Stejné chyby, stejné známky. Chybí nám Dominik Furch, hořekuje veterán Nedvěd
Po Jiřím Dopitovi nejstarší hráč prvoligové soutěže, i když zároveň také druhý nejtrestanější. To je vizitka tahouna obranných řad Berounských Medvědů Jaroslava Nedvěda. „Podle mě byla naše generace prostě silnější,“ zamýšlí se ostřílený harcovník, proč v současném hokeji často dominují zkušenosti nad dravým mládím. „Vidím to i na svých dětech, které sice ke sportu vedu, ale chybí mi u nich ten zápal.“
Z hradeckého ledu jste nakonec odjeli bez bodu. V závěru vám ale k vyrovnání příliš nechybělo.
Takových zápasů jsme za poslední dobu sehráli hrozně moc. Doma jsme prohráli 3:4 se slabým Mostem, teď venku se silným soupeřem... Pořád se z naší strany opakují stejné zápasy. Stejné chyby, stejné známky. Těžko se mi to hodnotí. Jsme v určité krizi a možná se z ní pomalu hrabeme, protože dnešní herní projev nebyl až tak tragický. Měli jsme spoustu šancí, ale dali jsme o jeden gól méně, než dostali.
Možná vám až tolik nepomohla úvodní část, kdy domácí začali sympaticky a vlétli na vás.
Ano, ze začátku do toho šli dobře. Mají zkušenější i lepší hokejisty, kvalitnější na puku, což se v určitých situacích projeví. Když mají dát gól, tak ho z deseti možností třikrát dají. My když jednou, tak je to zázrak... Pokud Hradec půjde v play-off na Olomouc nebo Jihlavu, stoprocentně s nimi může hrát. To jsou úplně srovnatelná mužstva.
Váš tým ale čekají úplně jiné starosti. Po solidním začátku soutěže jste se propadli až na třinácté místo, za vámi už je jen beznadějně poslední Most. Cítíte, že to ovlivňuje vaši psychiku?
Teď už je to na naší hře skutečně znát. Dřív když jsme dostali gól, věřili jsme, že to otočíme. Teď začínáme panikařit a obrdžený gól nás pokaždé srazí. Na rovinu musím říct, že nám chybí Dominik Furch. To byl v úvodu strůjce našeho úspěchu. My jsme v poli možná hráli stejně a dávali tři góly na zápas, jenže jsme dostávali dva. Ne že bychom chtěli svalovat vinu na jednu osobu, ale ten rozdíl tam prostě je.
Vy sám se jako zkušený hráč jistě podílíte na atmosféře v kabině velkým dílem...
Hecujeme se všichni navzájem, hokej přece nezačal hrát nikdo letos. Dneska jsem viděl zápas malých kluků Hradce s Jabloncem a i ti kluci se na střídačce a v kabině hecují. To je pořád stejné.
Vzhledem k vašemu současnému postavení v tabulce už musíte brát baráž jako reálnou hrozbu. Myslíte, že druholigové týmy budou mít v prolínaci soutěži šanci?
Do baráže přijdou mužstva, která celou sezónu vyhrávají. Narozdíl od nás si budou věřit a budou v pohodě. Ta chuť a sebevědomí, které týmy z druhé ligy mají a my ne, může smazat rozdíl v kvalitě. Přesto věřím, že naše soutěž je kvalitnější a i kdyby nás to potkalo, první ligu uhájíme. Ale ještě nám chybí dvanáct zápasů, což je třicet šest bodů, a s ostatními týmy ze spodku snad něco uhrajeme a ještě se z toho vyhrabeme.
Teď otázka z trochu jiného soudku. Váš bratr Petr září ve čtyřiceti letech v extralize i reprezentaci. Jak často jste spolu v kontaktu?
Telefonicky každý den. Navíc hrajeme v jiné dny než on, takže se jednou, dvakrát týdně sejdeme na oběd nebo na večeři. On má dům na západní straně Prahy, takže navštěvuje naše domácí zápasy, a já když můžu, tak zase jezdím do Liberce. Možná jsem letos viděl už dvacítku jejich zápasů. Daří se mu, má obrovskou formu. Strašně mu fandím a přeju, aby mu vydrželo zdraví do play-off i do reprezentace.
On je stejně jako Vy důkazem, že starší a zkušení hráči dávají svým mladším kolegům často „na frak“. Čím to je?
Podle mě byla naše generace prostě silnější. Nevím, jestli to poznamenala revoluce, ale v dnešní střední generaci jsou všichni stejní. Místo tréninku a vlastního zlepšování se vrhli na multikina, playstationy a takové věci. Trend a doba jsou prostě jiné. Já to vidím na svých dětěch...
Povídejte.
Mám tři kluky a ke sportu je samozřejmě vedu. Umí lyžovat, hrají hokej... ale že by do toho byli zapálení, to u nich prostě nevidím. Rozhodně to nejsou žádní zavilí sportovci. Mají prostě jiný životní styl, než jsme měli my.
Vy sám letos oslavíte už třiačtyřicáté narozeniny. Jaké plány spřádáte na nejbližší sezóny?
Uvidím, jak současná sezóna dopadne. Takové věci zatím neřeším.
Mluvil jste o malých dětech, chtěl byste se po skončení kariéry věnovat práci s nimi?
Chtěl bych zůstat u hokeje a dovedu si představit, že práce s dětmi by mě bavila. Jediný průšvih je ale v tom, že sám děti mám a musím je živit. Tím pádem mě situace tlačí spíš k tomu, abych dělal práci za víc peněz, než se věnoval za pár korun výchově malých kluků. Takhle je to bohužel nastavené.