychází. Něco jsme si k soupeři řekli a myslím, že se nám to dařilo plnit,“ má jasno jičínský rodák. Venkovní duely skutečně nejsou silnou stránkou Lvů, i přes nejčerstvější úspěch stále patří v tomto ohledu mezi horší týmy soutěže.
Tímto vítězstvím se Mountfield vysvobodil z dvouzápasové série proher, ale také z gólového trápení. „Je to velká úleva. I přesto, že jeden z nich byl do prázdné branky, nás to dost potěšilo. Už dlouho jsme tolik gólů nedali, v posledních zápasech jsme většinou dávali tak po dvou brankách, naposled dokonce žádný. I to je vzpruha pro sebevědomí,“ těší hráče s číslem 62 na dresu. Více něž dvě branky se mančaftu od soutoku Labe s Orlicí naposled podařilo nastřílet při venkovním vítězství nad Kladnem 5:4 po nájezdech, který měl datum konání už na začátku listopadu. V pátečním souboji se Spartou navíc poprvé v sezoně a prakticky po dvou letech nedokázali soupeřova brankáře překonat ani jednou.
„Hrál jsem tak po delší době, ale věděl jsem, co mám dělat.“
Radek Pilař má jednu speciální hokejovou vlastnost. Dokáže totiž obstojně odehrát utkání nejen v útoku, ale i na pozici obránce. A právě to byl případ klání v Ostravar Aréně, v něm totiž univerzál nastoupil poprvé od svého návratu pod Bílou věž jako zadák. „Hrál jsem tak po delší době, ale věděl jsem, co mám dělat. Nebylo to pro mě nic nového,“ vysvětluje. Defenzivní činnost si užil se vším všudy, když totiž v čase 54:10 fauloval stabilní člen sestavy na početní nevýhodu Martin Pláněk, naskočil hokejový obojživelník i do této herní situace. „V oslabeních většinou chodím do útoku, ale i v obraně to zvládám a myslím, že se mi to podařilo uhrát bez problému,“ pochvaluje si.
Ještě před měsícem však jeho kariéra tak zářná nebyla, nastupoval totiž za trápící se Prostějov, který seděl na nejnižších příčkách Maxa ligy. Východočeskému odchovanci se navíc v osmnácti duelech za Jestřáby nepovedlo ani jednou skórovat, zapsal pouze čtyři asistence. „V Prostějově jsem sice měl šance, ale nějak to tam nepadalo, navíc se nám nedařilo ani celkově jako týmu. Dost mě to mrzí, protože jsem měl o angažmá zcela jiné představy, bohužel se to nevyvíjelo vůbec tak, jak bych si přál,“ vzpomíná na závěr Radek Pilař. Ten nyní již sází góly v domácích – hradeckých barvách v extralize.