Rastislav Dej: Proti Kanadě nehrajeme každý den. Pobijeme se o postup!

Kanadský výběr skončil ve druhé skupině Cattini na posledním třetím místě, ale rozhodovalo pouze skóre – všechny týmy totiž ukořistily jednu výhru a srovnaly se na třech bodech. Loňský šampion nejprve podlehl Dinamu Minsk 4:7, když rozdílové tři góly inkasoval v posledních deseti minutách. Následně si ve vyrovnané bitvě poradil 4:3 s domácím Davosem.

Až večerní výhra Davosu 5:4 nad Minskem rozhodla o tom, že jste ve čtvrtfinále schytali Kanadu. Co na to říkáte?
Už jsme věděli, že budeme hrát zase ve tři hodiny. Co říct o Kanadě… Samozřejmě je to kvalitní soupeř a už jen to, že hrajeme proti Kanadě, se nestává každý den. Sice je to evropský výběr, ale doufám, že si ten zápas každý z nás užije a pobijeme se o postup. Určitě nějaká sranda v kabině před zápasem proběhne. Musíme se na to dobře připravit, najít v sobě síly a snažit se vyhrát.

Dalo se mezi soupeři z druhé skupiny někoho vybírat? Sílu mají všichni, ale myslím spíš z hlediska herního stylu.
Nevím, já osobně jsem to neřešil. Snažili jsme se vyhrát druhý zápas ve skupině, abychom postoupili přímo, ale bohužel to nevyšlo. Až v samotném zápase se uvidí, jestli nám jejich styl bude sedět. Budou nahazovat puky, dohrávat hráče. Včera měli den volna, budou víc oddechnutí a možná na nás vletí. S tím určitě musíme počítat, že se budou snažit rozhodnout na začátku. Ale musíme se soustředit sami na sebe. Chceme tu uspět. Sice je to třetí zápas ve třech dnech, ale na to se vymlouvat nebudeme.

Když se ještě vrátíme k zápasu s Luganem, těší vás, že jste v závěru mocně bojovali o vyrovnání? Soupeř byl viditelně nervózní.
Dobře jsme se do něj tlačili, tvořili jsme hru a soupeř se zatáhl. Řekli jsme si, že to ještě zkusíme. Jak jsme snížili gólem v oslabení, možná trochu znervózněli. Pak jsme dali kuriózní gól a povzbudilo nás, že ho rozhodčí uznal. Měli jsme ještě dost času. Lugano má v týmu kanadské hráče, nějaké pošťuchovačky tam byly, celkově bylo dost osobních soubojů a dohrávalo se to. Škoda, že jsme to nedotáhli do prodloužení, tam už by se mohlo stát cokoli.

Kontaktní branku na 3:4 jste dali ve chvíli, kdy gólman ležel zraněný na ledě…
Přiznám se, že takový gól jsem ještě nikdy nezažil. Dostal jsem nahrávku, musel jsem si ji trochu zpracovat. Vystřelil jsem a gólman se při tom zákroku zřejmě zranil. Potom jsme nahodili puk na bránu a byl to gól, tak jsme se radovali a věřili, že to rozhodčí uzná. Byli jsme rádi, že uznal.

Jinak jsou ale rozhodčí na Spengler Cupu přísní, jak vám sedí jejich metr? Některé situace ve druhém zápase byly celkem sporné.
Píská se tu trochu jinak, píská se tu všechno. Co vidí, to zapískají. Asi toho na nás moc neviděli, nevím, jak to říct… Ale i tak jsme měli nějaké přesilovky, takže bych to moc nehodnotil.

Možná zlomovým okamžikem byl už váš nájezd před půlkou zápasu za stavu 1:2. Vyčítáte si, že jste ho neproměnil?
Je to škoda. Snažil jsem se něco naznačit, ale na tomhle ledě se mi puk postavil, tak jsem chtěl zakončit. Je to chyba, když už se člověk do takové šance dostane, musí ji proměnit. Mohlo to být 2:2 a zápas by byl úplně jiný. Navíc v oslabení, takže to pro nás mohlo být ještě něco navíc. Pak jsme měli pár minut výpadek, a tam nám odskočili na rozdíl tří gólů. Ale teď už je to jedno.

Mohlo by vám pro čtvrtfinále částečně vyhovovat alespoň to, že vzhledem k odpolednímu začátku máte pravidelný rytmus?
Jestli by nám to mohlo vyhovovat, nevím… Určitě by den volna bodl víc než zápasový rytmus. Každý se snaží odpočívat, jak to jde. Známe jenom cestu ze zimáku na stadion. Ale nedá se nic dělat, taková jsou pravidla a tak je to nastavené. Jdeme na to!