Trenér mistrů Tomáš Martinec: Jako tým jsme byli bezkonkurenčně nejlepší
Mládežnický hokej v Hradci Králové prožil na konci března největší úspěch v historii. Mladší dorostenci dokázali vypálit rybník všem papírově silnějším soupeřům a na vítězné vlně dojeli až ke zlatým medailím. Realizační tým v čele s Tomášem Martincem, který jako aktivní hráč pamatuje hradeckou extraligu před dvaceti lety, dokázal namíchat opravdu exkluzivní mistrovský koktejl!
Pane trenére, můžete teď s odstupem času říci, o jak velký úspěch pro celý hradecký hokej v jeho historii jde?
Myslím si, že je to neuvěřitelný úspěch, který nemá v historii hradeckého mládežnického hokeje obdoby.
Před sezónou jste vyhráli silně obsazený turnaj v České Lípě. Bylo už tehdy vidět, že v týmu se skrývá velký potenciál?
Po týdenním soustředění jsme z původních 40 hráčů nakonec vybrali 25, kteří odjeli na mezinárodní turnaj do České Lípy. Ten jsme vyhráli a poprvé jsme začali věřit, že by tenhle tým mohl udělat velký úspěch.
S jakým cílem jste do sezóny šli?
Každý rok se v této dvojročníkové kategorii skládá prakticky nový tým z důvodu příchodu nových hráčů, takže naším hlavním cílem bylo, aby kluci utvořili výbornou partu, která potáhne za jeden provaz a nebude mít sestupové starosti.
Ve druhé polovině základní části jste vyhráli čtrnáct zápasů z osmnácti. Nastala nějaká změna ve vaší hře, že se začalo až tak dařit?
Od začátku sezóny jsme hodně trénovali. Pro prvoročáky to bylo opravdu velmi náročné a určitou dobu jim trvalo, než si na tréninky zvykli. Nacvičovali jsme určité herní situace, které jsme po klukách vyžadovali. Rád bych věřil tomu, že se ve druhé polovině soutěže tento trénink promítl do výsledků zápasů.
Jaká byla podle vás síla vaší skupiny ve srovnání se zbývajícími dvěma?
Naše skupina byla jednoznačně nejvyrovnanější. Do poslední chvíle nebylo jasné, kdo postoupí do play-off, ani kdo sestoupí z extraligy. Žádný zápas pro nás nebyl jednoduchý. Museli jsme bojovat o každý bod.
Po druhé prohře v semifinále neměl nikdo myšlenky na postup. Jak se vám podařilo kluky zase zmobilizovat po té psychické stránce?
První dva zápasy jsme sice prohráli, ale v obou případech jsme sehráli vyrovnaný zápas. Věděli jsme, že zbývající tři zápasy budeme hrát doma, kde nás přijdou podpořit naši fanoušci. V celé sérii nás navíc neustále podporovali náš patron mladšího dorostu Jarda Kudrna s Pepou Marhou. Pořád, i za stavu 0:2, kluky motivovali a povzbuzovali.
Čím to, že jste od třetího zápasu semifinále měli fyzicky navrch?
To nevím. Celou sezónu jsme hodně trénovali na ledě i na suchu, ale to určitě Brno také. Možná to bylo tím, že nám před třetím zápasem vypadli ze sestavy z důvodu zranění či trestu tři důležití hráči a tým se ještě víc semknul. Všichni hráči bojovali na hranici svých možností.
Měl finálový turnaj vůbec favorita a outsidera? Nebo souhlasíte, že v téhle fázi sezóny a věku hokejistů se díky psychickému rozpoložení rozdíly mažou?
Myslím, že možná všechny týmy kromě nás pomýšlely na vítězství. Nejvíc asi Sparta Praha.
Nastal ve Zlíně nějaký okamžik, kdy jste si s trenéry v koutku duše pomysleli, že z toho může být zlato?
Po třetím vyhraném zápase s Plzní. To jsme hráli opravdu výborně, navíc jsme cítili, že při nás stojí všichni svatí. Po tomhle zápase nás už začali brát všichni vážně.
Můžete vyjmenovat všechny důvody, proč se tenhle tým stal mistrem republiky? Proč byl nejlepší?
Myslím, že jsme měli po celou sezónu nejlepší tým ze všech. Neměli jsme nejlepší hráče, ale jako tým jsme byli bezkonkurenčně nejlepší. Kluci pochopili, že jenom týmový úspěch jim přinese i individuální ocenění. Na reprezentační akce na konci sezóny odjelo osm hráčů mladšího dorostu. Jedno jméno bych ale zmínil. Je to kapitán týmu Radek Pavlík. Přesto, že ostatní hráče převyšoval, nikdy nehrál sám na sebe, ale pro tým.
