Richard Nedomlel ovládl Radegast Index: Bolí mě každý zápas

Když se člověk podívá na vaše počty bodyčeků a zblokovaných střel, existuje vůbec utkání, které vás nebolí?
Většinou mě bolí každý zápas. Je to ale součást hokeje, a navíc to může pomoct týmu k vítězství. Každý v něm má svoji roli. Nejsem žádný střelec a žádný ani nebudu, takže musím plnit tuhle roli na maximum.

Moment, poprvé v extraligové kariéře se vám ale povedlo trefit se ve dvou duelech po sobě. Nedobírali si vás kolegové z útoku, že jim fušujete do řemesla?
Je vždycky hezké to tam poslat. Kluci si z toho srandu nedělali. To spíš slýchám, že jsem dřevák (směje se). Ale sniper? To fakt ne.

Jak vlastně poznáte, že jste odehrál dobrý zápas?
Hodnotím to podle toho, kolik gólů dostane náš tým. A další pozitivum je, když mám i nějaký plusový bod.

Ty hity a bloky vám zařídily vítězství v Radegast Indexu. Stojí to za tu bolest?
Občas to člověku hlavou proběhne, když vidí modřiny. V tu chvíli to ale nebolí, cítíte to až další den po probuzení. Jenže si fakt zvyknete, že to patří k práci.

Vybavuje si nějaký šrám, na který z končící sezóny nezapomenete?
Určitě to bude dvakrát zlomený malíček na noze. Poprvé to bylo na začátku sezóny a podruhé se to stalo v Brně, kde mě někdo napálil. Už ale ani nevím, kdo střílel. Vím, že to nebylo příjemné, ale naštěstí se po ledě kloužete a dá se to přežít.

Pozoroval jste vlastně, jak se vám daří v Radegast Indexu?
Sledoval jsem to. Jako každý útočník kouká na body, já občas koukl na tuhle statistiku.

Forvardi také vzhlíží k ofenzivním hvězdám. Koho jste jako kluk obdivoval vy?
Když jsem byl mladší, líbili se mi vždycky Chris Pronger a Scott Stevens. Stevens dokázal jedním ramenem za zápas povypínat půlku týmu. Hokej se ale posouvá a dnes by s tím stylem asi moc nezahrál. To Chris Pronger zase dokázal úplně všechno. Byl vysoký, měl dobrou střelu, nikdo proti němu nechtěl hrát. Snažil jsem se přiblížit takovým typům.

Zkoušel jste to i tím, že jste vyrazil do Ameriky. NHL jste si sice nezahrál, ale prospěla vám zámořská lekce?
Odcházel jsem tam v sedmnácti, kdy jsem věděl prd o světě i o životě. Dalo mi to životní směr. Naučil jsem se sám o sebe postarat, poznal jsem kousek světa. V Česku nebyl hokej tolik fyzický, Amerika mě trošku zocelila.

Severoameričtí koučové se navíc nemažou s hokejistou, který by se bál, že?
To vůbec. Naopak ale dokážou ocenit, když dorazí Evropan, který se dokáže přizpůsobit jejich stylu. Trenéři jsou rádi, když to tam lítá. A vlastně s mojí vizáží takový styl ke mně patří (usměje se).

Tři sezóny jste zvládl v nižší ECHL, o níž se říká, že je to nejdrsnější soutěž světa. Souhlasíte?
Jednoznačně! East Coast je s nadsázkou fakt opičárna (usměje se). Byli v ní borci, kteří byli schopni většinu zápasu prosedět na střídačce, pak ale dostali pokyn a šli na led. Někteří ani neuměli pořádně bruslit, ale když dali ránu, pekelně to bolelo. Na druhou stranu myslím, že už se to od mých časů hodně změnilo.

Nezměnila se naopak vaše vizáž. Jen se zdálo, že letos jste měl vousy ještě delší...
... protože jsem byl líný!

Takže to nebyl žádný předčasný rituál před play off?
Vousy mám pořád, ale uznávám, že letos to už asi fakt nevypadalo úplně vábně. Jenže nebyl čas ani chuť, neřešil jsem je. Před play off jsem si je i vlasy trošičku zkrátil a uvidíme, co dál. Přijde léto, zkrátím to možná víc, než jsou u mě všichni zvyklí. Nechtěl bych být zarostlý jako medvěd.

Co kromě úpravy vzhledu plánujete po sezóně?
Poletím do Ameriky za tátou. Potom trošku procestuju Česko a už nám bude začínat příprava na novou sezónu.