Vladimír Růžička: Lidi musí vidět, že to hráči na ledě oddřou

Pane trenére, u týmu jste zhruba dva měsíce. Byla to dostatečná doba na to seznámit se s týmem a aklimatizovat se?
Jsou to teprve dva měsíce, ale nějaký obrázek jsem si udělal a o mužstvu už vím poměrně dost. Na mužstvu je vidět, že je výborně připravené. Styl se zase tolik nezměnil, upravili jsme jen některé věci. Ale nechtěl bych z toho dělat nějakou velkou vědu. Myslím, že můj příchod s mužstvem a hráči určitě trochu zahýbal. Postupem času se to ale musí zlepšit, toho jsme si všichni vědomi. V tabulce se nacházíme na osmém místě a chtěli bychom se určitě posunout výš. To je teď náš úkol.

Jak jste spokojený s výsledky po vašem příchodu do Hradce?
Paradoxně se nám hrají zápasy venku lépe než doma a nevím z jakého důvodu. V domácích zápasech mi přijde, že jsme nervózní, odskakují nám kotouče. Jsou tam zkrátka malé chybičky, přihrávky přeskakují hokejku. Taky občas chybí moment překvapení. Pro nás a pro klub je podstatné, abychom domácí zápasy vyhrávali, musíme pro to udělat maximum. Další věcí je, že si vytváříme poměrně dost šancí, ale nepadají z nich góly. A to je v hokeji dost podstatný problém.

Právě nízká produktivita je velkým problémem posledních týdnů. Dá se říct, co je hlavním důvodem?
Zápasy sledujeme, vidíme je několikrát a řešíme pak plno detailů. A já vždy říkám, že dnes zápasy rozhodují detaily. Jedna chybička, jedno odskočení. Markantní to bylo v zápase doma proti Vítkovicím. Asi by to skončilo 0:0, ale jednou tam odskočil puk od mantinelu na hokejku soupeře, přišla bomba do vinglu a pak už jsme s utkáním mnoho udělat nemohli.

Lze vůbec koncovku nějak zlepšit v tréninku nebo v něm simulovat situace podobné zápasu?
Podle mě pokud dává hráč góly v tréninku, bude je dávat i v zápasech. Samozřejmě je to něco jiného a rozdíly tam jsou. Ale když nedám gól ani na tréninku, nemůžu ho dát ani v zápase. Při tréninku tedy tlačíme na hráče, aby se v koncovce prosazovali.

Jak jsou v tomto ohledu důležité předpoklady samotných hráčů?
Pokud je hráč střelec, má to předem trošku dané. To je věc, která se nedá jednoduše naučit. Musí tam být moment překvapení, rychlé ruce, hráč musí vědět, ve který moment jít do zakončení. Jenže někdy máte poloprázdnou bránu a trefíte tyčku a letí to ven, jindy do toho hráč jen plácne a proletí to do brány přes tři hráče. Je to i o štěstí, ale musí se mu taky jít naproti.

Neschází momentálně v týmu právě takový gólový hráč?
Podle mě nám nechybí střelec, ale spíš nějaký konstruktivnější hráč, centr. Z hráčů, které máme, je stoprocentní centr jenom Kouky (Petr Koukal) a mladý Adam Kubík. Ještě Kevin Klíma vypadá na centru docela dobře, ale jinak to spíš střídáme. Sehnat jednoho dalšího centra by tedy nebylo úplně špatné.

Je nějaký takový hráč ve vašem hledáčku?
S generálním a sportovním manažerem to samozřejmě konzultujeme. Na druhou stranu máme hodně hráčů a spoustu šikovných. Mladí hráči se mi tady líbí, ti se musí do kádru trochu zapracovat. Jenže to je občas složité, když se potřebuje vyhrávat. Mladí hráči se zabudovávají do týmu lépe, když se pohybujete v tabulce trochu výš.

Hlavně v útočných řadách Mountfieldu je velký přetlak hráčů, je to podle vás dobře nebo to může být spíš komplikace?
Konkurence je důležitá, když chybí, je to špatně. Je ale taky důležité, že kluci, kteří zrovna v áčku nejsou, chodí hrát do Chance ligy.

Naopak defenzíva začala pracovat lépe a příliš mnoho branek neinkasujete. V tomto ohledu jste spokojený?
Důležité zápasy rozhoduje moment překvapení a góly. A když my moc gólů nedáváme, tak jich nesmíme ani moc dostat. Nemůžeme si představovat, že dostaneme pět gólů a pak jich sedm sami dáme. Musíme zkrátka vždy udělat co nejvíc proto, abychom jich dostali co nejméně, a snažit se uhrát zápas na dva tři góly. Když pak pár zápasů takhle dopadne, tak můžou přijít další výhry.

Zaměřujete se tedy při tréninku především na obrannou hru?
Dá se říct, že pracujeme na všem – útočná hra, forčeking, defenzíva, hra ve středním a útočném pásmu, situace po prohraném buly v obranném pásmu. Hodně se zaměřujeme na přesilovky, tam nás taky tlačí bota. Poslední zápasy, ve kterých jsme dali gól z přesilovky, jsme vyhráli a naopak když jsme ho nedali, tak jsme prohráli. S týmem se ale musí pořád pracovat a jakmile vypustíme jeden aspekt nebo se na něco nezaměříme, tak to za chvilku vypadne. Zaměřujeme se tedy na všechno.

Letos máte hodně nahuštěný program a spoustu soutěžních utkání. Vidíte to jako pozitivum?
Je to poměrně našlapané, zápasů i s Ligou mistrů je dost. Někdy je dobře, když je čas potrénovat, ale hráči spíš přivítají, když se hraje víc zápasů a jsou v tom zápasovém koloběhu. Trénovat věci, které jsou potřeba, je ale taky důležité. Já doufám, že teď o reprezentační přestávce jsme něco potrénovali a že to bude vidět.

Když jste zmínil Ligu mistrů, postup do semifinále musí pro vás být velkým úspěchem, že?
Je dobré se dostat mezi nejlepší čtyři týmy v Evropě a pro klub to je velká prestiž. Je to pro nás hodně slušný výsledek. Jenže potřebujeme se zvednout i v extralize a pohybovat se v tabulce výš.

Na další zápas CHL bude vypraveno speciální letadlo, ve kterém budou kromě hráčů cestovat i fanoušci a partneři. Zažil jste něco podobného ve své kariéře?
Myslím, že jednou se Slavií jsme podobně letěli taky do Švédska, když tyto evropské soutěže začínaly. Podle mě je to dobře, fanoušci si to zaslouží. V Hradci je velká podpora od lidí a to je pro nás hodně důležité. Hráči to potřebují. Když se vyhrává, všechno je všude parádní. Pro hráče je však hlavní, když je fanoušci podporují, i když se nedaří. Stále je ale potřeba předvádět na ledě odpovídající výkony, aby mohl fanoušek zatleskat, i když se třeba zrovna nevyhraje. Lidi musí vidět, že hráči to na ledě oddřou.

Na hradecké střídačce působí celkem čtyři trenéři. Jak vám svědčí vzájemná spolupráce?
Spolupráce je perfektní, myslím, že máme hodně silný trenérský tým. Každý má nějaký svůj názor, ale vzájemně se doplňujeme, což je dobře. Naše práce musí být klubu ku prospěchu, to je nejdůležitější. To, jak máme rozdělené kompetence a kdo co dělá, to tak důležité není. Hlavně se musí dařit klubu a v extralize se musíme zvednout.

S Tomášem Martincem jste oba hlavní trenéři. Jak se vám pracuje právě s ním?
S Tomášem se mi spolupracuje hodně dobře, protože jeho pohled na hokej je hodně propracovaný, spoustu věcí vidí a během třetin i během volna je rozebíráme. Zápasy máme natočené, koukáme na ně a máme si k nim pořád co říct. Je důležité, že má svůj názor, protože každý trenér se tím pak dále posouvá. Já trénuju už dlouho, ale stále se můžu trenérsky posouvat jinam. A v téhle organizaci je pro mě důležité, že jsme čtyři trenéři a každý má nějaké své poznatky. Jsem rád, že tu můžu být.

Na závěr otázka na odlehčení. Jak budete trávit svátky?
Vánoce budou samozřejmě trochu hokejové, protože se hodně hraje. Jeden dva dny máme ale vytyčené pro rodiny. Dceři jsou dva roky a s ní a s manželkou si to určitě hodně užijeme. Dárečky budou pod stromečkem a malé budou určitě svítit očička, na to se s manželkou těšíme nejvíc.

Co byste popřál fanouškům do závěrečných dní roku a do toho nového?
Fanouškům přeji, aby měli šťastné, veselé a spokojené Vánoce a hlavně zdraví, to je nejdůležitější. To každý člověk potřebuje nejvíc a nejsou to tedy žádné fráze. My uděláme maximum pro to, abychom na domácím ledě vyhrávali a dělali jim radost.